1994

M.T.
17. 4. 1994 antol
zahĺadený do dažďa
opretý o jeho chladné sklíčka
za ktorými už od rána ktosi slzí
myslím
spomínám
na tvoj horúci dych
a vrelú šiju
strácam sa v dave
som s ĺudmi
som tu s niekým
a som tu opäť sám
niektoré kvapky sa pravidelně opakujú
a stekajú mi po tvári
KOVOVÝ CIT
Martin Žírek
Jsi chladný jako kov.
Kov může tažný a kujný býti.
A co tání?
To je lidské
nebo taky mechanické.
Ty však roztát nedovedeš,
neznáš cit a tání je ti cizí.
Kov sic není lidský,
dovede však roztát
aspoň mechanicky.
VYZNÁNÍ
Martin Žírek
Poprvé jsme tě spatřil v dubnu.
Byl jsi originální, vkusně upravený,
vlídný, laskavý a moudrý.
Zkrátka jsi mě okamžitě zaujal
a já se do tebe na první pohled zamiloval.
To už tak bývá, že velké lásky se potkávají na jaře.
Vždycky jsem se hrozně těšil na každou schůzku s tebou,
která mi pokaždé přinášela něco nového.
Hltal jsem do sebe všechny tvé podoby, myšlenky a nápady.
Otevřel jsi mi dveře do našeho světa.
Naučil jsi mě nebát se, věřit sám sobě.
Díky tobě jsem poznal svou podstatu,
za kterou jsem se přestal stydět.
A pak přišla ta osudová rána.
Odešel jsi z mého života, aniž bych to chtěl
a nechal mě tu napospas světu.
A dnes jsi tady.
Ležíš vedle mne a já prahnu touhou poznat
každé tvé místečko.
Jsi tu ve své plné kráse a mlčíš.
Hlavou se mi honí otázka,
jak že dlouho jsme se vlastně neviděli?
Ale vždyť je to jedno, hlavně že jsi se mnou.
Ani nevíš, jak se mi po tobě stýskalo.
Laskám se pohledem na tvou krásu,
vychutnávám každý atom tvé dokonalosti,
pomaličku k tobě vztahuji své ruce a celý se chvěji napětím.
Studí mě tvá hladkost,
do očí mi štípe tvůj lesk.
Znova a znova tě prozkoumávám.
Nic mi z tebe nesmí uniknout.
Všechno má však svůj konec.
Dal ses mi úplně celý
a já se konečně na chvilku nabažil.
Ale opravdu jen na chvilku,
už se moc těším na tvou další návštěvu,
můj... SOHO REVUE.
ČAS MOUDROSTI
Jitka B. z Kanady
Zhasni tu svíčku, moje milá,
víš tu, která byla zažehnuta
a nikdy nevykvetla v plamen,
snad scházela mu síla,
snad čas,
nebo možná víra,
že nepřinese teplo , ale chlad
s uplakaným ránem.
Zhasni tu svíčku, moje milá,
víš tu, která byla roztouženým snem,
mazlivým a rozpustilým,
který nikdy nepřilétl s nocí,
snad se bál tmy,
snad probuzení,
nebo možná zklamání modrošedých očí.
Zhasni tu svíčku, moje milá,
víš tu, která byla pouhou hrou,
veselou a pošetilou,
která nikdy nepřerostla v živé snění,
snad bavily ji masky herců,
snad scéna,
nebo možná tajuplné pokušení.
Zhasni tu svíčku, moje milá,
víš tu, jejíž plamen přinesl by požár,
sen se rozpustil a herci už se rozcházejí,
zhasni tu svíčku, moje milá,
než láska v nenávist se změní.
DVOJITÝ OBRAZ
L.T. Bezný
Jakoby se
sám díval
do zrcadla
když ho uviděl
v zlatém rámu
krátce ostříhaného
svého mladého kluka
kterého měl rád
v rozepnuté
kárované košili
jak mu telefonuje
proto ho mohl
nepozorovaně
pozorovat
od krku
k políbení
chlapskou hruď
stínem zahalené břicho
rozdělené
vzrušující čarou
tušeného ochlupení
přes dráždivou oblinu
těsných krátkých slipů
k zarostlým nohám
slibujícím závrať
při doteku
až po kolena
"a na kolena padni"
vzpomněl si na titul
jednoho románu...
ANONYM
Adam Orh
jednou
spatřil jsem jaro
vepsané třemi slovy
na zeď kostela
kdosi skrze sebe
uvěřil ve mne -
- v tebe - v nás
a napsal vzkaz:
Život je Lukáš
CELÝ TVŮJ
L.T. Bezný
Celá
tvá bytost
je pro mě
vším
vím
říkat to
snad se ani
nesluší
ale
co mám dělat
když
tě mám rád
od nohou
až
po uši
zkrátka i dobře
můj jsi můj
a já
chceš-li
na oplátku
zůstanu navždy
celý tvůj
VÁM
J.R.
Vám
holky krásný
střelený
krásně střelený
střeleně krásný
vám
holky ulítlý
bláznivý
co kašlete na lidi
vám
který jsem viděl
líbat se na ulici
a pak se spolu smát
a rapovat
když kolem plynul šedivej dav
KRÁJANEK VYPRAVUJE
Ani jeden z trombónů
v zatáčce u rybníka
nevytroubí
dychtivý senoseč
rozevlátých ňader
nahé krasavce
s vlčími máky
v klíně
hromobití v srdci
v rozmarýně
Věřte
pot je třeba stírat
z těla
tělem

