Kamil Marcel Hodáček

Básník, prozaik, editor a příležitostný výtvarník narozený v Praze v roce 1980. Doposud vydal  knihy: Havarijní stav  (2012, 2.vyd. 2016), Sekunda křiku (2013), Tři čtvrtě na čtyřicet (2014), Trnová koruna nejsou zuby (2015, 2.vyd. 2016, 3.vyd. 2016), Cxehxio" (2016) a Až úzko pomyslet (2019)

Některé jeho básně byly přeloženy do francouzštiny, polštiny, španělštiny, angličtiny a němčiny. 

Žije a tvoří v Praze. 


"Malinký tlapičky sotva osrstěných, mourovatých kocourků, co naštěstí ještě nestačili ani přičichnout ke krutosti a nevybíravý agresi světa, do kterého se narodili.

Polštářky lehounký jak v náznaku klouzavej vatelin, neslyšně vrzající po napjatý kůži v prostoru těsně nad prsní bradavkou.

Namáčet je opatrně v louži inkoustu, hustým jak melasovej sirup, a tiskat je za sebou v přísně ohraničený linii, jeden za druhym, na způsob řazení ustrašených vojáků v zákopech.

Ze všeho nejvíc mít radost z toho tvůrčího procesu. Radost z toho, co vzniká s takovou nějakou suverénní drzostí, bez námahy, pod rukama.

Vší silou si uvědomit důležitost chránit opravdovou radost z otištěných zvířecích tlapek. Přesně takovou radost, jakoby nad jinou nebylo, na nic si nehrát, nezalhat sobě, natož ostatním, kotě chlácholit konejšivým hlasem a zároveň jeho prostřednictvím tvořit ten jakoby tapetovej vzor do zemdlení.

Do nekonečna."

/K.M.H., z archivu, 2017/

O S L A V A

Nečitelné geometrické tvary,
které ve tvém obličeji vykresluje stín,
ti zasahují i do očí,
mhouřením umokřených v koutcích.


Máselně žluklé prsní dvorce
a bradavky z celulozy,
obklíčené černě pichlavým zrněním:
Nádhera,díky které
ztrácím koncentraci.


Tlumeně ozářené polokoule
tvých vytrčených hýždí
odhazují do prostoru
lehce karamelový barevný tón.
Hypnotizuje mě hluboká,
tmavá propast mezi nimi,
sálající mátovou vůní.


Ležíš neorganizovaně pohozen
uprostřed bohatě vystlané postele.
Baldachýn nenásilně nadzvedává
tvé svalnaté nohy v odstínu krémové keramiky,
mátová hlubina jeví se
nyní tak snadno ku zdolání.


Oslava krásy tvého těla dokonána jest!
Dosáhl jsem všeho, co jsem si předsevzal.


Usuším svůj ukojený penis
a zabalím tě zpátky
do zapšklých hadrů reality.

(2014)

Kamil Marcel Hodáček: Naděje (2015)

Z PETŘÍNA

Na mém těle
Hoří sukně střev.

Přání se suší.

Kolikrát ses udělal přes den?

Jak sešroubovat postel?

Šukat pod peřinou
Zvláštně anonymně,
Přitom polohlasně
Vyčítat družení se
Druhým sdruženým.
Zdarma protočit prase na větrníku.

Opuštěné ostrovy.

Vzhled dřeva.

Přehráváním se nic nezmění.

Petřínská rozhledna.

Slovník česko-chorvatských
Olysalých lososů.

Hrušky - Prsa - Kontryhel
To je šťáva po rukou.
Centrum veškerých asistencí
Čeká venku.
Matné vlasy nováčků.
Ministerstvo dopravy
A průměrné Teplice.

Budu si muset počkat,
Než se definitivně rozmyslím.

Poštovní schránka na kávu
Dál statečně krvácí.

Ukázka z 6. kapitoly

"Jsem mouchou v horkém podnebí. Jsem mouchou v horkém podnebí a přivoditelem soudu, jsem revolucionář proti Bohu, který zůstane doživotně bez trestu. Bojím se znamení kříže, kohoutí krve a kruhu namalovaného svěcenou křídou, uprostřed nějž postávám jako člověk, který se chce čertu postavit na odpor. Jsem bezvýznamný, bílý muž. Homosexuální Středoevropan. Jsem Božská Afrodítě, bohyně bez prsu, co by ji dosytosti nakojil, bohyně Afrodítě bez pevné základny, ztracená někde na trase zhruba mezi Ghanou a Prahou. Sedim ve ztichlý kuchyni. Gustovně rozbíjím skořápky vlašským ořechům, které mi, div ne pod trestem smrti, vnutila Bečvářová se slovy: "... a si z nich něco jednoduchýho, ...pfffulňuchť..., upečte, třeba. Něco, k čemu nebudete potřebovat pomoct druhýho.", venku se šeří nepříjemně brzy, unavený motor namražený lednice z posledních sil odfukuje a nenávistně vrčí. Proč bych měl s dostatečnym předstihem řešit, kdy konečně klekne definitivně? Nebudu kupovat novou lednici ani za nic, k tomu mě nikdo nedonutí. Přinejhoršim narvu všechno žrádlo za okno a jakýkoliv přebytky, pokud náhodou na to moje hovno, který mám, nepostačí kapacita venkovního parapetu, s klidnym srdcem vyhodim. Sedim ve ztichlý kuchyni, rušený na nejvyšší míru odfláklym ambientem v produkci kuchyňského spotřebiče, nedotaženym do konce, nad plastikovou mísou vlašskejch ořechů a jediné, co vnímám je to, jak strašně špatně je mi fyzicky.Silné otřesy břicha, plic a žeber mi způsobují bolest, bílé fleky na jazyku a na dásních sami od sebe zrudly a nepřirozeně zduřely natolik, že mi dělá problémy dvakrát denně vyčistit si zuby a bez potíží polykat tuhou stravu. Seru na pálení žaludku, to už je stará, obehraná píseň, bolest, kterou notoricky znám, pocit, který umím celkem obstojně zpracovat. Seru na pálení žaludku, na předklánění se do pravýho úhle, na hekání a zpocený čelo. Potřebuju fungovat, potřebuju probrat a trochu jakoby probudit. HIV pozitivní jsem už tří stý šestý den."