Pavel Buňata

Jak se vlastně rodí verše?

Z vnitřní potřeby. Ať už lyrické, humorné nebo satirické, v první řadě si jimi uleví jejich autor. Vysloví, co v něm hárá, pomůže sám sobě získat nadhled nad životními problémy. Pavel je milovníkem slovních hříček. A je mu dáno, že touto zdánlivě dětskou hrou s veršíky se dovede trefit hlouběji, než byste čekali. Bez patosu, mnohdy drze. O to víc čtenáře zasáhne nečekaná citová upřímnost, pokud jí sem tam dovolí vyplout na povrch. Popisuje své specifické prožívání vztahu s muži, ale samozřejmě i se ženami - souputnicemi na cestě. Definuje vlastní místo ve světě, to vše hubatým způsobem člověka, který se ale občas nestydí i zaplakat. V básničkách se odráží jeho vidění světa, tak trochu hořkosladké, v časovém průletu životem .

Pavel ušel dlouhou cestu a i když se snaží mít své emoce pod kontrolou, snaží se naštěstí nerad a málo.

(Lucie Kaletová: z předmluvy sbírky Život je boy)

Nebezpečný

Ač předem víš
Jak zabolíš
Varuješ ty
Co líbat smí
Rtů medonosnou past
Včas přiznáš
Zrnko v soukolí
Jež během chvíle zastaví
Svět
Orloj
Dech
I čas
Přesto vzdáš se napospas
Jsi bohém
Co sbohem dává hned
Těm
Co okusili med
A ví
Že to bylo naposled
----
Jsem jedním z nich
***
***
***

12. srpna 2022

Hlavně

Chemie
Ta zmije
Mi srdce otrávila
A rozum sotva smyje
Pláč s prvky plutonia
Chemie
Ta svině
Vtělena do anděla
Kdo tohle nezažije
Ten magnet jeho těla
Nežije
A hnije
Stodola vyhořela
Do základů
Pozvedám
Důstojnost i bradu
A lebedím si
V radioaktivním spadu
Cituhladu
---
Bože můj
Hlavně se
Nezamiluj 

17. srpna 2022

Pech

Když jsem se narodil,
svět dlouze marodil,
posléze, zdálo se,chytal druhý dech..

Byl to klid před bouří,
kdy mnozí zatouží,
zabalit svačinu,
vyrazit na výlet..

Svět však bral placebo,
tři plata za sebou,
ta iluze trvala
jenom pár let..

Nemoc se vrátila,
na zem ho skolila,
tak jsme se dostali
na začátek..

Když jsem se narodil,
svět pouze marodil,
teď ale umírá
No,není to pech?...

2022



Pod zámkem

V nechuti
Zamknuti doma
Vězeň
Já i žalářník
V záchytné síti
Bdí černá vdova
Nulová šance na únik
":-("
Přes křížovku duše
Mžourám okem na chodník
Suše vzrušen
Hrotem tuše
Tetuji černý otazník
"?"
Kdy nás ON AIR pustí
K podzimním dešťům do krajin
"?"
Snad si rovnou odpovím
":"
Až králové nedopustí
Vydávat život za zločin
"!"
Bez chuti
A uzamknuti
Vězeň
Já a věznitel
Schizofrenní spočinutí
Sám sobě dráb i trpitel
"!?"

Ad meer

Vylétl z popela

Bylo to těsný

Praštil se do čela

O křídlo Cessny

Země se zachvěla

Dopadl na zobák

Suplovat anděla

Nemůže ani pták

Až se zas oklepe

A opráší peří

Procitne za slepé

I za ty co věří

Že láska je Ikaros

A okamžik věčností

Že padáme na kokos

Se zpětnou platností

Jak akcie na burze

Jak vládci a vlády

Je konec exkurze

PS: Quo vadis?


Život je boy
Poetický duel pro dva hlasy
Audiozáznam z festivalu Prague Pride 2022

Láska je


Láska je hořká
Neslazená káva

Láska je božská

Zvláště

Je-li pravá

Láska je sladká

Jako lžíce medu

Láska je hladká

Jak hladina z ledu

Láska je hrubá

Jako mužské tváře

Láska je snubák

Dopis pod polštářem

Láska je něžná

Kapka deště na skle

Láska je běžná

Naroste a splaskne

Láska je krásná

Soumrak

Rozednění

Láska je vzácná

Zlato vzácné není

Láska je hloupá

Nevyřčená věta

Láska je skoupá

Krátká doba léta

Láska bývá taková

Jakou mít ji chceš

Tvarohová

Maková

Vem si

Jestli chceš

Kolik uneseš


Hádanka (O ježkovi)

Před záhonem 
u kytiček
ležel v trávě jehelníček
Jehly měl však obrácený
špičkou k nebi
ouškem k zemi
Když jsem k němu
lekl se a utekl

O krabovi a krabici

Zbláznil se krab do krabice
byla to válka veliká
Jí však zahořely líce
pro místního balíka.

