1994


M.T.

17. 4. 1994 antol


zahĺadený do dažďa

opretý o jeho chladné sklíčka

za ktorými už od rána ktosi slzí
myslím

spomínám

na tvoj horúci dych

a vrelú šiju

strácam sa v dave

som s ĺudmi

som tu s niekým

a som tu opäť sám

niektoré kvapky sa pravidelně opakujú

a stekajú mi po tvári


KOVOVÝ CIT

Martin Žírek


Jsi chladný jako kov.

Kov může tažný a kujný býti.

A co tání?

To je lidské

nebo taky mechanické.


Ty však roztát nedovedeš,

neznáš cit a tání je ti cizí.

Kov sic není lidský,

dovede však roztát

aspoň mechanicky.


VYZNÁNÍ

Martin Žírek


Poprvé jsme tě spatřil v dubnu.

Byl jsi originální, vkusně upravený,

vlídný, laskavý a moudrý.

Zkrátka jsi mě okamžitě zaujal

a já se do tebe na první pohled zamiloval.

To už tak bývá, že velké lásky se potkávají na jaře.

Vždycky jsem se hrozně těšil na každou schůzku s tebou,

která mi pokaždé přinášela něco nového.

Hltal jsem do sebe všechny tvé podoby, myšlenky a nápady.

Otevřel jsi mi dveře do našeho světa.

Naučil jsi mě nebát se, věřit sám sobě.

Díky tobě jsem poznal svou podstatu,

za kterou jsem se přestal stydět.

A pak přišla ta osudová rána.

Odešel jsi z mého života, aniž bych to chtěl

a nechal mě tu napospas světu.

A dnes jsi tady.


Ležíš vedle mne a já prahnu touhou poznat

každé tvé místečko.

Jsi tu ve své plné kráse a mlčíš.

Hlavou se mi honí otázka,

jak že dlouho jsme se vlastně neviděli?

Ale vždyť je to jedno, hlavně že jsi se mnou.

Ani nevíš, jak se mi po tobě stýskalo.

Laskám se pohledem na tvou krásu,

vychutnávám každý atom tvé dokonalosti,

pomaličku k tobě vztahuji své ruce a celý se chvěji napětím.

Studí mě tvá hladkost,

do očí mi štípe tvůj lesk.

Znova a znova tě prozkoumávám.

Nic mi z tebe nesmí uniknout.

Všechno má však svůj konec.

Dal ses mi úplně celý

a já se konečně na chvilku nabažil.

Ale opravdu jen na chvilku,

už se moc těším na tvou další návštěvu,

můj... SOHO REVUE.


ČAS MOUDROSTI

Jitka B. z Kanady


Zhasni tu svíčku, moje  milá,

víš tu, která byla zažehnuta

a nikdy nevykvetla v plamen,

snad scházela mu síla,

snad čas, 

nebo možná víra,

že nepřinese teplo , ale chlad

s uplakaným ránem.


Zhasni tu svíčku, moje milá,

víš tu, která byla roztouženým snem,

mazlivým a rozpustilým,

který nikdy nepřilétl s nocí,

snad se bál tmy,

snad probuzení,

nebo možná zklamání modrošedých očí.

Zhasni tu svíčku, moje milá,

víš tu, která byla pouhou hrou,

veselou a pošetilou,

která nikdy nepřerostla v živé snění,

snad bavily ji masky  herců,

snad scéna,

nebo možná tajuplné pokušení.


Zhasni tu svíčku, moje milá,

víš tu, jejíž plamen přinesl by požár,

sen se rozpustil a herci už se rozcházejí,

zhasni tu svíčku, moje milá,

než láska v nenávist se změní.




DVOJITÝ OBRAZ

L.T. Bezný


Jakoby se

sám díval

do zrcadla

když ho uviděl

v zlatém rámu

krátce ostříhaného

svého mladého kluka

kterého měl rád

v rozepnuté

kárované košili

jak mu telefonuje

proto ho mohl

nepozorovaně

pozorovat

od krku

k políbení

chlapskou hruď

stínem zahalené břicho

rozdělené 

vzrušující čarou

tušeného ochlupení

přes dráždivou oblinu

těsných krátkých slipů

k zarostlým nohám

slibujícím závrať

při doteku

až po kolena

"a na kolena padni"

vzpomněl si na titul

jednoho románu...