Bohdan Pásek v roce 1994 (SOHO revue 1994)
PRVOSENKA
Adam Orh
Otevřené okno vdechlo
Ikara bez křídel
na intelekt
nezbyla jediná krůpěj času
teď
TEĎ konečně
dozrála partitura
měchuřiny srdce
až se zdálo vznešené
i chmýří pod nosem
Školák
dodřímal trýzeň lavic
odešel k přirozenosti
a zeptal se:
Smím?
A směl!

SMÍŘENÍ
Bohdan Pásek
(písňový text)
Ráno - Tvé ráno - Tě probudí
Rány - Tvé rány - Ti zahojí
Smíření procitnout
a najít touhu létat k nebesům
Kde zástupy milujících a zástupy doufajících
vytváří nekonečnou oblohu
A tak čekám na Tvůj dotek
mrtvý sám rychle uvadám
Do něžností očí Tvých
Já stále víc se propadám
Pak jen cítím chvění Tvého těla
které v extázi mne stále prosí
aby láska má k Tobě chlapče věčná byla
až půjdeme nekonečnou oblohou
Smíření procitnout a najít touhu létat k nebesům
Kde zástupy milujících a zástupy doufajících
vytváří nekonečnou oblohu

DOTEK III
Bohdan Pásek
(písňový text)
Když tak padám do rtů Tvých
stále mne napadá zda uslyšíš
mou prosbu
mé tajné volání
být Ti blíž
jen být Ti blíž
A přemítám zda milovat Tě smím
když usínám v objetích Tvých
Ač Tvé oči a ruce jenž mne stále hladí
nic neskrývají
pouze přikyvují
Já utíkám... ze snů svých
ze snů svých
Stále se probouzím ze snů svých
a procitám v objetích Tvých
Jenže Tvé oči a ruce jenž mne stále hladí
nic neskrývají
pouze přikyvují...
* * *
Věra Vampolová
Za neustále rytmujícího deště
za neustálé pornografie stromů
džezmen sex bičuje naše příště
s příslibem klínů v pustině noci
Za neustálé přítomnosti slov
všechna má touha až příliš dole
Až slunce prořízne noc
daruji ti svou hrůzu svítání
BILANCE (J. S. )
Věra Vampolová
Exploze našich pohledů
- plamen co spálil sám sebe
A nezůstala po nás ani jediná
hořící přísaha
Jen dekoltáž nouzového východu
Odnesla jsme si jen svou vykuchanou
představu
Výbuch tvého hlasu
Naše ticha
a na kabátě skvrnu ctnosti
(1988)
DŽEZ
Věra Vamplová
Praha podarovaná šílenstvím
se miluje s Lunou
šlapu do rytmu rozladěnýmu dešti...
...noc je markýza...
HOLANA
Věra Vampolová
... v soumraku příznačném pro ležení
akt noc čeká...
... jen co nám vyhnije paměť
začneme znova
věřit v roz-krok...
Věra Vampolová


