Jiří Karásek ze Lvovic

(1871 - 1951)

Jsem dítě Sodomy, v sny marně zatoulané,
Než požár zničení se nad vším rozlije.
Hřích, vášeň miluji, když v rudý záblesk zplane,
A kultů tajemných zbožňuji orgie. 

Kritobulos svému Kliniovi

Nám svět se musí prázdným, drahý, zdát.

Jiného jara, děti zabloudilé

Z dávného Řecka přítomnosti chlad

Žijeme v exilech své smutné chvíle...

V attické urně smísil se náš prach

S fialek vůní. Dávno milovaly

Se naše duše, rtů jsem líbal ¨nach,

Klinia svého v náruč ruce jaly

Proč znova naše stíny ožily,

Tajemné, třpytivé a mihotavé,

Jak loukou asfodélů bloudily?

Proč bolest neukojná oživit

Chce všechnu trýzeň? Jaké fátum tmavé

Zas dává mrtvou lásku tělům žít?

Emilovi - Jiří

Ganymed

S tou pletí jako sníh a v očích sen

A sladkost na rtech rudých jako nach,

Miláček Zeův, orlem uchvácen,

V Olympu zmizel´s náhle výšinách.

A duše pojednou se rozželí.

Vše pouhý fantom je a stín a klam.

Mé mládí, Ganymede zmizelý,

Symbole krásy, kamsi prchlo, kam?

Emilovi Jiří