Aleš Kauer

Výtvarník, básník, performer, zakladatel bibliofilského nakladatelství Adolescent a několika hudebně-performativních projektů. Graficky a výtvarně doprovodil mnoho knih a časopisů. Básně a texty publikoval například v Glosolalii, A2, Hostu, Tvaru, Welesu, Prostoru Zlín… Občasnými recenzemi přispívá na portály Revue Prostor a Deník Referendum. Jeho básně byly přeloženy do angličtiny, španělštiny, polštiny, ukrajinštiny, slovinštiny, maďarštiny a publikovány v zahraničních literárních časopisech a antologiích. Výbor z jeho juvenilních básní vydalo nakladatelství Kniha Zlín v roce 2011. Poslední básnické sbírky vyšly v nakladatelství Adolescent: VNĚ/MNĚ (2014) a HappyEND (2020). Na Bandcampu jsou ke slyšení cykly zhudebněných básní "Heron" (Ivan Martin Jirous), ERTH (Olina Stehlíková), Imaginists (Sergej Jesenin), Vyrozumění (Václav Havel), Dobrou noc, ozn​á​mil jsem rá​nu
(Martin Jelínek).

Začátečníci s hrdinskými sklony
a nulovým dědictvím,
tak šestnáct nebo sedmnáct.
Známky dětství v průvanu.
Vinylové planety
visely kolem našich hlav.
Hrot jehly obkroužil srdce:
"I catch a paper boy..."
Spolykali jsme
všechny proteinové prášky,
navlékli helmy našich fotrů jak kondomy...
(A few years before Daft Punk put them on!)
... a milovali se až do rána.

Asi jsme byli legrační
s tím existenciálním výrazem,
s pohyby do rytmu
arkádovitého ohně na těle,
v žáru víkendové noci,
pro kterou bylo i obyčejné objetí
spalující.

Happyend

Derek Rebro

Je literární kritik a redaktor. Vystudoval slovenský jazyk, literaturu a estetiku na Filozofické fakultě UK, kde získal  rovněž doktorát z literární vědy a několik let vedl tu různé semináře. Vystudoval také zahradní architekturu v Piešťanech, filmovou vědu na VŠMU, a noční život nejen v Londýně. Byl porotcem několika soutěží, například Anasoft litera. Pravidelně přispívá do různých periodik a médií, spolupracuje s rozhlasem a jeho texty byly publikované v i v zahraničí, včetně USA, 
Nyní se věnuje hlavně vydávání časopisu Glosolália. Debutoval v r. 2010 básnickou sbírkou Okamih pred dopadom. Následovala literárněvědná monografie Ženy píšu Poéziu, muži tiež (2011), a v roce 2013 další monografie Jej mesto v jeho svete?  Rok nato  vyhází další sbírka poezie Ako tieň na pľúcach. A v r. 2018 zatím poslední Nie som svoj typ.

(podle litcentrum.sk)

vojdi do mňa
s ľahkosťou

v tejto posteli
na tomto poschodí

kam oheň dočiahne
tam nájdeš

v pískaní telocvikára
v premete atléta

som svoj v tebe
si svoj vo mne

Ako tien na pľucách

odkedy si pamätám
stojíš vo dverách
mýlim si tvár s chrbtom
nežné s nožom

dlhé čakanie
príchod s odchodom

z črepín skladám odraz
zmnožený sa v ňom stále nevidím
teba v ňom tuším

namiesto zrkadla visím ja.

Okamih pred dopadom

Antonín Zhořec

je komunitní koordinátor v Amnesty International a queer aktivista. Vystudoval hispanistiku na FF UK, nepravidelně se účastní autorských čtení. Texty publikoval na webu Prostor, v Psím víně, v kulturním čtrnáctideníku A2  nebo v antologii Toto je moj coming out (Adolescent, 2022). Loni byl oceněn druhým místem v literární ceně Vladimíra Vokolka a získal čestné uznání v literární soutěži Jiřího Červenky. Na jaře letošího roku mu v nakladatelství Adolescent vyšla debutová básnická sbírka Rejpni so do solární bouře (2024).
(podle Moderní divadlo 4/24)