ANONYM

Adam Orh


jednou

spatřil jsem jaro

vepsané třemi slovy

na zeď kostela


kdosi skrze sebe

uvěřil ve mne - 

- v tebe - v nás

a napsal vzkaz:


Život je Lukáš

CELÝ TVŮJ

L.T. Bezný


Celá

tvá bytost

je pro mě

vším

vím

říkat to

snad se ani

nesluší

ale

co mám dělat

když

tě mám rád

od nohou

po uši

zkrátka i dobře

můj jsi můj

a já

chceš-li

na oplátku

zůstanu navždy

celý tvůj


VÁM

J.R.


Vám 

holky krásný

střelený

krásně střelený

střeleně krásný

vám

holky ulítlý

bláznivý

co kašlete na lidi

vám

který jsem viděl

líbat se na ulici

a pak se spolu smát

a rapovat

když kolem plynul šedivej dav


KRÁJANEK VYPRAVUJE

Adam Orh

Ani jeden z trombónů

v zatáčce u rybníka

nevytroubí


dychtivý senoseč

rozevlátých ňader


nahé krasavce

s vlčími máky

v klíně


hromobití v srdci

v rozmarýně


Věřte

pot je třeba stírat

z těla


tělem

Bohdan Pásek v roce 1994 (SOHO revue 1994)

PRVOSENKA

Adam Orh


Otevřené okno vdechlo

Ikara bez křídel


na intelekt

nezbyla jediná krůpěj času


teď


TEĎ konečně

dozrála partitura

měchuřiny srdce


až se zdálo vznešené

i chmýří pod nosem


Školák


dodřímal trýzeň lavic

odešel k přirozenosti

a zeptal se:


Smím?


A směl!




SMÍŘENÍ
Bohdan Pásek

(písňový text)


Ráno - Tvé ráno - Tě probudí

Rány - Tvé rány - Ti zahojí

Smíření procitnout

a najít touhu létat k nebesům

Kde zástupy milujících a zástupy doufajících

vytváří nekonečnou oblohu


A tak čekám na Tvůj dotek

mrtvý sám rychle uvadám

Do něžností očí Tvých

Já stále víc se propadám

Pak jen cítím chvění Tvého těla

které v extázi mne stále prosí

aby láska má k Tobě chlapče věčná byla

až půjdeme nekonečnou oblohou


Smíření procitnout a najít touhu létat k nebesům

Kde zástupy milujících a zástupy doufajících 

vytváří nekonečnou oblohu



DOTEK III
Bohdan Pásek


(písňový text)


Když tak padám do rtů Tvých

stále mne napadá zda uslyšíš

mou prosbu

mé tajné volání

být Ti blíž

jen být Ti blíž


A přemítám zda milovat Tě smím

když usínám v objetích Tvých

Ač Tvé oči a ruce jenž mne stále hladí

nic neskrývají

pouze přikyvují


Já utíkám... ze snů svých

ze snů svých

Stále se probouzím ze snů svých

a procitám v objetích Tvých

Jenže Tvé oči a ruce jenž mne stále hladí

nic neskrývají

pouze přikyvují...


* * *

Věra Vampolová


Za neustále rytmujícího deště

za neustálé pornografie stromů

džezmen sex bičuje naše příště

s příslibem klínů v pustině noci

Za neustálé přítomnosti slov

všechna má touha až příliš dole

Až slunce prořízne noc

daruji ti svou hrůzu svítání

BILANCE (J. S. )
Věra Vampolová


Exploze našich pohledů

- plamen co spálil sám sebe

A nezůstala po nás ani jediná

hořící přísaha

Jen dekoltáž nouzového východu

Odnesla jsme si jen svou vykuchanou

představu

Výbuch tvého hlasu

Naše ticha

a na kabátě skvrnu ctnosti

(1988)

DŽEZ

Věra Vamplová


Praha podarovaná šílenstvím

se  miluje s Lunou

šlapu do rytmu rozladěnýmu dešti...


