Jemnocit
V roce 2016 vyšla péčí brněnské básnířky a písničkářky Jenoféfy Bety, sbírka básní tří lesbických autorek s názvem JEMNOCIT. Nápad na společný poetický projekt vznikl při autorském čtení na jaře 2015.Útlá knížka spatřilo světlo světa také díky finanční podpoře čtenářů na Startovači.Autorky o svých básních říkají, že jsou o touze, lásce, blízkosti, míjení se, životní cestě, hledání, ztrátě, bolesti, smíření, krásách i smutcích okamžiku... "Spojuje nás společná inspirace ženami, láskou a křehkou krásou každodennosti a touha vdechnout poezii život a životu poetično."
Jemnocit
(společná báseň)
Jemně cítím
Jen dnes v noci
City co vtiskneš papíru
Tolik v hrstce slov
Co v náruči plné doteků
Poslepu sleduji
Tvá niterná zákoutí
Jež jsou
Jakoby na míru
Vyrobená pro mě
Kráčím svou dalekou poutí
Za svitu měsíce a milionů hvězd
Jdu za láskou, co pláčem se hroutí
Jdu za láskou, co nechala mne svést
Markéta Spen Krejčí
A když odcházíš
A když odcházíš
Počítám Tvoje kroky
ke dveřím
Ticho jak opona padá
Slovům
však nevěřím
Den tmavne
Noc obtěžkává
svět
A když odcházíš
Ta čísla
Znám už nazpaměť
Našlapuj lehce
Našlapuj lehce
V mém světě
V mé touze
Cítíš mě v sobě
Jako kapky deště
A toužíš se
Neprobouzet
Ani psí oči mi nepoví
Ani psí oči mi nepoví
Zda rozpitý šálek kávy
Je jediná stopa
po Tobě
Nebo jen střep mého
zapomnění
Dospělost s sebou přináší zklamání
Že co bylo už dávno
není
Mám se za blázna
Mám se za blázna
Bez Tebe!
Schoulená
S pohledem upřeným do prázdna
Usínám
Ve tvém vytahaném tričku
Prsty dotýkám se mraků
Prsty
Dotýkám se mraků
Skrze jejich
Ponurou kůži
A mlčky závidím jen
Volnost ptákům
I kapkám... mířícím do kaluží
Stín všednosti
Stín všednosti
Vzal za kliku
Budoucnost změnila se
V zapomnění
Objetí ztratilo směr
S grácií
Do Tvých ramen
Bodám pohledem
Bet
Sbírka
pročítám staré řádky
za každým písmenem se skrývají
pocity
přehlídka emocí
jak na maškarním bále
strhat slovům masky
a pod nimi
lásky
ať zůstanou nahé
Zlodějka
vedeš mě neznámou krajinou
svíráš mě v dlani
sleduju tvůj pohyb
tiskneš mě k sobě pohledem
dvě ruce jako šelma
plíží se po mých bocích
zvědavými prsty
kloužeš po mém těle
kradmo jako zloděj
v záhybech tebe bloudím
cestami po tvé kůži
pod košilí nechávám tvé otisky
klesáme volným pádem
tvá vůně mě svádí
vzduch mezi námi
drtí naše těla v nahých dotecích
Vlak
Vlakem už jsem jela mockrát
tímhle vlakem ještě ne
Veze mě do op(o)uštěného bytu
do vzdálené náruče,
která mě tiskla pět let
a opouštěla
a tiskla znovu
na papír, co měnil svůj povrch
stával se drsnějším
se spoustou rýh od toho věčného
muchlání a rovnání
hory slov
kde napsala jsem hory básní
- ve slovech se člověk utopí, když
píšou slzy -
přiložit kapesníček a vyčkat rána
bolí druhý den
když slunce vyjde
a pálí
do červených očí
dívám se z okna
kde ubíhá minulost
v krajině protknuté kolejemi
tenhle vlak odjíždí
Strom
Setkáme se po letech
Nad střechami domů
Patřím (k) tobě
Jako listí patří stromu
Někdy setřeseš mě
Pak padám k zemi
K temné hlíně
Vracím se v letu
Jindy k nebi mě neseš
A navracíš svět(l)u
Jízdenku, prosím
Výměna startovací baterie
Než budeme žít zítra
Mlha v poli poezie
K rozehrání nitra
Myslet více
Jaké by to bylo přijet naposledy
Jako na rybníce
Když pod nohama prolomí se ledy
Intimní soukolí
Režíruje představení změny
V životní roli
Kdo dokáže se podělit o humor
i ženy
Po odstranění zajistěte klínem
Přísun čerstvého masa
Při dušení podléváme vínem
Bez omezení provozu je trasa
Koho pozveš na panáka příští
týden?
Vpád prázdnoty
Hodí se pro každý všední den
V balíčku dobroty
Na cestu croissant a keks
Naplň bez chybek
Všechno na světě je sex
Posouvání výhybek
Mlčení mluví víc než činy
Smysly staví v mysli zdi
Vzpoura bezstarostné omladiny
Nenaskakuj za jízdy
Ukončete nástup
Už si spokojeně sedni
Bezkontaktní nástup
Jízdenku ze země zvedni
Nahá
Když dám ti přečíst své řádky
vysměješ se mi,
nebo si je vložíš do srdce?
Roztrháš je na kousíčky
a zabalíš se
do cárů mojí duše
A pak řekneš
suše,
Děkuju "za sbírku"...
Ne, ty ne
Možná odpovíš mlčením
a možná mým slovům vyznáš lásku
Jen prosím svlékni se
až je budeš číst,
ať jsme nahé obě
Hrát si
jako děti jsme si hrávaly na
schovávanou
teď hrajeme na babu
... na baby
... nakonec babky¨
snad že v dospělosti ztrácíme
smysl...
pro humor i dobrodružství
honíme se
nejdřív za touhami
pak za realitami
a za životem
než nás všechny dožene...
zastavme se spolu
a pojď si hrát...
na okamžik