Světločivně

světlo letí
pohladí ho po řasách

pomalý nejasný popis svícení do očí (scénická poznámka):
ve výšce nárazy úderného světla
uprostřed rudá po krajích fialovo
uhýbnutí problesknutí ve vidění vyplavení
praskání vrstvených skvrn
limetková žluť míří k inervaci břink světelný průplav
purpur a nach

choulím se k tobě v oku obra
očekávám mrknutí 

Mňam

nebuď rozjívenej!
jsem rozjívenej

laškovně napínám a krčím nohu v koleni
tak co, jdeme na to?
kruhové pohyby v oblasti pánve

roztáčí se mi voči
vžum a tak dále
řasy napřažené směrem dolů

teď pozor! jde mě líbat múza
já jsem tenhle týden úplně skvělá

vytrhávám řasy levého oka
ty na pravém slezly samy

je večer vypadávám z postele
já přísahám že
i pro mě byla vždycky malá
ve dvou se sem nevejdeme

ráno vstanu a vykloubím si koleno
ráno vstanu a sežeru si oči 

Měsíčnice

přivrácená strana rozpojuje půlkruhy
               stříbrné prsty cizí výsvitky
               odráživé pohyby
               tmavé skvrny na pokožce
začínají černat
lesklé ženské ruce v novu

zbytky odrazu falešné střepy padají z oblohy
                v bdělém stavu pobíhají okolo
kousky muších křídel místo řas bzučí
                lámou se v polovině
odlesky ochranných rukou nade mnou konec obíhání
                zastavila se už dávno

přivrácená strana je vratká společnice
                 přímé i boční srážky zatmění
                 bývalá blyštivá pohlazení
                 skvrny na pokožce
světlají
odtažité lesklé ruce lámou muší křídla
mám střepy v obličeji bolí skutečně

doměsíční odráživka mušice
                 zoufalství přírodních útvarů
                 protékání světel
rozpuštěné slzy nedokápnou
obíhání nezačíná
přivrácená strana se poprvé otočí

O autorovi

Napsal jsem mu na soukromý mail: slibuji, pane, že se Vás pokusím nezklamat – a rovnou ho zahrnul básněmi, které jsem pokládal za své nejzdařilejší. Netušil jsem, že budou následovat stovky až tisíce emailů, které mi změní život. Že fenomén korespondence může mít takovou moc. Bez jeho podpory bych si netroufl na studium uměleckých škol, na pobyty v cizích zemích včetně Paříže, nikdy bych nevyplul na skryté vnitřní moře.¨

Píšu ti dopis, Oscare, hlavně proto, abych oslavil samotný žánr dopisu.

---

Pojď za mnou, Oscare, za vůní orchideje,
za mými čerstvě natřenými rty,

Tvůj zlatý chlapec

Ondřej Macl

Polibky na Wildeův hrob
(úryvky z dopisu)

1.–14. února 2023

Paříž, Londýn

Neznámý příteli,
když jsem poprvé navštívil tvůj hrob, onoho hranatého anděla-sfingu na pařížském Père-Lachaise, byl celý pokrytý otisky našpulených rtů.
Když jsem jej navštívil podruhé, polibky zmizely a hrob byl obehnaný plexisklem s cedulí, aby jej návštěvníci laskavě neznečišťovali, že náklady na čištění jdou na účet tvých potomků. Už předtím, jak jsem se dočetl, hrozila za polibek pokuta až 9 000 euro (můj rozpočet na půl roku v Paříži činil kolem 3 000).
Když jsem šel ke tvému hrobu potřetí, bylo olíbané plexisklo.
A já věděl, že jsi tady se mnou.

---

Chtěl jsem se stát také umělcem.

Bylo mi osmnáct, když jsem poprvé rýmoval s mikrofonem na pódiu mimo region, v moravské metropoli, o které jsi nikdy neslyšel. Říkalo se nám slameři; trochu herci, trochu básníci a trochu lidoví klauni. Záznam z klání byl volně dostupný na YouTube, kde si mě vyhlédl někdo jako ty a publikoval článek (vějičku?) o mém talentu. A jak je prý potřeba, aby se lidé jako já vymkli své době.

