Peter Belanský
 (Jiří Janíček)

Narodil jsem se 28. října 1954 ve Valticích na Moravě, vyrostl v Březí u Mikulova a dospěl v Brně. Psát jsem začal už jako školák. První verše mi publikoval Honza Dobiáš v Táborovém ohni Mladého světa v roce 1974, několikrát jsem byl hostem živých Táborových ohňů v Malostranské besedě a na Petynce. V rubrice ČRo Brno Zadáno pro mladé mě četli pan Dufek a pan Lakomý. Psal jsem do trampských samizdatů Dým, Kurýr a Uhlík. Publikoval jsem v Čs. Vojáku. Kupodivu poesii a nechtěli politiku. A 2x mě četli ve VIOLE. Samostatné básně mi po roce 1989 vycházely v Lambdě a v SOHO Revue. První a jediná sbírka vyšla v dubnu 1994 pod názvem Hledej lásku. Výbory povídek Našli jsem se v mlze, Bestiárium a prózu Tři mušketýři a Zlatý tygr vydalo stejné nakladatelství jako poesii, Dagra Communication. V roce 1995 jsem byl pozván Nadací CESTA do rockového klubu v Táboře, četl jsem texty ze sbírky. V létě téhož roku stejnou nadací Hilary Binder a Chrise Rankina z USA pozván do Tábora na Festival ORIENT TO OCCIDENT, kde jsem četl poezii a s dívčí rockovou kapelou Fastilio z Bologne jsem zazpíval pár svých písní. Zabodovalo i několik mých písňových textů, jeden vyhrál krajskou Portu v Brně. Stran vzdělání jen to, že střední školu jsem ještě dostudoval. A po roce 1989 ještě jednu. Jo a ještě mám zvláštní poděkování velvyslance SRN v ČR za knížku o osudech jedné rodiny sudetoněmeckých vyhnanců. 

NA TVÝCH KŘIVKÁCH
OTISKY MÝCH PRSTŮ


Někdo to musí napsat lidem na kůži
Vyrýt až na živé maso
hliněným střepem z Babylónu
nebo skalpelem z roku 2021
Že láska může jenom tolik
kolik jí dovolíme
Když jí nepřipneme křídla
nikdy nevzlétne
Když ji nenaučíme šeptat vyznání
ve všech jazycích všech lidí
nikdy nepromluví

--------

Na tvých křivkách otisky mých prstů
Za dveřmi druhořadý detektiv
už už sahá na zvonek
aby mě usvědčil z úmyslného zločinu
proti všemu přirozenému
normálnímu a jedině správnému
Třikrát se rozvedla počtvrté se neoženil
Občas jde do bordelu nebo na porno kanál
a ráno bílá košile a vyleštěné boty
vejce na slanině a poznámkový blok
a jen dělá svou práci
Třeba ty tři ženy nikdy nemiloval
Jen je obskočil jako hřebec klisny
Odvezl děti do školy a tchýni k lékaři
Narovnal si kravatu
Zkontroloval své čisté bílé vyžehlené svědomí
a šel dělat svou práci

------------

Budeš se mnou bránit naši lásku
nebo se oženíš abys měl klid?
Pustíš sem to bílé vyžehlené svědomí
Krejčovského panáka s vycpaným klínem
Smyješ ze sebe otisky mých prstů
a zařadíš se?

------------------

A co když zítra šlápneš bosou nohou
na hliněný střep z Babylónu
nebo na skalpel z roku 2021a tvoje klisna si najde jiného hřebce?
Musíš se rozhodnout
Ten detektiv už sahá na zvonek
a já chci jenom lásku
nic než lásku
konkrétní jako život jako smrt
a na tvých křivkách
jak na mramoru Davidově
každou noc krásně hmatatelnou

30.9.2021 

VŮNĚ KENTAURŮ

Ráno
po večírku v pěti
jen vůně kentaurů na jazyku
a uši plné křičícího ticha
Světlo řeže v očích jak horký písek
protože noc byla dlouhá
Obracíš hlavu jako balvan
který nelze překročit ani obejít
a vidíš

--------------

Bílou ponožku na koberci
Bílé boxerky polité červeným vínem
Hrníčky od kávy jako figury na šachovnici
Král pěšák věž a kůň
a dáma chybí
Možná šla na pány
To některé dámy dělají
aby dostaly ty chlapy nad mušlemi
do rozpaků
a do rozkroků

------------------------

Na stěně barevné obrazy ptáků
Všechny jsi znal jmény
a kde jsou dnes?
V tom ráji na zemi
který ti tak ochotně slibovali?

Vidíš ty čtyři
Krejčovské panny
poskládané na velké nemanželské posteli
Mají pod modrou dekou s Eifelovkami
vůbec nohy?
Budou moci odejít
po kávě
chlebu s máslem
a pěti starých košilatých vtipech?