JSI TO TY
Petra Fischerová
Jsi to ty,
ne, nemohu se mýlit.
Nikdo nemá tak
lehký krok,
něžné pohyby
jemnou vůni.
Jsi hebká záclona
v poledním vánku.
Jsi to ty,
nemohu se mýlit.
V nikom nebije srdce
s neklidnou prudkostí
jako v tobě.
V nikom se nezvedají
pahorky podobné strmým ledovcům
až do závratných výšek.
Nemohu se mýlit.
Jsi tichá a milá
jak venkovská krajina.
Jako lípa u silnice
jako kaplička
vonící kadidlem.
Nemohu se mýlit.

NEJISTOTA
Jiří Janíček
Už jsem si jist
zda ještě chci jít s tebou ruku v ruce
srpnovou blýskavicí
a věřit padajícím hvězdám
Všechna svá tajná přání
zapomněl
a tvé dlaně ne a ne promluvit
Čím to že rozhovor dvou srdcí
se změnil na dvě samomluvy
Je nejvyšší čas říci kudy dál
Jinak bude mít poslední slovo
někdo třetí
ZRADA
Mário Fandl
na obločný rám sadlo vtáča
zatrepotalo krídlami
(čáry-máry-fuk)
chladné prsty hviezd
siahly mi pod perinu
už mám zasa inú.. túžbu
ako včera
noc mi stierá nehu rúk
aby sa mi poĺahučky
(ani struna) rozochvelo
... moje ĺahkozranitelné
telo
ó Michalengelo!?
CHLAPČENSTVO MOJE PREDLHÉ...
Mário Fandl
nežný si a smutný
v šĺapajach tvojich bozky zostávajú
(sladké sú)
slnce si pred tebou líha
v prach
vtáci sa boja (vzlietnuť)
aby ti viečka
nevyplašili
tak žiarivo ťa milujem
chpalče moj úžasný!
ležíš tu znavený v spanilej
nahote...
(usmievajúc sa zo sna)
všetko ti venujem
božský...
len mi zostaň!
Tomáš Jaroš



HNED
Ad Meer
S Tebou bych přejel i konečnou
vždyť není kam pospíchat
stojím uprostřed vesmíru
a schází mi řidičák
S Tebou chci žít
právě teď
Nikdo nám nerozdal
příslib na zítřek
NECELÍ MUŽOVÉ
Ad Meer
Jsme oba dva bosí
Já srdcem
a TY...
v odění své nahoty
Tvé doteky bolí
nebo neříkají nic
prožívám svou extázi
v pohledu Tvých očí
v náznacích pod Tvou košilí
v proplétání prstů
... ve všem
v čem ji nevidíš
EGO
Ad Meer
Bývalá noc
mnou k tobě přiblížila
Seberiskující tah
příliš tupým sklem,
Decentní vzdor
a nedotčená žíla
Lituji následků
tím zavázán jim jsem
MRTVÝ ČAS
Ad Meer
zhasnu lampu...
až se probudím
bude stydlivé slunce
tančit v panenkách mých očí
ONA
Maya Zjera Květný
saň usrkává
horký marcipán a
klátí svými jazyky
švihaje ocasní ploutví
jako semínkem
dychtím po její ostnaté iridiscenci
ačkoliv ta mi vyrve živoucí sen
z těla
její vlasy vysmívají
rovnoměrný sprašek
ostruh
není možné rozlišit
opovržení
od smíchu,
ohyzdná krása olizuje
mé zabořené čelo.
saň šeptla "nalož do koše"
a já letěla,
vyvažujíc na hlavě
hory,
abych vyplnila propast
jejich rozeklaných kopyt
hraji tiktak mantru
jako grál...
"jestlipak fialová flétna vydechne?"
"jestlipak srp vyhrábne rubány?"
"jestlipak magnet džungle propustí?"
jsme znepokojená
neboť
saň hodlá prožít
půltakty bez mrknutí.
setrvávám v jejím chladném plameni
žádná noc se jí mezi zebama neztratí, přece
ale se tma tolik
zúžila...
JINDŘIŠKA PTÁČKOVÁ


