Peter Belanský (Jiří Janíček)

Narodil jsem se 28. října 1954 ve Valticích na Moravě, vyrostl v Březí u Mikulova a dospěl v Brně. Psát jsem začal už jako školák. První verše mi publikoval Honza Dobiáš v Táborovém ohni Mladého světa v roce 1974, několikrát jsem byl hostem živých Táborových ohňů v Malostranské besedě a na Petynce. V rubrice ČRo Brno Zadáno pro mladé mě četli pan Dufek a pan Lakomý. Psal jsem do trampských samizdatů Dým, Kurýr a Uhlík. Publikoval jsem v Čs. Vojáku. Kupodivu poesii a nechtěli politiku. A 2x mě četli ve VIOLE. Samostatné básně mi po roce 1989 vycházely v Lambdě a v SOHO Revue. První a jediná sbírka vyšla v dubnu 1994 pod názvem Hledej lásku. Výbory povídek Našli jsem se v mlze, Bestiárium a prózu Tři mušketýři a Zlatý tygr vydalo stejné nakladatelství jako poesii, Dagra Communication. V roce 1995 jsem byl pozván Nadací CESTA do rockového klubu v Táboře, četl jsem texty ze sbírky. V létě téhož roku stejnou nadací Hilary Binder a Chrise Rankina z USA pozván do Tábora na Festival ORIENT TO OCCIDENT, kde jsem četl poezii a s dívčí rockovou kapelou Fastilio z Bologne jsem zazpíval pár svých písní. Zabodovalo i několik mých písňových textů, jeden vyhrál krajskou Portu v Brně. Stran vzdělání jen to, že střední školu jsem ještě dostudoval. A po roce 1989 ještě jednu. Jo a ještě mám zvláštní poděkování velvyslance SRN v ČR za knížku o osudech jedné rodiny sudetoněmeckých vyhnanců. 

BALADA O SRDCI A MLZE


Šero a otlučená chodba

jak tunel do podsvětí

Průvan mi žene špínu do očí

Mé kroky suše třaskají

jak výstřely popravčí čety

a plaší potkany a ticho


Uhýbám popelnicím

Uhýbám svému stínu

a na srdci mám supa beznaděje

a drobné v kapse zvoní umíráčkem

Vše bylo falešné

Objetí Úsměv

Jméno Adresa

Jen moje pozdní káva

ve stánku který se vynořil z mlhy

jak archa Noemova

je horká

skutečná

a černá

KDYŽ TU NEJSI

Když tu nejsi

je postel příliš velká

a dlouho do rána


Když tu nejsi

všechny mé flétny mlčí

a noc je cizí voda

budící nedůvěru


Když tu nejsi

Když tady pořád ještě nejsi

světlo ve mně se chvěje

a sčítá propasti


Ó hloupá žárlivosti

slyším se šeptat

když si odemykáš

BALADA O SRDCI A MLZE


Šero a otlučená chodba

jak tunel do podsvětí

Průvan mi žene špínu do očí

Mé kroky suše třaskají

jak výstřely popravčí čety

a plaší potkany a ticho


Uhýbám popelnicím

Uhýbám svému stínu

a na srdci mám supa beznaděje

a drobné v kapse zvoní umíráčkem


Vše bylo falešné

Objetí Úsměv

Jméno Adresa

Jen moje pozdní káva

ve stánku který se vynořil z mlhy

jak archa Noemova

je horká

skutečná

a černá

NA CESTĚ Z HOSPODY

Potkal jsem starej svět na cestě z hospody

Někdo chtěl přeškrtnout co prej se nehodí

Naštěstí nestačil podepsat příkazy

Starej svět po špičkách zase k nám přichází


Včera jsem na rohu zaslechl flašinet

Kdo chtěl si na trávu vokolo klidně sed

a Pámbu nalejval tulákům ve křoví

půllitry po vokraj zlatý a ledový


Přijela Zdenička v pohřebnim kočáru

Mefisto ladil ji s citem jak kytáru

a já jí poručil velkýho bechera

aby jí vydržel úsměv do večera


Hodil jsem básníku bůra do klobouku

za koně s křídlama Za cestu nad louku

a z vejšky viděl jsem Zdeničku dokořán

Vězel v ní zrzavej vojáček z Podbořan


Kdo by to do něj řek Takovej chlapeček

Svírá ji do kleští Řičí jak hřebeček

Zdenička zatíná prstíky do trávy

Co křičí do nebe to jenom ona ví


Chtěl jsem se milovat a ty jsi blízko stál

za pivo za vodku řádsky´s mě poslintal

pustil´s mě pod blůzu a ještě kousek níž

Nechal´s mě nasednout a tak dál však ty víš


Potkal jsem básníka na cestě z hospody

Měl verše po kapsách házel je do vody

Den kolem umíral v krvavý nádheře

Ježíš vstal od stolu POSLEDNÍ VEČEŘE


Abysme mohli dál jde umřít na kříži

Znova se narodit a skončit v beztíži

Sedumkrát za tejden Třicetkrát za měsíc

A křížů kolem nás je každý ráno víc



MARIE II


Ja takmer mŕtvo narodený

z lásky a z hriechu jednej ženy

idem sa napiť čistej vody

ktorá ma môže vyslobodiť

Nad cintorínom stojí ticho

že by si takmer nevydýchol

a pozdĺž polí cesty z hliny

Idem a neviem kto je vinný

tým tichým plačom mojej mamky

a večerom bez uspávanky

Odkiaľ sa berie toľko soli

a prečo rana neprebolí?

Už nie som dieťa Povedzte mi

či otec nespí v čiernej zemi

alebo išiel preč do sveta?

Povedzte mi Veď nie som dieťa