...noc je markýza...


HOLANA
Věra Vampolová


... v soumraku příznačném pro ležení

akt noc čeká...


... jen co nám vyhnije paměť

začneme znova

věřit v roz-krok...


Věra Vampolová


JSI TO TY

Petra Fischerová


Jsi to ty,

ne, nemohu se mýlit.

Nikdo nemá tak

lehký krok,

něžné pohyby

jemnou vůni.

Jsi hebká záclona

v poledním vánku.


Jsi to ty, 

nemohu se mýlit.

V nikom nebije srdce

s neklidnou prudkostí

jako v tobě.

V nikom se nezvedají

pahorky podobné strmým ledovcům

až do závratných výšek.


Nemohu se mýlit.

Jsi tichá a milá

jak venkovská krajina.

Jako lípa u silnice

jako kaplička

vonící kadidlem.


Nemohu se mýlit.



NEJISTOTA
Jiří Janíček


Už jsem si jist

zda ještě chci jít s tebou ruku v ruce

srpnovou blýskavicí

a věřit padajícím hvězdám

Všechna svá tajná přání

zapomněl

a tvé dlaně ne a ne promluvit


Čím to že rozhovor dvou srdcí

se změnil na dvě samomluvy

Je nejvyšší čas říci kudy dál

Jinak bude mít poslední slovo

někdo třetí


ZRADA

Mário Fandl


na obločný rám sadlo vtáča

zatrepotalo krídlami

(čáry-máry-fuk)

chladné prsty hviezd

siahly mi  pod perinu

už mám zasa inú.. túžbu

ako včera

noc mi stierá nehu rúk

aby sa mi poĺahučky

(ani struna) rozochvelo

... moje ĺahkozranitelné

telo


ó Michalengelo!?

CHLAPČENSTVO MOJE PREDLHÉ...

Mário Fandl


nežný si a smutný

v šĺapajach tvojich bozky zostávajú

(sladké sú)

slnce si pred tebou líha

v prach

vtáci sa boja (vzlietnuť)

aby ti viečka

nevyplašili

tak žiarivo ťa milujem

chpalče  moj úžasný!

ležíš tu znavený v spanilej

nahote...

(usmievajúc sa zo sna)

všetko ti venujem

božský...

len mi zostaň!


Tomáš Jaroš

HNED

Ad Meer


S Tebou bych přejel i konečnou

vždyť není kam pospíchat

stojím uprostřed vesmíru

a schází mi řidičák


S Tebou chci žít

právě teď

Nikdo nám nerozdal

příslib na zítřek

NECELÍ MUŽOVÉ

Ad Meer


Jsme oba dva bosí

Já srdcem

a TY...

v odění své nahoty

Tvé doteky bolí

nebo neříkají nic

prožívám svou extázi

v pohledu Tvých očí

v náznacích pod Tvou košilí

v proplétání prstů

... ve všem

v čem ji nevidíš


EGO

Ad Meer


Bývalá noc

mnou k tobě přiblížila

Seberiskující tah

příliš tupým sklem,

Decentní vzdor

a nedotčená žíla


Lituji následků

tím zavázán jim jsem

MRTVÝ ČAS

Ad Meer


zhasnu lampu...

až se probudím

bude stydlivé slunce

tančit v panenkách mých očí



ONA

Maya Zjera Květný


saň usrkává

horký marcipán a

klátí svými jazyky

švihaje ocasní ploutví

jako semínkem


dychtím po její ostnaté iridiscenci

ačkoliv ta mi vyrve živoucí sen

z těla


její vlasy vysmívají

rovnoměrný sprašek

ostruh

není možné rozlišit

opovržení

od smíchu,

ohyzdná krása olizuje

mé zabořené čelo.


saň šeptla "nalož do koše"

a já letěla, 

vyvažujíc na hlavě

hory,

abych vyplnila propast

jejich rozeklaných kopyt


hraji tiktak mantru

jako grál...

"jestlipak fialová flétna vydechne?"

"jestlipak srp vyhrábne rubány?"