←

Jakub Strouhal

Narodil se 28. dubna 1992 v Brně. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy university v Brně, kde v současné době žije. Publikoval v časopisech Host, Psí víno, Tvar ad. Jeho tvorba byla oceněna v literární soutěži Ortenova Kutná Hora jeho básně byly rovněž otištěny v antologii Nejlepší české básně.
Vydal sbírky Podzimov (nakladatelství Petra Štangla, 2017) a Haloklina (JT´s nakladatelství, 2o23)

Láska

Láska je růže růže ze střelnice
co voní voní a nevadne
láska je slovo slovo z pohlednice
na něj neodpovídá se ne
láska je palác palác na nebesích
co letí letí a nespadne
láska je peří peří fénixovo
žhnoucí v nás na sklonku dne
láska je slza slza na polštáři
tak měkkém měkkém od soli
láska je samo samo ve žaláři
kde ani smrt tak nebolí

(Podzimov)

Party

Po jednom schodu po jedné noze
okolo kluka co si klek
a pláče
nad rozlitým pivem

někdo zadkem probod party balónek

poslední hodina queer filmového festivalu
zády podpírám padající zeď
studená omítka do sucha saje
pot
z mé pravé dlaně

hypnotizuju nebinární osobu

v černým tílku
s čůrky chlupů v podpaží
nedbalým culíkem
a ladnými pohyby
někoho
z dobré rodiny

myslím na lindu

řekla by konejšivě
jak sou ostatní zkurveně blbí a mladí

našla by způsob
jak mi dát pít

a zachránila mě
před sebou samým.

(Haloklina)

Přítelkyně z pavilonu 3

Když se poprvé
probrala z bezvědomí
našla v kotnících
do komínků vyžehlené
špinavé prádlo

bylo výhodnější
když ji zmlátil
ráno

to nemusela
stlát
podle jeho představ

a kolikrát ještě
stihla skočit do sámošky

pro vajíčka z volného chovu
čerstvé pečivo
z mrazeného polotovaru
a něco na
vyviklaný
zub.

(Haloklina)

Kamil Marcel Hodáček

Básník, prozaik, výtvarník
Narozen v Praze na Žižkově(*1980)
Vydal básnické sbírky Havarijní stav(2012, 2.vyd. 2016), Sekunda křiku (2013), Tři čtvrtě na čtyřicet (2014), Trnová koruna nejsou zuby (2015, 2.vyd. 2016), Cxehxio (2016) a román Až úzko pomyslet (2019)
Jeho básně byly zařazeny do  antologie Jasná setkání / Klare Begegnungen (česko-německá a německo-česká antologie poezie, Klára Hůrková, nakl. Dauphin, 2018)
Některé jeho básně byly přeloženy do francouzštiny, polštiny, španělštiny, angličtiny a němčiny.
Je výrazným představitelem současné české generace autorů, jehož tvorba osciluje na hranici slash-poetry, neodekadence a surrealismu.
Žije a tvoří v Praze.

Masíruj mi malíček dásní
Dej mi krkev
na mousání
Dřív než mě znovu nakojíš
Změkči pro mě prsy
Přiložením flahřátých cárů nanelu

Všechny malé děti
Se občas poperou
Výprask na holou
je ale známkou toho
Že ti dochází síly

Věnuj se mi
Věnuj se pokousanému dítěti
Změkči pro mě prsy
Vytlač trochu mléka
Ať není dvorec tolik tvrdý
Věnuj se mi
Věnuj se pokousanému dítěti
Polož mi volnou ruku na hrudní koš

Všechny malé děti
Se občas poperou
Výprask na holou
je ale známkou toho
Že ti dochází síly

Masíruj mi malíček dásní
Dej mi krkev
na mousání
Dřív než mě znovu nakojíš
Změkči pro mě prsy
Přiložením flahřátých cárů nanelu

(Podle zapsaného snu, 2023) 

Chlapec

Bezradný
(bezradný)
před nástrahami
světské šílenosti.

Zmatený je.

Uvnitř sebe
zauzlovaný,
s rozbitou
bezbarvou kůží
na dohled.
S nohama
vykloubenýma v kyčlích.

Zavržený.

Rozprodaný
vlastní matkou.
Vlastní matkou
odložený
v zastavárně
s doživotní
ne - možností vyplacení.

K rozežrání osudem
zanechaný.

Znásilněný.

Bolestně roztrhaný.

Neochmýřený

chlapec
co měl teprve přijít
na chuť

životu.

