M i k e  P e r r y

Mike PERRY se narodil v Praze (1958), vystudoval novinářskou fakultu UK a řadu let pracoval jako redaktor Českého rozhlasu. Napsal autobiografický román Klec pro majáky, ve kterém boří nejedno genderové tabu. V nejbližší době vyjde volné pokračování knihy s transgenderovou tématikou. V posledních letech se Mike věnuje i básnické tvorbě, nedávno vydal sbírku Vlčí něha, druhou knihu poezie chystá. Jeho největší vášní je však hudba, je autorem mnoha písňových textů i vlastních písniček, s kytarou vystupuje převážně v pražských klubech.

ANANKÉ


Odkud jsi přišla, Ananké?
Snad z bájných časů
mnou spředených pavučinou
fantazií...

Co to máš na sobě, Ananké?
Snad závoj z masa a kostí
halící tvá andělsky průhledná
ňadra...

Co mi to nabízíš, Ananké?
Snad hojivou mast
pro hladový sten a rty touhou
rozpraskané...

Proč mě tak bičuješ, Ananké?
Snad aby mě laskaly
tvé příští doteky na mé kůží
zhrublé...

Kdo ti tvé jméno dal, Ananké?
Snad včerejší tma
když jsem tě pod klenbou hvězd
objímal...

Kdo vlastně jsi, Ananké?
Snad bohyně vesmírné osudnosti
co řídí váhavé kroky
stojících...

Co mi to říkáš, Ananké?
Že jsem jen smítko prachu
ve vířivém tanci na tvém
parketu...?

Copak ty nejsi láska?
Copak ty nejsi osud?
Copak ty nejsi hudba?
Odlétáš, Ananké...
Zbyl mi jen sen
delší než noc

Rozmluva s Václavem Hrabětem


Jestli je láska jako večernice

co pluje si černou oblohou

tak poslechni kolego

proč jsem teď ještě na nohou

když zmítat bych se měl

v kosmickém žáru

srazit se s Venuší

nepoznat zmaru

zažít ten velký třesk

a vnímat milostné hvězdy?

Však cítím jen hořký stesk

a tíseň na duši

Když to má být láska večernice

proč uvnitř si připadám

po probdělé noci

spíš jako popelnice?


A má - li být láska krásná loď

ztraceného kapitána

tak proč jsem s ní ztroskotal dřív

než stačil jsem napnout

plachty na ráhna

a napíchl se na útes pustého ostrova...

Víš z lásky mé je vrak

a utekly i všechny krysy

Nevím jak miloval jsi kdysi

však svíce má už dohořívá

a večernici chladně hříva

Jen bojím se co pak...

Fotografie: Mike Perry

Ráno

Ne, žádný ráno už nebude stejný
stejný jak oblouky Karlova mostu
jak lampy pod Vyšehradem
a sedmnáctka v 8.15 za Náplavkou
Žádný jiný ráno už nebude stejný....
Ty kapky potu rozstříknutý na zdi
kořeny vytržený z nebe
a rýhy nehtů na mých zádech
Prsty zkřehlé odříkáním
a poryvy větru od Vltavy
kde místo racků
chechtali se říční vlci
Rubikon nepřekročíš bez následků
a my ho překročili...

Ne, žádný ráno už nikdy nebylo stejný

K ránu

Na stole tiká

                          odjištěný čas

rozbuška nastražená

      na vzdechnutí

                          stačí se otočit...

     básníci umírají k ránu

Žalostné vytí vlků

                                 krájí tmu

       do rytmu srdečního stepu

             první záblesk

jak prskavka za obzorem

            Urvané spřežení

                               divokých psů

a saně letící nad zemí

                              nezastavíš

Sedřené tlapy vyryté

              do myšlenek

                            krvavou stopou

              Exploze všehomíra

 a torza veršů

               rozmetány po okolí

Pod oknem první

                      popelářská samba

     Vědělas

                             jak bezedná

           je vlčí něha?

Třetí lavice

Bylo to na gymplu

ve druhým járu

nějaký sedmdesátý léta

Ten rok

obě stanice v rádiu

dokola drtily

Kdo vchází do tvých snů, má lásko

a v Tuzexu

dostali Straussky

můj sen

Zrovna skončily prázdniny

a za oknem mžouralo

zářijový ráno

Do třetí lavice řada uprostřed

někdo přede mnou vyryl

neopouštěj mě

neopouštěj mě lásk...

a zapomněl na "o"

ale mě to i tak dostalo

a místo matiky

jsem napsal

svou první báseň

- krátkou a blbou

a doma po škole složil

svou první píseň

- dlouhou a blbou

a věděl jsem

že už nikdy nepřestanu

psát ani skládat

A druhý den

vpadla do třídy

s havraními vlasy

a nějakou svatozáří

nebo co

a pořád svítilo

to zářijový slunce

takže ve třídě bylo

vedro k zalknutí

ale mně běhal

mráz po zádech

a říkal jsem si

neopouštěj mě, lásko

neopouštěj mě, múzo

ale nakonec mě

stejně opustily

všechny příští lásky

co vlastně

zůstaly jen múzami

protože o tom nevěděly

A když jsem se

nedávno po roce

viděl s tou poslední

která jediná byla skutečná

šel jsem domů

s košem na hlavě

myslel na svou

gympláckou třetí lavici

polykal slzy

a v duchu křičel

neopouštěj mě

neopouštěj mě, lásk....o

Mike Perry: "Hudba" (kresba tužkou, z cyklu Aurora Babularis č. 1)

Aurora Babularis

V území smutku. Je tak těsno.

Hlaď mě

ať vím...

Už skoro zapomínám

jaké to bylo.

Noční tramvaj řeže tmu

na krajíce rána.

Přivinu tě k sobě.

Jen bříšky prstů zavadit

o motýlí křídla.

Pak uletět

jak myšlenka

a nevědět

že motýl byla vlastně

jepice.

Píšu. Snad jen

na okenní římsu.

"Gabriel vede mou ruku"

jak sis to přála

a ty mě líbáš do vlasů.

Marná snaha

zvěstovat bolest

vzkřísit naději.

Varhaník z Vyšehradu

fortissimo

dupe na pedál.

Vítr z měchů sfoukl

všechny ohně.

Vrátit se tak v čase

aspoň nanečisto

Boty však

příliš ztěžkly.

Boty a vzpomínky.

A přesto...

Něco mě hřeje.

Svítá. Nad Vyšehradem

vytryskla záře...

Fotografie: Mike Perry

Malostranské svítání

Ráno jak bílý kafe s pěnou

od lopatek parníku Čechie

                                     pěkně našlehanou

A Kampa orosený šálek

                                             po deštivé noci

rozdýchává další kapitolu věků

                                  s názvem "O emoci"

Lucerny u Čertovky

ještě nevychladly od celonoční služby

jak milencům tu splňovaly

                                i nejtajnější tužby

když temné kouty pohlídaly-

- ať do očí si aspoň vidí

Teď blednou tady od závisti

                              nad vzrůstajícím jasem

Svítání nad Rudolfinem

na vodní hladinu

stříbrný koberec pokládá

a já opilý jak mladým vínem

vidím tě po něm přicházet

                                       až do mé náruče

tak božsky vznešenou

do jitra oděnou

symfonickou básní zpěvnou...

                          A srdce se zběsile roztluče

jak Malostranský zvon

Beru tě za ruku

                     líbám tě celou

                             v milostném kvapíku

a navzdory rackovu chechotu

- vždyť už se rozbřesklo

                         tak co sníš chlapíku?

dávám ti o lásce

svou věčnou záruku

Webové stránky Mikea Perryho