1992

Marián Šidlík

POMALY SI ODVYKÁM


už si krajina

vyzliekla čistú bielu košeľu

a obnažená ako André Breton

víta vietor

prochádzajúci od Bretónska... vlahý

zas mám chuť predávať jar

svojho tela

(do nekonečne do zblázninia)

pokým eště nezhorela... celá

eště aspoň raz

dosiahnuť neba nehy

spojiť tie dva neprebroditeľné brehy

TÚŽBU

a čas s ktorým si už dávno

netykám

pretože sa dotýkám...

iba sám seba

Marián Šidlík


MY DVAJA SPOLU NEZOSTARNEME


a možno

je to tak lepšie

nedeliť sa o neresť

                    o nehu

                    o nedele

líhať si

do postele ako do predpeklia

(sám sa maznajúc

s unavenou pokožkou)

nedbanlivo

nevinne


slzy topiť vo víne...

P. A. M.


Mám mokro v duši

a nikdo poznat nedokáže,

jestli do duše mi prší,

nebo jestli duše pláče.


J. S.

PROSBA O RADU, DRAHÝ ARTHURE


Můj drahý Arthure také já jsem hoch

Jenž nepřeklenul doposud svůj Charleville

A neodklusal do Habeše velbloudím sedlem lodi

Chtěl bych ti  napsat dopis ve čtyřech barvách

Světových stran o kráse kterou jsem dnes spatřil

Na prknech paluby A poradit se s tebou

Kam může vášeň víš-li to

můj drahý Arthure v těch chvílích jsem jeden z nich

a přihlížím A závidím

Adam Orh

HLEDÁNÍ


Jsou pole samý stín

a v nich brázdy

temný klín


|Nespěchej


klisny nozdrami

nezazpívají


Nespěchej


Je pole jen stín

v něm brázda

žvýkající mim

J. S.

SEDMNÁCTILETÝ


Proluka rozluky.

Basová kytara.

Kterému z těch krásných,

jež denně míjím,

se nejvíc podobám?

Sedmnáct let mnoho-li je...

Podivně nevinný, ač hříšný.

Odíváš tělo láskou po  mně,

matně ji nevnímám snad proto,

že kolem mne

slepecky panuje noc...

J. S.

ROMAN


Románe Romana,

jak  chce se mi tě číst. Hluboce,

v mdlobách snů předobrazu smrti.

Po bílých stránkách kůže listů

rozevřené knihy v záhlaví ozdobených

gotickými iniciálami dospívání v muže.

Ruční granáty je tvých patnáct let

a zasypávají můj post už dávno

nedětského. Chvěji se o tvůj osud,

že jednou - zcela určitě - 

budeš mít třicet jako já.


J. S.
VLNAMI


Diamant noci - žhne

Všechna ta šifrovaná poselství

Posedlá líhem nebo louhem slov

Hlodají jako pouštní šakali

V zabitém zvířeti verše

Zda dobytče to žízní padlo

Se supy těžko se domluvíš

Sykavý písek přesypů

Smýká můj smutek dnes


Hochu ty krásný bronzový

Do moře z prken lodi skoč

A blíž pluj mému snu

A bléž pluj mému přemýšlení

JAKÝM způsobem tě vlastnit

Adam Orh
ŠTĚSTÍ


Jako by

zaplavil doušek malin

vyhaslou solnici úst


Jako by

někdo

proťal oblázkem déšť


Svět 

jako by


dokramařil

Jiří Janíček

TICHO


Šli jsme tiše a na vodě

zrcadlila se křídla ptáků

V nabitém červencovém večeru

modří koně odnášeli slunce

a po hřívách jim stékal rudý kov


Navždy už zůstanou to ptáci

na tiché obloze našich očí

a modrá z černé kůže koní

položí se nám na polštář

vždycky když nakloníme ústa k ústům

abychom nemuseli křivě přísahat

JINA
SNĚNÍ (erotický minipříběh)

Odpočívalas v paprscích odpoledního slunce. Stébla trávy chránila tvé tělo. Oči zavřené, rty mírně pootevřené, hruď pravidelně oddechující.

Stála jsem nad tebou. Ta síla byla větší než  má přirozená zdrženlivost. Poklekla jsem  a sklonila se nad tvou hlavou. Vnímala tvůj dech. Basso cintinuo k jarnímu zpěvu roztoužených ptáků. Upřený pohled ti na chvíli pootevřel víčka. snad se tváří mihl i lehký úsměv.

Ta síla  je větší... Levá paže překročila hruď; sklonila jsem se níže, mé rty se nepatrně dotkly tvých. Lehce jsem vsála tvůj dech. Tvé tělo se trochu pohnulo, rty se přitiskly. naše ústa se definitivně našla, těla se dotkla, mé dlaně s ostychem objaly tvé prsy.  Čas se na chvíli zastavil.

Ústa jen pomalu opouštějí ústa, ale jsou stále vroucnější. Přisávají se jako kojenec. Odtud pramení první životodárná míza!

Tvůj podbřišek se  zachvěl. Škoda, že teď nevidím tvé oči. Vnímám jen zrychlující se tep srdcí, chvění těl a zesílené basso continuo. Touha mne žene dál. Předpolí pramene života se mazlivě otevírá. Hlava se sklání, aby vzdala hold kráse pocitů. Zde všechno začíná i končí. Pohlcuji svět v tvém klíně. Naplnilas mne štěstím.

Ústa se vracejí k ústům, tělo se přimyká k tělu, duše k duši. Tvé rty něco šeptají. Nerozumím. Uticháš. I ptáci utichli. Znovu se rozezpívají  darem lásky. Zůstáváme.