Promluv

V roce 1993 se skupina několika členek L-klubu rozhodla vydávat občasník, který
pojmenovaly Promluv, tedy názvem, který již nesla antologie lesbické poezie z roku 1992. Skupina aktivistek, které se soustředily kolem jeho vydávání, se koncem roku 1993 odpojila od L-klubu Lambda a ustavila pod názvem Promluv své vlastní sdružení. Hlavním důvodem tohoto kroku byly rozdíly v pojetí lesbismu, kdy aktivistky sdružené v Promluvu na rozdíl od L-klubu akcentovaly feministický přístup к lesbické situaci.
Vedle vydávání časopisu zřídil Promluv v Klimentské ulici v Praze informační "minicentrum", jehož součástí byla také knihovna, a začal pořádat různé akce určené zejména či výhradně pro lesbické návštěvnice.

(text převzatý z knihy Od žaláře k oltáři, Host 2012)


EIWI
Ilonce

Ten smysl
stvořený jen pro vnímání tebe
ochraptěl...
procit...
a utíká se do přízemí
a schovává se v první trávě

Takhle se na mě nedívej
tvá bolest přerůstá mé síly
tvá blízkost přerůstá mé síly
a nemáme víc bohužel
jenom bychom se popálily

Raději se m i vyhýbej
a večer ke mně nechoď
ani chvíli
bojím se
bohužel
že stejně jsme se popálily

(1983)


EIWI
Vstaň!

klečíš na cizím lehátku
v kostele kde pára z dechu
po kapkách stéká
                           po madoně z plechu

frázuje Mahaila Jackson džez
do nebes

Nevypláčeš si vzkříšení
bláhový mámení
Bolest má zlatý dno
a zklamání
               zlatý přízemí

(1984)

EIWI
Nééé!

hlavu nesklonit
to jenom vlasy těžknou jak kamení
z pokory
ze zvyku
                a z tíhy nevyslovení

cudnosti na kila
zarezne
zkamení

a nic to nezmění
A NIC SE NEZMĚNÍ!

(1985)

EIWI
Sbohem

a hlavu mi dejte převázat vavřínem
aby mi paměť n e r o z t r h l a skelet
TEĎ
      když jsem zvítězila

(1984)


R.A.
Zrození

když se rodí
úsměv z pláče
svítání v noci
báseň z mlčení
hudba z ticha
poznání z temna
láska ze samoty
vím že
já jsem Ty

ze sbírky Meditace

R.A.
Rovnice

věřím v Tebe
   protože
věřím v sebe

věřím v sebe
    protože
jsem Ty

R.A.
Dary

čtvercům kruhy
hlučícím ticho
hledajícím smysl
neklidným spočinutí
snům skutečnost
koncům začátky
andělům hudbu
lidem návrat
NÁS VŠEM


doris
Proměny

Teď na podzim
jsou stromy jiné
však touha stejná
jen možná trochu jiný smích 
a jiná tvář
a jiný pohled
zlatistý list se zachví ve větvích
a letí
smrt není asi víc
než tohle

doris
Život

snad je to něco
jako toulání
už tušenými stopami
na nepopsaném čerstvém sněhu
kam můžeš kreslit zlobu
zoufání 
i něhu
pak trpělivě čekat na tání
k jekémupak břehu
zanese tě vítr
s řekou z tvého sněhu

APO
Dívčí válka

Lásko?!
Drž mě Svaž mě Vzruš mě
Nič mě Válej se po mně
Zkroť mě!
Mluvím překotně a horce
-
Zajeď chamtivými prsty do mých vlasů
Zatínej nehty Zraňuj mé rty
Líbej Kousej Drápej mou kůži až k masu
Je  mi jedno co jsem
Jsi vilná noc Já bouřlivý den
Tak pojď!
-
Budu se svíjet ve Tvém objetí
Neunikne jediný sten
Svírej víc Víc
Stisknu Tě svým tělem svými boky
Svými stehny Tě rozkošnicky uchopím
Šílím vzrušením
Řičím
Skučím
Mé tělo je hebké jak sametové psí uši
A horké...
Horké jako láva která se pomalu řine
z mého nenasytného klína
Zmítám se Kvílím Propadám se
Nepřestávej! Prosím...
... a jenom slzy a Tvůj konejšivý polibek
zklidňují mé pulzující cukající tělo
Tvé ruce Tvůj jazyk a Tvé rty vybojovaly znovu
další krásnou válku D í v č í  v á l k u

0003

Máš ještě?
Neztratilas
Princezno samohrdá
Věříš  mi ještě - máš-li víru
Maličké hnací kolečko k obelhávání sebe
Své privátní nebe
Autíčko do dnů příštích
Pitvu těch minulých
Stavbu nebezpečných výkřiků do ticha
Chci tak málo (so much?)
Skleněnou kouli plnou samoty - kdo svrhne?
Nic nacpené přátelstvím
Telefonní budku čekající na její hlas
Pořád chceš vyměnit srdíčko

 za obyčejný sval - někdy
Zastav to, prosím
Zastav, a podívej se do prvních očí, které se na tebe upřou.
Je to víra, nebo ty
nebo já?

