Jiří Karásek ze Lvovic
(1871 - 1951)
Jsem dítě Sodomy, v sny marně zatoulané,
Než požár zničení se nad vším rozlije.
Hřích, vášeň miluji, když v rudý záblesk zplane,
A kultů tajemných zbožňuji orgie.
Kritobulos svému Kliniovi
Nám svět se musí prázdným, drahý, zdát.
Jiného jara, děti zabloudilé
Z dávného Řecka přítomnosti chlad
Žijeme v exilech své smutné chvíle...
V attické urně smísil se náš prach
S fialek vůní. Dávno milovaly
Se naše duše, rtů jsem líbal ¨nach,
Klinia svého v náruč ruce jaly
Proč znova naše stíny ožily,
Tajemné, třpytivé a mihotavé,
Jak loukou asfodélů bloudily?
Proč bolest neukojná oživit
Chce všechnu trýzeň? Jaké fátum tmavé
Zas dává mrtvou lásku tělům žít?
Emilovi - Jiří
Ganymed
S tou pletí jako sníh a v očích sen
A sladkost na rtech rudých jako nach,
Miláček Zeův, orlem uchvácen,
V Olympu zmizel´s náhle výšinách.
A duše pojednou se rozželí.
Vše pouhý fantom je a stín a klam.
Mé mládí, Ganymede zmizelý,
Symbole krásy, kamsi prchlo, kam?
Emilovi Jiří