---------------

Cítíš je všechny v sobě
smíchané
Byla to prostě divoká noc
Ještě je můžeš vypudit a spláchnout
nebo jim dát čas
aby se stali částí tebe
tvé krve a tvého srdce
čtyři kentauři
Konečně jsou to kamarádi
a každý ejakulát má jméno
rodné číslo
slušnou adresu a vzdělání
A když je jeden ze čtyř
HIV positivní?
Potom jsme dostali mat úplně všichni
Ale teď nechceš myslet na infuze
protože nechceš myslet na nic

-------------------------

Jarda Váňa
Mirek Fráňa
odešli své šachy hrát
Jsou pryč a ty
sečteš ztráty
a pak začneš
umírat

DOPIS BRÁCHOVI
CHESTERU BENNINGTONOVI

V Praze, 1.-10. 4.2019

HI, MY BROTHER CHESTER!
Všichni jsme jenom čáry v písku
I já
A ubejvám
jak fouká vítr a reje do mě čas
a jak mě pitomci přepisujou
a překládaj do blbštiny

I já brácho párkrát chtěl
za sebou bouchnout dveřma
Jednou jsem si uplet voprátku
z pěti prádelních šňůr
Jindy vod pěti doktorů pět receptů
na tisíc noxyronů
Taky jsem běžel na koleje
Jenže vlak zrovna dlouho nejel
Dostal jsem absťák a utíkal jsem
až k nebeský bráně
pro nášleh naděje
Prostě to zatím dycky vyhrál život
Zkurvenej
Krásnej
Zkurvenej
Krásnej
Ale pořád ještě můj

Já Tě nesoudim
Já ne brácho
Dyť nevim jak těžký bylo Tvoje břemeno
Možná těžší než všecky mý trágy dohromady
A pak docela chápu že jsi to prostě zasek
A řek dostI já to mám buď oheň nebo led
Život prý nemá nebolet
Když mi bylo vosumnáct
zamiloval jsem se do krásnýho grázla
zamykal mě doma
a prodával mě kámošům a strejdům

Jeden typickej
smrděl vařenym zelím
korunou a potem
měl mastnou pleš vobrovský břicho
a žlutý zuby
Doma slušnej ženatej a vobčansky zapojenej
Jednou za štrnást dní do Brna
A do mě
A říkal nekecej a kuř mě
Já mu dal prachy
Tvýmu kreténovi

Nebo mě můj krásnej grázl šukal před nima
Seděli jako v kině
Honili si ty svý pajonýrský pinďoury
Funěli a svinili nám koberec
A jeden si to fotil
ruskym foťákem ZENIT E
a jeden véélkej soudruh
si nás točil kamerou Admira
na vosum milimetrů prasáckýho štěstí
Ale tehdá nebyla Viagra a nebyl silikon
a lubrikační gel
Každej měl jen to co mu narostlo
zpáteční jízdenku
a indulonu

To je bomba viď
Tam u Tebe v nebi
Žádný depky a žádný prasáci
co šukaj děti
Žádný chytrolíni co maj ve všem jasno
protože maj hezkej kukuč
vobě ruce nohy a koule
a velký kozy nebo velký péra
a píšou pravidla pro vostatní
a stavěj mantinelyJenže většina lidí na kouli
nevypadá jak Bárbí a Ken
a nemá všecko na co ukáže
nejmenuje se Bretpit ani Juraj Stopercentný

Tam u Tebe v nebi žádný války pro nic
žádná supervodolná kvasinka Candida auris
s kosou přes rameno
a žádný plasty v moři
Jen čistá voda a šťastný ryby
a veselí plejtváci s vočima jak štoudve
beze strachu z japánskejch harpun
si krásně prděj ty svý vodotrysky

Brácho
budu s Tebou pořád
Tady i tam
Přibitej k Tobě jednou pro vždy
bratrstvím bolesti
zpěvu vzpoury a naděje
S tím nehne ani další Velkej třesk
A to je vlastně dobrý že jo
Pozdravuj Kurta z Nirvany a Joplinku
A měj se


