1993
Pavel Havlíček
(SVATBY)
Ženili chlapce s ženou.
Stál s hlavou obnaženou.
Duše se potila.
A mozek věděl,do čeho se to ženou!
(DISKOTÉKA)
Tančím!
Pot mi po prdeli stéká.
Hergot! To je ta správná diskotéka!
(CELIBÁT)
Celibát, celíbat!
Celý život nelíbat!!!
(POŠŤÁK A KÁMEN)
Mlaďounký pošťák,
a jako znamení,
ohlíd se po mně,
uklouzl na kamení.
A přece nebyl můj.
(VYKOLEJENÁ LÁSKA)
Cože!?
Zamilován?
V mém domě!?
A do mě!!
(UDÁLOST)
Já měl bych předeslat a říct,
že s přítelem, co se se mnou kamarádí,
máme se už celá léta rádi.
Ovšemže rádi jako kamarádi.
Ale podívejte, co se stalo.
Jdu městem, a už se vracím domů.
Můj kamarád mě čeká.
Vejdu a kouknu, slzy se mně řinou!
Můj kamarád z dětství, nejlepší kamarád,
mě čeká pod peřinou!
Vladimír Hrubý
SETKÁNÍ
Přišel ke mně jednou
chlapec s modrou růží.
Usmál se a poprosil,
abych mu dal dar.
Nevěděl jsem, co si počít,
mráz mi stáhl kůži,
v očích měl však úsměv víl.
Sedl jsem a psal.
Martin Grubner
DUSNÁ NOC
Hala narvaná k prasknutí
Skanduješ
Začínáš chraptět
Zachytil jsem tě kolem pasu
Máš lepkavě zpocená záda
Chvěješ se horečkou
touhy
Vzrušením se ti škrobí
béžové slipy
Září reflektory
EIWI
ZRCADLO JAKO LEKLÁ RYBA
Nepřišlas
protože strach pomalu skupoval
jednu bílou plochu po druhé
a zvolna se mořil čpavou plísní
svého dechu
nevím
snad jsi dohlédla až tam
kde si nemytá fantazie přepírala
prádlo
a opar
z jejího potu
zvolna povlékal
zrcadlo dobré pověsti
Někteří čtenáři obnoveného SOHO revue (několik měsíců časopis nevycházel) s tu více, tu s méně literárním talentem psali do časopisu vlastní povídky. Texty námětově vycházely převážně z prožitků nebo tužeb a přání jejich autorů. Úroveň byla vzhledem k monotematičnosti kolísavá. NA ROZCESTÍ od Karla možná zaujme i po letech jednoduchým stylem a čistou touhou vypovědět něco o sobě, hledajícím.
Rok 1993 byl pořád ještě rokem, kdy se psaly dopisy. V časopise SOHO revue si čtenáři vylévali svá srdce, svěřovali se redakci se svými pocity, bolestmi a radostmi. Měli časopis a jeho redakci za někoho, komu se mohou (často anonymně svěřit). Některé dopisy pak SOHO revue otisklo. Některé z nich mají svým charakterem i něco z literatury.
Marcel Holder
TVŮJ MONOGRAM
Políbil jsem kůru kvetoucí lípy.
V koruně zašumělo listí
a voňavý květ mi padnul k nohám.
Touha obejmout strom a
cítit tlukot jeho srdce pod svými dlaněmi,
slyšet jeho hlas; mít a dávat...
Vida, jak strom podobá se chlapci.
Dívám se do tvých očí
a vidím v nich stěny pokoje
na nich obraz plný slunečnic.
Pak se podívám na rty,
růže již rozkvetla,
dovol mi přivonět.
Běžíme rozkvetlou loukou
k oltáři z květin
a tam se modlíme,
abychom běželi věčně.
Obejmi louku.
Mám teď tvou košili.
Je na ní monogram V. K.
Voní včerejší nocí
těmi hvězdami a měsícem,
sosnou a dechem,
naším objetím.
Pamatuješ na tu světlušku?
Teď mám tvou košili.
Voní včerejší nocí...
Telegrafní sloupy v dálce,
sesbírejte kalichy květů
a roztříštěné slzy
a předejte moje zoufalství.
Někomu
J. V. Martová
ROZPOLTENÁ
je medzi nami
z blond pavučín nerozbitný plot.
Ako ihlicou
bodám doň očami,
aby prepustil zakrytý vchod.
Sme na dosah
a predsa tak ďaľeko.
Bezradná
myšlienkami v putách,
srdcom, čo bije zúfalo
(ale pre koho?)
pozeráš rozpoltená
na moju ruku,
čo spoza nevideteľných mreží
stále Ti núka
viac než ONA (teplé lono) - lásku
na ktorú márnosť sneží
už od leta
Filip Gill
PO BOJI
Je po boji
a ticho léčí,
pohoda se k nám vrátila.