1/7_91

Vlasta

Probodena
hroty ňader
krvácím tiše
do tvých dlaní
a šeptám na tisíc
tvých jmen

Do notýsku si znamenám
stezičku vedoucí
mezi tvými prsy
pod hvězdnou oblohou
v pravé
poledne

Charlotte

tančíš stále na kostce ledu
mrznou ti  špičky nohou v baletních střevíčkách
tančíš v šíleném rytmu zem se mění v barevný šmouhy
levo, pravo nevnímáš
tvá kra odplouvá stále blíž k rovníku        vypadni!
zmiz z toho kousku zmrzlé vody než se ti
rozpustí pod nohama
ty však stále tančíš
místa míň než dlažební kostka
přešlapuješ jak já před tabulí
- vidím tvá krvácející křídla - nikdy už nevzlétnou
I cry
učit se plavat je pozdě
v čase Enperé

9/12_90

Dáša Frančíková
Žena

Ta žena vypadá podivně
zahalená nocí
prastará postava tvář chráněna maskou červené rtěnky
a modrých očních stínů.
Už jsem si zvykla na její kroky v temné chodbě,
hudební rytmus, noc za nocí. Jednou
překročila i můj práh, vlétla mi do pokoje
obrátila ke mně své oči
daly mi poznat své nepatrné sny
prošlé záručních lhůtou,
četla jsem ta přání šeptaná tmou.
Měla svůj život na špičce jazyka
mluvila nezachytitelným hlasem.
V její tváři stálo něco
co jsem nedokázala rozeznat
zároveň s nocí, strachem a bolestí
zdokonalila své krycí umění
vynikala v ochraně svého soukromí
a potom, náhle,
jemný náznak ve tváři, letmý úsměv
natáhla ke mně svou ruku
snad aby řekla sbohem.
Slyším její měkké kroky
noc za nocí, je
nevyhnutelně přítomná
čekám, kdy mi znovu zaklepe na dveře,
v oparu noci.


Dagmar Hilarová
Mors poetica

Ne
hvězdy už pozhasínaly
To co vidíš miláčku
jsou oči mé
Ne
trávu spásla železná stáda
To co hladíš miláčku
jsou vlasy mé
Ne
máky v poli zdusil plevel ohňů
To co líbáš miláčku
jsou ústa má
Štěstí je někdy čepel krvavá
To co cítíš miláčku
je sladký smrtí dech

Lucie Úlehlová (aneb Theodor)
Ozvěny

Když jsem byl s tebou poprvé
Tvůj hlas šuměl jako víno
Tvý rty byly od krve
Tvý ruce byly od krve
Tvý tělo bylo od krve
a oči zasypaný hlínou

Já jsem se bál
Tvých prstů a kláves klavíru
Lidi zaplnili sál
Ten večer byl karneval
přiliš tajnej než bay se dal
svěřit papíru

Tvý lásky bodaly jak dýka
Tvý vlasy byly měděný
a tvý slova jsem pak často slýchal
opakovat sprostý ozvěny

Byl to jen výsměch a lež
Ty ozvěny to ví
Kam zase jdeš
ozvěny napoví
V těch ozvěnách zní celý tvoje já
to už jsem pochopil
Tebe chci srazit na kolena
a ozvěny krví pokropit

Jseš ozvěna z dávných časů

V tvým hlase šumí víno
Naslouchám Tvýmu hlasu
šeptám "Kolombíno!"
Dej mi svou krásu

Ozvěno plachá neutíkej
tisíc let tě hledám po skalách
jseš celá moje
tak si zvykej
Chci jen
abys  ještě chvíli postála

Ozvěno
vím že odejdeš na úsvitě
Ozvěno opakuj po mně prosím
...miluji tě...

Věra Vampolová
Nálada

Samí průhlední lidé
večer je vydechuje kouřem z cigarety
a rozbíjí je o jejich dutá těla

(Skoro mě zamrazí jistotaplochých ňader mladé harfenistky)

Půlnoční tramvaj je bdící sovapomalu se ztrácí do mlhy

Chvějí se jako touha vysvlékaná nocí...

Věra Vampolová
Jedině stále znova milovat má cenu...

Třeba se doma krčíš s kruhy pod očima
Polykáš slzy slizké jako ještěrky
Býk noci tě přemáhá
uprostřed tvého malého pokoje
ztýraného mlčením
Určitě ještě nespíš
a v hustém a sladkém tichu noci čekáš
můj výkřik?
Kubismem klína odměřuji toto čekání
Hodiny prázdnoty odbíjím podpatky
a s pastí tvého mlčení v zádech
m l č í m 

J. V. Martová
L. K. (II.)

Prebudila si
tmu
v spiacej duši
čo už - už
sa stala
Šípkovou Růženkou
a pobozkalaju
hviezdou
vlastného ja.
V noci obloha
zasvietila a
ukázala Boha

J. V. Martová 
Osudová

Saxofón
hrá do tmy
svoj lenivý tón - 
jeden, druhý... osmy...

preniká
pod kožu, nechty,
do mozgu i srdca
kliesti cesty;

uniká v snách
a vynára sa znova
ako Ty v spomienkach,
(si) "Osudová"...