O hadovi a hadici

Had chtěl dát
pusu hadici
Smůlu 
že byla kropicí

O šnekovi

Kam šel šnek
to nemám páru
Asi někam
do snack baru

O vrabčácích

Dva vrabčáci na Pankráci
štěbetali na drátě
jak ten havran pořád chodí
v jednom černým kabátě

Dva vrabčáci na Pankráci
štěbetali z vedení
že ta vrána taky šatník
vůbec nikdy nemění



Dva  vrabčáci na Pankráci
štěbetali do oken
že ti kosi rovněž nosí
černej svetr každej den

Dva vrabčáky
tiše z dálky
poslouchal pan krkavec
Přiletěl a povídá jim
Je to nejKRÁ-KRÁ.KRÁsnější
barva přec

 

2023


O RYBĚ A MOTÝLOVI


Jeho tvář se mihla za okýnkem odjíždějícího autobusu. V posledním okamžiku jste o sebe stačili zavadit koutkem oka. V tom pohledu bylo všechno. Snažili jste se stát příští týden ve stejnou hodinu na stejném místě, ale marně. Už nikdy jste ho nepotkali, a tak jste na něj zapomněli. Nejlepší způsob, jak něčeho dosáhnout je - neusilovat o to. A tak se po delším čase stalo, že jste na něj zcela náhodou nečekaně narazili. Pak ať někdo tvrdí, že osud neordinuje.

Tentokrát už jste nenechali nic náhodě a vyšli mu v ústrety. Potěšilo vás, že totéž udělal i on. Že by konečně ten pravý??? Jenže sny jsou od toho, aby se snili, a realita je zkrátka realita. Domluvili jste si první rande. Přišel v náladě. Pomysleli jste si - dobrá, možná měl trému a posilnil se na kuráž. Lze to pochopit. Že pak celý večer mlel jedno a to samé, říhal nahlas, o dalších tělesných zvucích ani nemluvě, jste vnímali jako nehoráznou neomalenost. Nicméně to v globále působilo celkem roztomile. Po schůzkách s nedomrlými usrkávači zeleného čaje s upjatými gesty a hysterickým podtextem v hlase naproti vám seděl konečně chlap! Chlap se vším všudy! Jen místo potu voněl dráždivým parfémem, používal obhroublý slovník, měl tři dny neholenou tvář, za každým druhým slovem říkal "vole" a do toho všeho mu z očí jiskřila zranitelná něžnost. Po cestě domů vás zatáhl do nejbližšího tmavého kouta, aby vás vášnivě políbil. Tři hodiny před tím jste byli skálopevně přesvědčení, že než tohle animální stvoření , které se netají tím, že žije dneškem, přestože váš život je souvislé trauma z minulosti a strachu z budoucnosti, tak snad raději NIC!!!. Jenže na druhou stranu vás jeho živočišnost, nezodpovědnost, svobodomyslnost a naprostá prvoplánovost něčím dráždila a přitahovala.

Domluvili jste si druhé rande, na které se dostavil tentokrát střízlivý. Nic moc se ale nezměnilo. Byl to stále on, jen s méně agresivními gesty. Tentokrát jste si náladu upravili společně. Rozhodl se, že vás doprovodí domů, a bylo zaděláno na malér. Zůstal přes noc, a i když nedošlo skoro k ničemu, rozhodně jste vedle sebe neleželi jako nebožtíci na krchově. Objímat hřejivou chlapskou hruď, položit na ni hlavu a slyšet tep pulsujícího srdce, nechat se hladit ve vlasech a posléze ucítit jemný dotek jeho rtů na svém spánku , to by po tolika letech "samotování" (rozumějte milování se sám se sebou) povalilo Máchu i s podstavcem. Dostal se vám pod kůži i přesto, že jste s ním počítat do budoucna rezolutně odmítali. O to více jste však pro něj byli přitažliví i vy, neboť, jak známo, nezájem budí zájem.

