Literární Alia

Z úvodního slova prvního čísla
Milé dámy, konečně vás mohu oslovit ze stránek časopisu určeného lesbickým ženám a dívkám. Alia je časopisem pro vnitřní potřebu našich organizací a bude vycházet čtyřikrát do roka. 
Ačkoli se těšíme na ohlas prvního čísla, jsme víc než napjaté. Vytvořit časopis, který by se líbil většině žen s menšinovou orientací není vůbec jednoduché. Spojuje nás sice to krásné - ale bohužel často jediné - že milujeme a obdivujeme se kráse žen. .(...) Co tedy v Alii najdete... Kromě příběhů vašich a příspěvků doplněných slovem psychologa také psychologickou, recenze zajímavých titulů z knižní nabídky, poezii, od příštího čísla profil zajímavé osobnosti z našich řad a právní poradnu. (...) Nejsme jediným časopisem s lesbickou tématikou, přesto nechceme být konkurenčním dravcem. (...) Snažily jsem se vytvořit periodikum určené především ke čtení, to znamená, že obsahuje tolik textu, kolik se do něj vejde, a pokud možno rozmanitého, aby si každá našla, co její jest. (...) Záleží tedy jen na nás - na vás, zda se podaří dosáhnout cíle - rozšířit zatím úzkou nabídku časopisů a dalších periodik s G a L tematikou, aby i ty z nás, které nežijí v centru, dostaly do rukou alespoň o jeden časopis víc, aby měly   možnost získat zajímavé informace nebo si třeba jen přečíst pár básniček a příběh jedné z nás - a to opravdu není málo... (tal-)

Časopis Alia vycházel v letech 1996 až 1997. 

Jatali
Náruživost

Zbičovat tvé tělo vodopády polibků
Svázat tvá něžná zápěstí
Rozdrtit jazykem hradbu
Tvých vášnivých rtů
Jako plameny pohladit
Řadu bílých zoubků
A svést neúprosný boj
S měkkým růžovým nepřítelem
Dlaněmi pevně sevřít tvé tělo
Vysát z něj všechnu rozkoš

Z pálivé zlaté tvých vlasů
Z hloubky tvých pomněnek
Z rudých hrotů tvých prsou
Z červené tvého klína
Z bílé tvých stehen

V rozkošně bolestných objetích
Ve vlnách rychlých a neodvratných
Vteřinách výkřiků tvého těla
Zmítajícím se tělu hada
V šíleném rytmu barvy vodopádů
Dokud nezhroutíš se vyčerpaná
Do mého náručí

Jatala
Hodina dramatické výchovy

Inscenační metody:

Jak tvořivě rozvíjet
           individuální strategii
motivována tvým úsměvem
           to všechno znám
v plné identifikaci s tebou
           bez zbytečných zábran
formována

           - tvými ústy
           - tvými dlaněmi
           - tvými prsty
           - ...
           - ...
             tebou

Jana Veronika Hartová
Epilogue

Ústa vyvěšená
Jak starý telefon
Nehlásí smluvený signál
Oči se zavřou
A znovu otevřou
Jen rty se nepohnou
Tak mlčet
Aby se rozpadlo
I poslední slovo
Pamětí schované
Ach ne, ach ne
Tak líto je mi
Promiň
Tobě i sobě...

Jana Veronika Hartová
Hodina prvá

Dějí se věci
ještě před chvílí
Jan tak jsem seděla a mohla jsem si
        myslet, že se mi hlava rozskočí
Na dva díly
Ale nic se nerozpadlo
A tak dál hraju mrtvého brouka 
Mrtvého brouka ve své hlavě
A zvoní mi v uších

Jana Veronika Hartová
The third...

Říkám to
protože za chvíli
Bude tma
A nevyjde měsíc

Uprostřed světa
Rozesmátém ve dví
Na noc a den
Nebe na zemi
Muže a ženy

Říkám to
Protože ve chvíli
Budu se bát
Že spadne opona
A herci slož

Nataša
Slyšíš to ticho?

Vržou jen malé krůčky mrazu,
který mi zrovna běhá po zádech.
Je tu jak v prázdném divadle
po představení.
Diváci odešli
a zůstaly jen kulisy.
Ty kulisy jsem my.
Děj dávno skončil
a každý přemýšlí
jakou novou roli dostane.
Všechno bude stejné.
Plno krásných dnů
i malých hádek.
Možná si někde budeme myslet,
že je to všechno jiné a hezčí
než před tím.
Ale nakonec zůstane
jen prázdné divadlo,
spadlá opona
a nové role...

Jatali
Ráno

Má hlavu na mém rameni
Klidně spí
Je šťastná?
Zdá se jí
Třeba o tom
Co bylo včera
(Červená se ze spaní)

Jen přivřu oči
Tvé tělo v dlaních pálí
Každým dotekem blíž k vodopádu
Blíž k ránu a usínání

Vstávej moje milá
Než probudí nás
Kiss - jediná ze stanic
Která tě vytočí
I z mého objetí

Obléká se
V šatech promění se před očima
Stále jí to sluší
Kolik rovin bytí máme
Každá jiná

Chladný zámek
Jako dotek
Bezpečí a zázemí
Co krok - to dvojí klapnutí
Jsme šťastné - zdá se mi

Jatali
Torzo

Stojím vedle tebe
V útulném pokoji
(Není a nebude nikdy náš)
Díváme se oknem
Na noční oblohu
(Ráno musíš zase odejít)
Myšlenky na zítřek a dál
Už mě netrápí
Jsme teď spolu
Za  oknem nám sněží
Vločky se tulí jedna k druhé
Opakují po nás
Nebo my po nich?
Jsi-li se mnou šťastná
Aspoň chvíli
Pak na jiném mi nezáleží