(Sekunda křiku)

Foto: Ondřej Konrád

Richard L. Kramár

Básník, divadelník, romantik a milovník fauny a flóry. Studoval režii, dramaturgii a pedagogiku a od února 2021 je vlastníkem osvědčení o státní zkoušce z českého jazyka, při které prospěl s vyznamenáním. Pracuje jako sociální pracovník, lektor a strakatý kocourek. Je zakládajícím členem spolku Slovakitsch (s Dominik Styk), Budoucí tvůrčí skupina (s Tereza Černohorská a kol.), společnosti Filthy Swine Productions (s Evelyn Benčičová), konceptuální buňky Lucka a Helča robí divadlo (s Helena Mustakallio), souboru Podbábky (kol.), a kapely Púčik (s Kino Peklo). 
Štúchanie do medúz (Spolek přátel Psího vína, 2017).
Úchopový inštinkt (OZ Brak, 2021) 
Borderline (spolu s Kino Peklo, Adolescent, 2022)

(podle Psí víno)

Kontra

vedľa seba
polož: slák
a
smyčec
achillea millefolium a myší chvost

Francúzi stavajú zľava
Taliani sprava
a katedrála má nakoniec uprostred fugu

je to tak meter a pol
(potiaľto sme to my)

posledné slová:
"mám vám čo povedať
ale nie teraz"

tak rezonuje milosrdenstvo
cez seba
prelož:
zhodu slov
pre krásnu ženu
a biely chlieb

výmena na moste
musí prebehnúť s istotou
nájdi si svetlo
a zostaň tam

(Úchopový inštinkt)

Reč

keď znie tvoj hlas
nepodliehaš
smeruješ
a deješ sa
exil ťa sprostredkúva
štedro

hosť tak
bárs sedí
oproti telu
ale pociťuje teba

šum ako dôkaz existencie
si si rokmi nazväčšoval
udržiavaním prázdnych plôch
vypestoval závislosť
od ozveny
od cudzej steny

"udri ma ešte"
vraví hosť

(Úchopový inštinkt)

Prečo

píšem ženský hlas
spoza ucha jej vyťahujem kvetinu zo záhrenia vtáčka
            a ona sa musí chichotať sladko
pretože dejiny vytvára sila osobnosti a udalosti
           sa len prispôsobujú vôli génia
pozor!
steblá trávy sa pokorne ohnú
on je přátelský a pije pivo!
diskrétne si slintnem do kroku
píšem ženský hlas
pozor si nedá Anička dušička corps sans organes
nič
nemusí nič nechce nebolí ju srdce nevidí nevie
            doma zhola o ničom
visí na mne že na nej visím a ja visím že visí ona
zwei Marionetten gut und nicht-so-gut
háčik je však v tom že zákon nedefinuje čo sa rozumie
            pod pojmom
"lekársky posudok o zmene pohlavia osoby"
jazyk mluvící o těle se náhle odvrací od vnitřku
          a jeho mechanismů a vytváří nové rádoby nevinné
teprve popisované tělo které již není dosažitelné
          na pitevním stole – som pravý muž
a pravý muž je bábkar ostentatívne zatýkaný
          obviňovaný zo spolupráce s diablom
nie za objekt čo sa sám od seba pohne
ale za objekt čo sám od seba prehovorí
náš single bude hit
duch-duša-dych
môj ženský hlas vám mrdá na zvrchovanosť národa
polibte mi B-side slovutná poroto
ja som si čižmičky nezarosil

(Borderline)

Gigolo Golgota

kunda
buď
C-úva
alebo
D-ostrá
někde se říká koňak jinde armaňak
môžem sa snažiť koĺko chcem
hledajíc salamandry
zelených plamenů
ale jediné nebinárne slovo v mojom podvedomí je pivo
a možnosť zamilovať sa do revólucie obchádzam ako neveru
ktorého slnečného boha som to vraj prosil aby ťa [redacted] a nie je toho boha
čo by so mnou skonzultoval
technický výkres mizúci medzi [redacted]
ještě mi přizvukoval aby mi z toho balkónu nikdo nespadl
sedím v svetri
a milujem manželku viac než revolúciu
závidím jej na smrť a nadoraz
že sa nemusí nikomu a ničomu podobať
mythopoesis spustí laškovne v bokov ako uterák
kým ja existujem prinajhoršom ako hoax
a prinajlapšom ako meme
je viac než ochotná prispôsobiť mi výšku a šířku zábradlí
     rozostup schodov dľžku rukávov obvod

pása
ale
kunda
buď
C-úva
alebo
D-orásta
někde se říká koňak jinde armaňak
môžem sa snažiť koĺko chcem
v rysu není perspektiva 