Tvůj Peťa10. dubna 2019 

ANDĚL


Modrý voči se zelenejma 
jezírkama
Vlasy jako když je noc
a v dálce hoří starý dřevěný město
a pihy kolem nosu
Znakovou řečí andělů se zeptal
jestli mám čas
a já znakovou řečí lidí vodpověděl
že fůru
-----------------------
Šli jsme ke mně domů
Von křídla v holubí šedi
a pod modrou řízou všecko krásně velký
a připravený
nastříkal si mě na ty pihy a do vlasů
 a smál se že budou natužený
Pak jsem mu chvíli česal jazykem
ten chodníček z měděnejch špón
vod pupíku dolů
Potom do mě udělal dírku andělskym prstem
a nasypal mi do těla z masa krve
a dunícího srdce
milion voňavejch jisker
No prostě kousky sebez nebe
---------------------
Pak jsme spali na plovoucí podlaze
a na tý modrý říze
a bylo vodpoledne
a že musí do krámu pro mlíko a hroznový víno
a do školky pro Malýho prince
v košilce po mamince
--------------------
Voblík si svatozář
co visela v předsíni na háčku na psí koš
napsal si na křídlo červenou fixou 
mý telefonní číslo
a na stěnu kam si dělám čárku za každýho chlapa
připsal jednu červenou
a vodletěl
----------------------------
Vyprávěl jsem vo něm Lídě Sousedce
protože vo štěstí i neštěstí si máte povídat
aby vás nezabilo
a vona se smála a říkala
Něco se ti zdálo
Já vim že nezdálo
protože ty jiskry tam uvnitř pořád ještě hřejou
a tu červenou fixu nechal ležet nezavřenou
na kuchyňskym stole
kam bych ji nikdy nepoložil
----------------------
To proto aby vyschla
a už s ní nikdy nikdo nemoh udělat
další čárku
na tu zeď
Jo a na plovoucí podlaze
až do tejdenního úklidu
tři holubí pírko

Včera v půl vosmý ráno
mi slít až k nohám
krásnej anděl

BALADA O SRDCI A MLZE


Šero a otlučená chodba

jak tunel do podsvětí

Průvan mi žene špínu do očí

Mé kroky suše třaskají

jak výstřely popravčí čety

a plaší potkany a ticho


Uhýbám popelnicím

Uhýbám svému stínu

a na srdci mám supa beznaděje

a drobné v kapse zvoní umíráčkem

Vše bylo falešné

Objetí Úsměv

Jméno Adresa

Jen moje pozdní káva

ve stánku který se vynořil z mlhy

jak archa Noemova

je horká

skutečná

a černá

KDYŽ TU NEJSI

Když tu nejsi

je postel příliš velká

a dlouho do rána


Když tu nejsi

všechny mé flétny mlčí

a noc je cizí voda

budící nedůvěru


Když tu nejsi

Když tady pořád ještě nejsi

světlo ve mně se chvěje

a sčítá propasti


Ó hloupá žárlivosti

slyším se šeptat

když si odemykáš

BALADA O SRDCI A MLZE


Šero a otlučená chodba

jak tunel do podsvětí

Průvan mi žene špínu do očí

Mé kroky suše třaskají

jak výstřely popravčí čety

a plaší potkany a ticho


Uhýbám popelnicím

Uhýbám svému stínu

a na srdci mám supa beznaděje

a drobné v kapse zvoní umíráčkem


Vše bylo falešné

Objetí Úsměv

Jméno Adresa

Jen moje pozdní káva

ve stánku který se vynořil z mlhy

jak archa Noemova

je horká

skutečná

a černá

NA CESTĚ Z HOSPODY

Potkal jsem starej svět na cestě z hospody

Někdo chtěl přeškrtnout co prej se nehodí

Naštěstí nestačil podepsat příkazy

Starej svět po špičkách zase k nám přichází


Včera jsem na rohu zaslechl flašinet

Kdo chtěl si na trávu vokolo klidně sed

a Pámbu nalejval tulákům ve křoví

půllitry po vokraj zlatý a ledový


Přijela Zdenička v pohřebnim kočáru

Mefisto ladil ji s citem jak kytáru

a já jí poručil velkýho bechera

aby jí vydržel úsměv do večera


Hodil jsem básníku bůra do klobouku

za koně s křídlama Za cestu nad louku

a z vejšky viděl jsem Zdeničku dokořán

Vězel v ní zrzavej vojáček z Podbořan


Kdo by to do něj řek Takovej chlapeček

Svírá ji do kleští Řičí jak hřebeček

Zdenička zatíná prstíky do trávy

Co křičí do nebe to jenom ona ví


Chtěl jsem se milovat a ty jsi blízko stál

za pivo za vodku řádsky´s mě poslintal

pustil´s mě pod blůzu a ještě kousek níž

Nechal´s mě nasednout a tak dál však ty víš


Potkal jsem básníka na cestě z hospody

Měl verše po kapsách házel je do vody

Den kolem umíral v krvavý nádheře

Ježíš vstal od stolu POSLEDNÍ VEČEŘE


Abysme mohli dál jde umřít na kříži

Znova se narodit a skončit v beztíži

Sedumkrát za tejden Třicetkrát za měsíc

A křížů kolem nás je každý ráno víc



   JA


Ja takmer mŕtvo narodený

z lásky a z hriechu jednej ženy

idem sa napiť čistej vody

ktorá ma môže vyslobodiť

Nad cintorínom stojí ticho

že by si takmer nevydýchol

a pozdĺž polí cesty z hliny

Idem a neviem kto je vinný

tým tichým plačom mojej mamky

a večerom bez uspávanky

Odkiaľ sa berie toľko soli

a prečo rana neprebolí?

Už nie som dieťa Povedzte mi

či otec nespí v čiernej zemi

alebo išiel preč do sveta?

Povedzte mi Veď nie som dieťa