"jestlipak magnet džungle propustí?"


jsme znepokojená

neboť

saň hodlá prožít

půltakty bez mrknutí.

setrvávám v jejím chladném plameni


žádná noc se jí mezi zebama neztratí, přece

ale se tma tolik 

zúžila...


JINDŘIŠKA PTÁČKOVÁ


Foto Jansi

AD MEER

Foto Tomáš Hudík

SEDM PÁDŮ

L. T.  Bezný

JITCE

Jitka


Je daleko a myslí,

 že zapomenu. 

Ale nejde to.

Na to je moc krásná,

abych zapomněla

její tvář. Smích,

co dával mi sílu žít.

Vrátit čas a smát se

opět s ní,

to byl by hřích

a  já se ho nechci dopustit!




TIŠE I

Hana


Tiše plač

Tiše doufej

Tiše naříkej

Tiše se raduj

Tiše miluj

Tiše mi odpouštěj


Pláču tiše

Doufám tiše

Naříkám tiše

Raduji se tiše

Miluji tiše

A ty mi tiše

odpouštíš

TICHO


Z OKNA NEMOCNICE

Jana


Přes šmolku nebe

bílé mraky přeplouvají

a sojčí křik

tak kdesi v dáli

je slyšet jako ránu

kamenem

Zde slova váží zkoušku plamenem

Z toužení celého zbývá jenom čtvrt

A den je čistý jako láska

jež za zdí plaší

Ptáka

Smrt


SVÁTEČNÍ (Blues opuštěné knihy)

J. CH. 

Ležím

... a mlčím...

... tak jako ty mezi lidmi.

Lidé mi věnují

stovky kritických či ostýchavých

   pohledů.

Možná...

že ve mně nikdo nic nezalistuje.

... Je mi smutno.

... Jako tobě.

Co na tom,

vždyť jsem vlastně jenom kniha.

Třeba mě slisují

dohromady s nějakým klasikem.

My knihy jsme totiž vůči sobě

daleko tolerantnější než lidi

...I v tom svazku

máme každá svoji hodnotu.

...Jako ty.

Jsou svátky,

díky alespoň za ty pohledy.

... Prosím tě,

alespoň ty PROMLUV.


ROZEDNĚNÍ

Lucie


Chtěli mě pohřbít kdoví kam

Už čekala mě země

Bez Tebe totiž umírám

Tak, lásko, vrať se ke mně


Čekala jsem ten Tvůj půlnoční autobus

Čekala Tvoje pohlazení

Zpívala o smrti jedno tvrdě

   modrý blues

Jelikož život bez Tebe

Ten je na umření


A dnešní noc je sladká

To se nám to sní

Láska - ta je vratká

A  naše píseň - ta je svatební


Máš zase ty svoje nežný voči

Pramen vlasů do čela Ti padá

A v prstýnkách se točí

Šeptám Ti: mám Tě ráda

                                        ráda

                                                ráda...


Moje ruka se bude plazit po Tvým těle

Jako rozrouženej had

A Ty ptáš se rozechvěle

Budem... Budem spolu spát

                                                  spolu spát?


Řeknu Ti Ano

Tak kývneš na souhlas

Protože kdo ví, co bude ráno

No, nechme plynout čas


A dnešní noc je krátká

Tak málo budem snít

Ne, nejsme neviňátka

Snad jenom pak, když se rozední...



ZDOBÍME SE PRO TEBE

Petra


Zdobím se pro tebe

vplétám si tě do vlasů

na široké louce a 

v soumraku.

Nebe je těžké,

mraky dotýkají se země.


Zdobím se pro tebe

abys mě našla, má milá

nedaleko našeho lesa,

kde jsme si vždycky hrávaly 

na dvě malé panenky.


Dnes se zdobíme

jedna pro druhou

a stejně i žijeme.

Teď jsme v parku, kde

sladké sluncw skrze

listí prosakuje.

Ale až ono zapadne,

nepůjdem si  hrát.


ONA

Věra


Tak samozřejmě

uprostřed noci

tančila po mých smyslech

chytala mi ústa

toužím a svírám mluvila němá

obrazy plné slov

Byla tak mladá

a  už uměla namalovat smutek

jedním tahem