Hod

 Stanislav Kostka Neumann  

Pod okny vinice tlela v polední peci,

a v cimře napěchován byl horký vzduch

na ohyzdné, utahané věci,

a na nich mezi nimi a pod nimi, nazdařbůh

těla ležela, pot a puch

jak těžké mrtvoly.


Vše spalo, vnitřek i okolí

i naše tvrdá, cihlová past,

povlakem hustým jak mast

všechno sbratřoval prach.


Civěl jsem v sšedlou zelenou dálku

jako mnohaletý vězeň - vrah.

Zavřel jsem oči. zapomněl válku. 

Svobodná rovina, zráním zardělá

kinematograficky mimo ležela...


A když jsem opět oči otvíral

jakobych valil se do propasti.

Leč, když jsem dlaně na touhu z nich sňal,

jakoby zbývalo cestu z mého snu

co oči mohly krásti. 


Bál jsem se, že to rozplaším až se hnu.

Tak divné na tomto místě, tak čisté to bylo,

že se mi v cimře všechno kol tak slilo

jako tma kolem světla;

mohl jsem hledati vzácnou, tajemnou bylinu

jež odkudsi z hlubin našla kalnou hladinu,

roztáhla dlaň a zkvetla. 


Souměrný krásný krystal masa, živý a bolavý

sluncem, které vypil, zasněný lehce -

- nad špínu klem tiše svítil panenstvím;

hoch to byl ještě, ležel přes pás nahý

na starém slamníku, nikoli hebce,

aniž slamník rděl se nad zločinem svým.




Té broskve obličeje se zlatými odstíny.

Těch jako černopláštník sametových, dlouhých řas.

Těch vykrojených úst z nejčistší malinové zavařeniny

ohřívajících známý hlas.

Těch prsou zapečetěných jako milostné psaníčko

nožně a symetricky.

A všech těch ostatních věcí k dívčímu nakousnutí.


Na pupek po očku hladící, na bradu, na víčko

hmyz lučin snášel by se, na květ sladký.

Nebyli jsme snad někdy krutí k němu,

a ptačími zpěvy probuzen,

vstříc jitru jak rosa se smáti?

Dnes, jaký as byl jeho sen.


Tak hledě na  něho rozpačit, oslněn

silnou jak příroda matkou být jsem si přál:

poslední veteš byl bych z něho strhal

celého nahého v náruč nahou jal

a něhou mrhal

na mocných ňadrech úprkem ho nesa

šťastnějším pod nebesa...


Pec vychladne, stisk rukou jednoho dne

čas nepřekročitelného mezi lidi vbodne.


Šel jako jiní. Vinice zesmutněly,

usnuly moruše, , opadal akát.

Šel jako jiní. Rudý byl celý.

Chtělo se mi plakat.