Foto Jansi
AD MEER

Foto Tomáš Hudík
SEDM PÁDŮ
L. T. Bezný


JITCE
Jitka
Je daleko a myslí,
že zapomenu.
Ale nejde to.
Na to je moc krásná,
abych zapomněla
její tvář. Smích,
co dával mi sílu žít.
Vrátit čas a smát se
opět s ní,
to byl by hřích
a já se ho nechci dopustit!
TIŠE I
Hana
Tiše plač
Tiše doufej
Tiše naříkej
Tiše se raduj
Tiše miluj
Tiše mi odpouštěj
Pláču tiše
Doufám tiše
Naříkám tiše
Raduji se tiše
Miluji tiše
A ty mi tiše
odpouštíš
TICHO
Z OKNA NEMOCNICE
Jana
Přes šmolku nebe
bílé mraky přeplouvají
a sojčí křik
tak kdesi v dáli
je slyšet jako ránu
kamenem
Zde slova váží zkoušku plamenem
Z toužení celého zbývá jenom čtvrt
A den je čistý jako láska
jež za zdí plaší
Ptáka
Smrt
SVÁTEČNÍ (Blues opuštěné knihy)
Ležím
... a mlčím...
... tak jako ty mezi lidmi.
Lidé mi věnují
stovky kritických či ostýchavých
pohledů.
Možná...
že ve mně nikdo nic nezalistuje.
... Je mi smutno.
... Jako tobě.
Co na tom,
vždyť jsem vlastně jenom kniha.
Třeba mě slisují
dohromady s nějakým klasikem.
My knihy jsme totiž vůči sobě
daleko tolerantnější než lidi
...I v tom svazku
máme každá svoji hodnotu.
...Jako ty.
Jsou svátky,
díky alespoň za ty pohledy.
... Prosím tě,
alespoň ty PROMLUV.
ROZEDNĚNÍ
Lucie
Chtěli mě pohřbít kdoví kam
Už čekala mě země
Bez Tebe totiž umírám
Tak, lásko, vrať se ke mně
Čekala jsem ten Tvůj půlnoční autobus
Čekala Tvoje pohlazení
Zpívala o smrti jedno tvrdě
modrý blues
Jelikož život bez Tebe
Ten je na umření
A dnešní noc je sladká
To se nám to sní
Láska - ta je vratká
A naše píseň - ta je svatební
Máš zase ty svoje nežný voči
Pramen vlasů do čela Ti padá
A v prstýnkách se točí
Šeptám Ti: mám Tě ráda
ráda
ráda...
Moje ruka se bude plazit po Tvým těle
Jako rozrouženej had
A Ty ptáš se rozechvěle
Budem... Budem spolu spát
spolu spát?
Řeknu Ti Ano
Tak kývneš na souhlas
Protože kdo ví, co bude ráno
No, nechme plynout čas
A dnešní noc je krátká
Tak málo budem snít
Ne, nejsme neviňátka
Snad jenom pak, když se rozední...
ZDOBÍME SE PRO TEBE
Petra
Zdobím se pro tebe
vplétám si tě do vlasů
na široké louce a
v soumraku.
Nebe je těžké,
mraky dotýkají se země.
Zdobím se pro tebe
abys mě našla, má milá
nedaleko našeho lesa,
kde jsme si vždycky hrávaly
na dvě malé panenky.
Dnes se zdobíme
jedna pro druhou
a stejně i žijeme.
Teď jsme v parku, kde
sladké sluncw skrze
listí prosakuje.
Ale až ono zapadne,
nepůjdem si hrát.
ONA
Věra
Tak samozřejmě
uprostřed noci
tančila po mých smyslech
chytala mi ústa
toužím a svírám mluvila němá
obrazy plné slov
Byla tak mladá
a už uměla namalovat smutek
jedním tahem