Daria Zeroton Bartlová

Daria Zeroton Bartlová se narodila Praze, kde stále žije. Pracuje na Akademii věd ČR. Poezii píše od svých patnácti let, v jedna a dvaceti letech vystupovala v pořadu Zelené peří Mirka Kováříka pro začínající autory, kam se v roce 2018 vrátila a tentokrát se pořad uskutečnil v Malostranské besedě. První básnickou sbírku vydala v roce 2014 pod názvem "Na délku paže". Druhá básnická sbírka s názvem "Prometheus na dovolené" byla vydaná v roce 2017. Blízko a blíž, tak se jmenoval komponovaný večer z její básnické tvorby v lednu 2021, který proběhl v Clubcafé Patra. Ráda čte a ještě raději spí.

Klavír s prošlou zárukou

V zákrytu duší jak fronta na rozptyl
Sedm je číslo vrahů frází
Jsem kulka co se bojí opustit hlaveň
Paprsek co couvnul před tmou
Rána co se bojí jizev
Smrt co se bojí těla
Kněz co couvnul před spasením
A já
V podobě pantomimického Ikara
Křídly co nikdy neshořela
Ráno přikryju tvou bolest
 

Nespíš
Přemýšlíš kolik lásky ti uvízlo za nehty když jsi ji někomu
vyškrábala ze zad

Nespíš
Noc požírá svoje děti aby je ráno vyzvracela bolavé
a zvětralé

Nespíš
Jen tichu narostla křídla ale hlavně zuby

Nespíš
Ty ne
však něco v tobě spí 

Kálí

Kdo se v tobě zúročil?
Čí pohled houpáš na kolenou?
Kterou láskou útočíš?
Komu ses nevrátil?
Kdo tvou krev vylil k plotu za domem?
Stačí dvakrát polknout a Kálí
Ta cirkusácká děvka
Foukne do popela
A oheň se znovu rozhoří 

Za to, že nejsem lepší
Za to, že nemám v krku kilo šroubů
A v zádech sarkasticky ozubená kola
Z hodinových strojků ze Schweizu
Za to, že bez skeletů ve skříni
Se cítím opuštěná
a to, že rána můžou být horší než večery
A za to, že všechno odnesou slepí koně
Na kopytech a v žaludcích
A za to, že mé srdce je jak potravinové lístky
Na příděl
Za to všechno jsem vděčná 

Jsi ve mně
Jako nůž
Když se v ráně otáčí
A stejně tak i bolíš

Jsi ve mně
Skoba za očima
Na které se Oběsit
Je skoro jako modlitba

Jsi ve mně
Víno nedopiješ
Kořeny prorosteš
A jednou
Jednou ve mně uschneš

Hádes

Někdy jsou oka na

polévce

předzvěstí velkých

činů

A někdy ranní káva

nedokáže vyrvat srdce

z veřejí

Někdy je dávat svoje

kosti do stoupy

známkou vkusu A jindy se nářek sype

z peřin


Kdy je ten čas škubnout loutce za

špagáty? 

Najdu

Najdu cestu

                  Pokud na mě

počkáš

Najdu způsob

                  Pokud

nevstoupíš do labyrintu

                  Najdu jediný

důvod

                  A tím ti Nebe

podepřu 

Rasputin

Sedíme proti sobě

Já a obscénní

Rasputin

Svíráme stejná slova

Polykáme stejnou krev

On i já

Defraudanti okamžiku Děti valkýr

Naše opakující se

apoteóza

Láska je kámen z řeky

Něvy 

Salome

Černá, rudá a zlatá

Meandry duše

Harlekýn v divadelní

šatně

A prasklé srdce zvonu


Moře je vždycky blíž

Tobě než Ty jemu

A láska má oči

bazilišků

Projdi mnou a krví

zaplať

Za každou opilou minutu

Za hebké uši jednorožců

A za mě 

Protože zbývá jen

otočit klíčem v

zámku...