(Borderline)

Kino Peklo

narozená 1993 je básnířka, hudebnice, performerka a editorka v nakladatelství Adolescent. Vydala několik básnických sbírek, jako poslední prozatím Borderline (2022, Adolescent) s básníkem Richardem L. Kramárem ("dedičstvo romanticizmu but it's two trans people"). Na platformě bandcamp vydala pandemickou trilogii hudenbích alb (kino.peklo, NOVÝ LÍTO a Thempire) a nahrávku Excerpta / Hauntologie. Řídí queer hudební label a~scent. Pod záštitou labelu vyšly nahrávky Od krve do krve (Soňa Pokorná), Nálepky (Iryna Zahladko), Z30 (Aleš Kaer feat. Kino Peklo) a Katzejammer (Tmaruška).
Její texty byly přeloženy do řady evropských jazyků a byla též zařazena do jednoho ročníku antologie Nejlepší české básně (nakl. Host).
Jako editorka se podílela na většině knih z nakladatelství Adolescent v posledních letech, z těch nejnovějších lze jmenovat debuty Jana Horského, Antonína Zhořce, Ladislava Zářeckého či Mery Je Iluze. Příležitostně se věnuje literární publicistice (v časopisu Tvar a na webu Revue Prostor), jako kurátorka spolupracuje s časopisem Psí víno.
Texty, které autorka poskytla platformě Odnaproti, pocházejí z jediné standardním způsobem čitelné části básnické sbírky Fuga, která vyjde na podzim letošního roku v nakladateství Adolescent.

Lüge

S očima jako hráz
nebýt než shlukem
několika písmen

svou existenci ponížit
na srozumitelnost
přidělený chlív
v dějinách Evropy
stvořených z genitálů

namísto prosby o plány
diskurzu stvořitele
zmetka všemohoucího
nechat se usvědčit
že i ta moje synekdocha světa
je falická
jak báseň
psaná na zadní stranu
dodacího listu

Bodies
That Matter
Kosmas
Sokolovská – 

Lüge!

Zatímco zpovídám se
přes polštář
z dysforických stavů
na druhé straně
odpověď mlčením
migréna mene tekel
nosit ji rozevřenou
jak dědictví
s řízenou detonací

coby akt útěku
horkými prsty mnu ti spánky
ty zkoušíš
jestli už mi rostou
jaký bys vymyslela
název pro binder
odkozí horror
odprsenka

okolo okamžiků
kdy nás svírá hrůza
zkoušíme konstruovat
bezohledný vtip
gender
taková banalita – 

Lüge

Kino Peklo
a Divadlo Korg
že nikdy neuslyšíš

nezkreslený hlas

skupinu je třeba
pojmenovat Drool
a vydat debutové
eponymní album –

Lüge

Součty tvých intimit
ztratí se v mnohohlasí

na místě stvořený
úzkostlivý kód
unisono hymnus
který nedokáže
ani podepřít
nanejvýš rozlišit
prostor z donucení – 

Lüge

Ich warte mit geschlossenen Augen
Warte auf den Morgen – 

Foto: Adam Georgiev

Když jsem s tebou zakouřil hašiš, šiš, šiš, šiš, kolem přirození mi počaly růst květy, estetizovaná zvrácenost mě s tebou vzrušovala, oddával jsem se ďáblu, v němž jsem poprvé cítil boha, když jsem s tebou zakouřil hašiš, šiš, šiš, šiš, ve všem s tebou byl bůh, snad má láska činila i ďábla bohem, snad má láska činila z opiátu svatební květinu, když jsem s tebou zakouřil hašiš, šiš, šiš, šiš, uvědomoval jsem si, že vše spojené s tebou je nadpozemské, božské, i hřích, i zabití, neboť ty jsi nesmrtelný, a proto neživý, když jsem s tebou zakouřil hašiš, šiš, šiš, šiš, sahal jsem po tobě a ty ses vzdaloval, létal jsem po pokoji a tvou strnulou tvář nemohl polapit, když se objevila na zdi, jen má hlava tříštila se o stěnu, když jsem s tebou zakouřil hašiš, haš, haš, haš, tvá přítomnost ze mne činila nadčlověka, anděla pýchy, rytíře všehoschopna, když jsem s tebou zakouřil hašiš, věděl jsem, že jsi silnější než já.