Uvědomovali jste si, že všechno, čím může váš život obohatit, je jen pořádná halda starostí navíc. Že mu nemůžete věřit ani pozdrav. Že nevíte dne ani hodiny, kdy zneužije vaší naivity. Jenže pak opětovně vstupoval do vašeho soukromí dveřmi, které jste mu sami otevírali, a působil jako ptáče, které spíš než vylétlo, bylo vypuzeno z hnízda. Chladem třesoucími se rty vám dal tu nejžhavější pusu na uvítanou. Podíval se na vás svýma hlubokýma mandlovýma očima , a když si konečně sundal tu frajerskou koženou bundičku, objal vás silnými pažemi a zabořil vám hlavu do ramene. V tu chvíli poztrácely všechny vaše destruktivní argumenty na síle.

Sedíte vedle něj a víte, že vaše oči jsou z něj paf. Přes uši k vašim mozkovým závitům pronikají jeho podivně formulované názory na svět, které se nezměnily od chvíle, kdy jste s ním debatovali poprvé. Neustále mu chodí nějaké zprávy na mobil. Mohli byste si je přečíst, až bude ve vaně, ale nechcete. Bojíte se, že byste v nich našli přesně to, co předpokládáte. Nevidíte s ním dál než do zítřejšího rána a jeho teorie: "Teď je nám spolu dobře, tak proč to měnit?" vám přijde zcestná. Jenže na druhou stranu, nikdo vám nezaručí, že bude ještě nějaké zítra, tak proč nežít právě a jen daným okamžikem?

Kdesi jsem četl, že motýl a ryba se mohou milovat. Kde spolu ale budou žít???

---

Ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude u mě doma!


Jen to srdce

Rozkoším na těle

Když je s kým

A mám na něj slinu

Když je po veselém

Srdce mi namíchá

Morální kocovinu

Ne že bych zapomněl

Na krásu ticha

Duše

I tvou cenu

Kdekdo by ale zpitoměl

Když mu NĚKDO míchá

Nad rozkrokem pěnu

Ty si bereš jen to srdce

Ale já jsem pořád jenom chlap

Od snů bolí mě už oči

A od sexu ruce

Když chce pak NĚKDO

Mám v trenýrkách rozum

A v palici zkrat

Silný kafe


Žil jsem pro cit

On chtěl pocit

Zůstal po něm

Lógr v srdci

Na jazyku

Na podšálku

Vyhlásil jsem

Kávě válku

Ode dneška

Piju líh

Po něm totiž zbývá smích

Á propos

Já už nechci žádnej vážnej vztah

Já chci vztah veselej 

Prázdniny / Srpen / Okna /
Pod rouškou noci
  (autorská interpretace) 
Prázdniny a Okna na motiv básní Jiřiny Fikejzové, Srpen na motiv básně Hany Zagorové.
             

Život je boy

Není taková

(písňový text pro Hanu Zagorovou)

Jednou ji potkáš
Lidem se to stává
Zajisté ji poznáš
Že je to ta pravá
Na počátku chutná
Jako lžíce s medem
Časem bývá smutná
Neříká to předem (jó)
Není vždycky taková
Jakou mít ji chceš
Někdy dlouho netrvá
Jinou nenajdeš
Není vždycky taková
Jakou by sis přál
Když ji v sobě nechováš
Půjde zase klidně dál
Jednou ji potkáš
Spoustu tváří mívá
Zajisté ji poznáš
Nerada se skrývá
Přihořívá hoří
Málo co s tím svedem
Když ti mosty zboří
Lítá s tebou nebem (jó)
Není vždycky taková
Jakou mít ji chceš
Někdy dlouho netrvá
Jinou nenajdeš
Není vždycky taková
Jakou by sis přál
Když ji v sobě nechováš
Půjde zase klidně dál
Jednou ji potkáš
Srdce exploduje
Máš ji a nemáš
Zmizí a pak tu je
Jednou ji potkáš
Nebo potká tebe
Znáš ji a neznáš
Hřeje tě a zebe
Není vždycky taková
Jakou mít ji chceš
Někdy dlouho netrvá
Jinou nenajdeš
Není vždycky taková
Jakou by sis přál
Když ji v sobě nechováš
Půjde zase klidně dál
Bývá taková
Býváš taková
Lásko... 

Na vlně... s Pavlem Buňatou