Tvůj úsměv mi,
miláčku, stačí,
abych z něj nabral sil,
zvednul se
a nes Tě dál.
Erik G. G.
Kdo se tam na mě dívá?
Komu se zas nelíbím?
Kdo otráveně zívá,
až se dneska objevím?
Co mě pomoct může,
co sílu mi má dát?
Do čí vlézt mám kůže?
Jak se tam mám poskládat?
Kde se chci najít,
kam mi dovolí jít?
Duši mojí dokonalou,
nechce nikdo pochopit?
Kdo se na mě dívá?
A nechce znát mě víc?
Kdo mi rány dává,
srdce rve a nic ...
Kdo tam někde vzadu,
mačká, svírá, utiskuje?
Kdo se na mě dívá?
Kdo mě už teď nemiluje?
Marcel Holder
MODRÝ SEN
Povídal mi jeden z mužů
příběh, co kdysi vysnil si
za krutých let, kdy vzlétaly
k nebi výkřiky umučených.
Potkal prý jednou hnědé oči chlapce -
seděl okradený a zmlácený
kdesi na nádraží a v ruce držel jen
svou krev. Sadistický násilník
ho zbil a on se nebránil.
Byl vysoký a v hlavě mu zněla slova
zabarvená snad až příliš do modra -
tak daleko od světa byl,
když ho ten lump spráskal jak psa.
Nepřišel policajt ani nikdo jiný
mu nepomohl, a tak si prý vysnil
ty hnědé oči chlapce. Umíral - protože
modrá mu vrostla do duše.
A on si vysnil ty hnědé oči.
Dívaly se na něj zpovzdálí a
on k nim promluvil:
"Doufal jsem, že vás ještě spatřím..."
Rány bolely a muž umřel
s úsměvem na rtech.
Martin Žírek
JEDNO TĚLO
Konečky jeho prstů
bloudí po mém těle.
Dotýkají se spánků,nosu, rtů.
Plují po mém krku,
zkoumají zarostlou hruď.
Dostávají se i dolů,
zakrouží nad malou jamkou
a už míří k vrcholu,
který se hrdě vztyčuje nad celé tělo.
Má na to právo,
je v něm mocný proud lásky.
Zpět se vrací bludištěm
mého těla tvé rty.
Ochutnávají vše,
co prozkoumaly prsty.
A pak už splýváme,
splýváme v jednu loď
v mocné bouři našich těl.
Najednou ožívám
a vše se znova opakuje.
Jen prsty a rty jsou mé
a tělo tvé.
Ale není to jedno?
Vždyť jsme jedno tělo.
EIWI
Zdeněk Hrazdil
PLAVOVLÁSEK
Kluk z periferie Tělo
mramorově pevné -
vylouplo se z hadrů jak z třetího
oříšku Popelčina -
s vosím pasem
co miloval Nuvás
Hebkost lící si nezadá
s hebkostí zadnice -
žlábkem mezi sevřenými půlkami
stěží protáhneš
houslovou strunu
Démon zorniček běsní
před obnaženou krásou
a neustane ani po té
co klenoty klukova těla zmizí
v ošoupaných riflích.
Jona Malcerová
Stanek
JEDENÁCTÁ NOC
Už dávno nejsem hochem
který podél plotů sbíral květy růží
a ty pak dával dívkám tajně do oken
v noci jsem líbal polštáře a plakal
toužil po něčem
pak minul rok a minul den
deset tváří políbil jsem
deset hochů, dvacet očí
čert je vem
pod plakáty, pod hvězdami
na ulici jen dva, sami
hledali jsme cosi v objetí
bylo to snad prokletíbyly to snad červánky
a nový den
byly to snad růže
co dávají se do oken
deset nocí
deset rán
kdy sám
jsem odcházel
a mdlý zvuk hran
mě provázel
ze všech stran
povadlá elegance
promarněná šance
porouchaný tobogán
vzduch je pylem přesycen
zas povídám si s měsícem
a cítím prokletí
že jsem tě potkal u stanice
že ses usmál
čtyři oči, čtyři svíce
že jsem narozen
už zacinkaly misky vah
tma zaúpěla svoje "ach"
a já překročil tvůj práh
ulehl jsem na polštář
a čekal až přiblížíš svou tvář
čtyři oči, čtyři svíce
planoucí líce
rozhoupaný tobogán
Jaroslav Drslevský / TOM (Příběh jednoho setkání)
EIWI
Ukázka z gay komiksu ROMEK A JULEK, který vycházel v SOHO revue v roce 1993 na pokračování.
Filip Grillon
TĚM TUPĚJŠÍM
A nečumte tak blbě,
že chci s chlapama chrápat!
To byla matka příroda
a ne můj vlastní nápad.
Spěte si, s kým chcete,
to je vaše věc.
Nám to taky dopřejte,
i my máme svou čest.
Svatava Antošová
Šimon Formánek