/Adam Georgiev, Arthure, ty děvko umění-Dopisy Paula Verlaina Arthuru Rimbaudovi, nakl. Petrklíč, 2010/ 

Rozsudek jménem republiky

Mě múzy líbaly
až jsem se dusil
neviňátko nic netušící
o něž se ženy perou
rvaly se o mé tělo jako kočky|
v kolébce jsme kopulovali
jejich dlouhé vlasy celého mě pokrývaly
jejich tváře ovládal chtíč
z krásných žen činil prostitutky
z krásy obscénnost
z té orgie musel se zrodit génius
a zdědit prostopášnost

ano
toužil jsem po jejich klínech
a jejich zubech v mé kůži
věděl jsem že teprve toto je mé zplození
a já šoustal jsem s múzami jak o život
abych se narodil

pak mě vysíleného nechaly
a řekly že víc žen už poznat nemusím

ve jménu sudiček
spravedlivých
nepleťte se do božských věcí
pokud vám nedaly

(Adam Georgiev, Ve jménu, nakl. Petrklíč, 2011)

Adam Georgiev

Narodil se 4. července 1980 v Praze. Jeho otec je významný bulharský režisér, představitel bulharské divadelní avantgardy. Je autorem homosexuální trilogie se zastřešujícím názvem Planeta samých chlapců ("Planeta samých chlapců", 2008, "Bulvár slunce", 2009, "Zabij mě, Eliso", 2009). Autorova první samostatná sbírka  Básník Trýzeň Kat  zachycuje celé jedno tvůrčí desetiletí (1997-2007). V roce 2005 (2. vydání 2010) vydal sbírku fiktivní jednostranné korespondence Paula Verlaina Arthuru Rimbaudovi s názvem Arthure, ty děvko umění, ke které svou předmluvu připojila světoznámá polská režisérka Agnieszka Holland. V roce 2010 (2. vydání 2012) vydal sociálně-kritickou prózu odvíjející se na pozadí vztahu dvou literátů, mladého spisovatele a zralé spisovatelky pod názvem Večeře u spisovatelky. Za básnickou sbírku Básník Trýzeň Kat získal dvě nominace na Knihu roku. V Polsku jeho knihy vydává Krytyka Polityczna. Na Jagellonské univerzitě v Krakově vznikla diplomová práce o jeho tvorbě. V roce 2010 byl v pořadu Q v České televizi označen za nejprodávanějšího gay autora v České republice. 

KHM

 Bibliografie:

 1997 - Chytat slunce
 1997 - Hana Hegerová... a láska klečí na hrachu
 1998  - Potlesk pro Dagmar Havlovou-Veškrnovou
2000 - Hranice porozumění Kubišové, Hegerové, Havlové
 1998 (2007) - Deník sestry Lídy Baarové
 2007 - Básník Trýzeň Kat
 2008 - Hostie pekla
 2008 - Planeta samých chlapců (přeloženo do polštiny, bulharštiny,                      angličtiny a dánštiny)
 2009 - Bulvár slunce
 2009 - Zabij mě, Eliso
2010 - Arthure, ty děvko umění
 2011 - Třepetavý zvuk ptačích křídel
 2011 - Ve jménu
 2012 - Večeře u spisovatelky

I bůh se hněvá

I bůh se hněvá
když vy zlu straníte
když vy přísahy zrazujete
když vy krásu neprodejnou nevidíte
po matkách střílíte
všemi zbraněmi
země země

i bůh se hněvá
když ke zločinu ještě nezkažené přemlouváte
když zbytky lidské radosti pojídáte
když člověka k otroctví nutíte
vašimi zbraněmi
země vzduch

i bůh se hněvá
když ve jménu ukřižovaného křižujete
když své cizím prodáváte
když lidi jako stromy kácíte
vašimi zbraněmi
vzduch vzduch

i bůh se hněvá
když duše necháváte hladovět
když kojící matce prsy ukusujete
když do lidí v pozoru jak na pouťové růže střílíte
vašimi zbraněmi
vzduch země

my ale v úžasu již nestojíme
a do nebes nouzové signály vysíláme
našimi zbraněmi
země vzduch
vzduch země
vzduch vzduch
země země

(Adam Georgiev, Hostie pekla, nakl. Petrklíč, 2008)