"RAJ"
Snobský minipříběh

Připadala si strašně dlouho jako ztracená.
Jako na poušti, přes kterou se sem tam navíc ještě přehnala krutá, oslepující a ohluchující písečná bouře.
Už skoro ani nedoufala – nekonečná soukromá poušť.
A najednou… tam kdesi v dálce…
matné obrysy čehosi, nebo přesněji
- nejprve jen matné tušení obrysů čehosi.
Fata morgána? Oáza?
Nádherné, zázračně pulzující místo života.
Svěží zeleň s průzračnou křišťálovou vodou.
Blížila se. Byla blíž a blíž tomu zázraku
uprostřed pouště.
Jen malá chvíle a bude se moci dotknout
nádherných květů a nabrat chladící blankyt
do tvých dlaní.
Ano, již je nadosah. Natahuje ruku a…
Probudila se. Ne. Žádný chladící blankyt.
To jen její spánkem omámená ruka
už nebyla schopna udržet rovně sklenku
s nedopitým vínem.
Další sen. (?)

"RAJ"
Láska

Láska je jako písek
Jen jej chyť a snaž se sevřít v dlani.
Proklouzne-li mezi prsty tím rychleji,
čím pevněji se dlaň snažíš sevřít.
A necháš-li ji zcela otevřenou...?
Odvěje ji vítr...

Nevidím jiné řešení.
Jdu stavět větrolamy.

"RAJ"
Chci se ti zdát

Chci se ti zdát
Aspoň jednou v temné noci
Vstoupit bez zaklepání
A utopit se v černém oceánu Tvých vlasů
A neskutečné hloubce Tvých očí
Chci se Ti zdát
(pozn. autorky: raději víckrát a nejen zdát). 

Lucy Úlehlová
A co ještě jsem

5. 11. 1993

Jsem
Jsem unavená
Tvou věčnou hebkostí
Jsem
Dokud neřekneš "A dost!"
Mezi nimi propast
Do které padají hvězdy
Bez přání

Jsem
Anebo možná nejsem
S Tebou se stejně
Zisk rovná ztrátě
Tápu po Tobě
(Neodcházej...)
I do Tebe padají hvězdy

Tisový větvičky chrastěj
V podzimním dešti
Bobule plné jedu
Jsem hořká
Jako podmračené vstávání

Jsem
Jsem s Tebou
Jsem bez Tebe
a ztráta rovná se zisku

Paprsky slunce
Jsou zlatožlutý smrti
Vzduch čpí bezbarvým přemlouváním
Nad  mojí hlavou visí
Skrytá hrozba
Nekonečně mnoho
Skrytých hrozeb

Nejsem  Tvoje, ani Ty nejseš moje
Na  ničem vůbec nezzáleží

Svatava Antošová
Amfitríté (jsi ty)

Ke mně se potop ke mně
miláčku agastonos
Ve vodách mezi Tenedem a Imbrem
čeká devítibranná jeskyně
Vstup do ní všemi vchody
jen pro tebe střeženými
rozpoutej lásku zkamenělých žen

Jedna si lehá na mé tetování
bože! ten dotek sliz a hlen
Jiná se plazí k ramenům a šíji
drásavou rýhou v ohbí zad
Další má nohy kolem spánků
polibek jejím slabinám
polibek tvému poštěváčku

který ční ke mně ze všech stran

Ke mně ach! ke mně
míří slaný trojzubec
královstvím chaluh
a stydkostí tvých rtů
Horkého hroty slepeného půlměsíce
vězní mou paži v ploutvích ryby poševní
Narkotikum něhy zavírá svou klec

Vem si mě vem
budu jednou z tvých oblud
které chráníš před světem
Tam kde se mění voda v krev
opustím změť bílých zkamenělin
rozčeřím hladinu na dvě různá těla
a otvorem v jejich snech
proniknu k tobě do říše Jin

Vlasta

Chci obětovat Bohu
hostii Tvého klína
a vzdát mu chválu
za oříšky
ňader

Chci ti být nablízku
minutu po svítání
a vidět plápolat
tvé rusé vlasy
z talířků očí
brát si tvou lásku
a ve svých
vracet svoji

Ve sklence vína
třpytí s noc
a pod polibky taje
do tvaru
tvého těla

Stanu se zipem
na tvých šatech
svléknu si tě
a zoubky celou
ohmatám

Chtěla bych pokleknout
a ohřát v tobě zázrak ženství
k horkosti touhy
k bolesti žalu
k širokosti představ

Rita Mae Brown
Džungle rubínového ovoce

Přeložila Jolana Novotná

Svatava Antošová
Tak pravil Zarathustra

Johanka N. Novotny
Album

Hana Rajprichová

Jana Vinšová