Pavel Buňata
Jak se vlastně rodí verše?
Z vnitřní potřeby. Ať už lyrické, humorné nebo satirické, v první řadě si jimi uleví jejich autor. Vysloví, co v něm hárá, pomůže sám sobě získat nadhled nad životními problémy. Pavel je milovníkem slovních hříček. A je mu dáno, že touto zdánlivě dětskou hrou s veršíky se dovede trefit hlouběji, než byste čekali. Bez patosu, mnohdy drze. O to víc čtenáře zasáhne nečekaná citová upřímnost, pokud jí sem tam dovolí vyplout na povrch. Popisuje své specifické prožívání vztahu s muži, ale samozřejmě i se ženami - souputnicemi na cestě. Definuje vlastní místo ve světě, to vše hubatým způsobem člověka, který se ale občas nestydí i zaplakat. V básničkách se odráží jeho vidění světa, tak trochu hořkosladké, v časovém průletu životem .
Pavel ušel dlouhou cestu a i když se snaží mít své emoce pod kontrolou, snaží se naštěstí nerad a málo.
(Lucie Kaletová: z předmluvy sbírky Život je boy)
Nebezpečný
Ač předem víš
Jak zabolíš
Varuješ ty
Co líbat smí
Rtů medonosnou past
Včas přiznáš
Zrnko v soukolí
Jež během chvíle zastaví
Svět
Orloj
Dech
I čas
Přesto vzdáš se napospas
Jsi bohém
Co sbohem dává hned
Těm
Co okusili med
A ví
Že to bylo naposled
----
Jsem jedním z nich
***
***
***
12. srpna 2022
Hlavně
Chemie
Ta zmije
Mi srdce otrávila
A rozum sotva smyje
Pláč s prvky plutonia
Chemie
Ta svině
Vtělena do anděla
Kdo tohle nezažije
Ten magnet jeho těla
Nežije
A hnije
Stodola vyhořela
Do základů
Pozvedám
Důstojnost i bradu
A lebedím si
V radioaktivním spadu
Cituhladu
---
Bože můj
Hlavně se
Nezamiluj
17. srpna 2022
Pech
Když jsem se narodil,
svět dlouze marodil,
posléze, zdálo se,chytal druhý dech..
Byl to klid před bouří,
kdy mnozí zatouží,
zabalit svačinu,
vyrazit na výlet..
Svět však bral placebo,
tři plata za sebou,
ta iluze trvala
jenom pár let..
Nemoc se vrátila,
na zem ho skolila,
tak jsme se dostali
na začátek..
Když jsem se narodil,
svět pouze marodil,
teď ale umírá
No,není to pech?...
2022
Pod zámkem
V nechuti
Zamknuti doma
Vězeň
Já i žalářník
V záchytné síti
Bdí černá vdova
Nulová šance na únik
":-("
Přes křížovku duše
Mžourám okem na chodník
Suše vzrušen
Hrotem tuše
Tetuji černý otazník
"?"
Kdy nás ON AIR pustí
K podzimním dešťům do krajin
"?"
Snad si rovnou odpovím
":"
Až králové nedopustí
Vydávat život za zločin
"!"
Bez chuti
A uzamknuti
Vězeň
Já a věznitel
Schizofrenní spočinutí
Sám sobě dráb i trpitel
"!?"
Ad meer
Vylétl z popela
Bylo to těsný
Praštil se do čela
O křídlo Cessny
Země se zachvěla
Dopadl na zobák
Suplovat anděla
Nemůže ani pták
Až se zas oklepe
A opráší peří
Procitne za slepé
I za ty co věří
Že láska je Ikaros
A okamžik věčností
Že padáme na kokos
Se zpětnou platností
Jak akcie na burze
Jak vládci a vlády
Je konec exkurze
PS: Quo vadis?
Život je boy
Poetický duel pro dva hlasy
Audiozáznam z festivalu Prague Pride 2022
Láska je
Láska
je hořká
Neslazená káva
Láska je božská
Zvláště
Je-li pravá
Láska je sladká
Jako lžíce medu
Láska je hladká
Jak hladina z ledu
Láska je hrubá
Jako mužské tváře
Láska je snubák
Dopis pod polštářem
Láska je něžná
Kapka deště na skle
Láska je běžná
Naroste a splaskne
Láska je krásná
Soumrak
Rozednění
Láska je vzácná
Zlato vzácné není
Láska je hloupá
Nevyřčená věta
Láska je skoupá
Krátká doba léta
Láska bývá taková
Jakou mít ji chceš
Tvarohová
Maková
Vem si
Jestli chceš
Kolik uneseš
O RYBĚ A MOTÝLOVI
Jeho tvář se mihla za okýnkem odjíždějícího autobusu. V posledním okamžiku jste o sebe stačili zavadit koutkem oka. V tom pohledu bylo všechno. Snažili jste se stát příští týden ve stejnou hodinu na stejném místě, ale marně. Už nikdy jste ho nepotkali, a tak jste na něj zapomněli. Nejlepší způsob, jak něčeho dosáhnout je - neusilovat o to. A tak se po delším čase stalo, že jste na něj zcela náhodou nečekaně narazili. Pak ať někdo tvrdí, že osud neordinuje.
Tentokrát už jste nenechali nic náhodě a vyšli mu v ústrety. Potěšilo vás, že totéž udělal i on. Že by konečně ten pravý??? Jenže sny jsou od toho, aby se snili, a realita je zkrátka realita. Domluvili jste si první rande. Přišel v náladě. Pomysleli jste si - dobrá, možná měl trému a posilnil se na kuráž. Lze to pochopit. Že pak celý večer mlel jedno a to samé, říhal nahlas, o dalších tělesných zvucích ani nemluvě, jste vnímali jako nehoráznou neomalenost. Nicméně to v globále působilo celkem roztomile. Po schůzkách s nedomrlými usrkávači zeleného čaje s upjatými gesty a hysterickým podtextem v hlase naproti vám seděl konečně chlap! Chlap se vším všudy! Jen místo potu voněl dráždivým parfémem, používal obhroublý slovník, měl tři dny neholenou tvář, za každým druhým slovem říkal "vole" a do toho všeho mu z očí jiskřila zranitelná něžnost. Po cestě domů vás zatáhl do nejbližšího tmavého kouta, aby vás vášnivě políbil. Tři hodiny před tím jste byli skálopevně přesvědčení, že než tohle animální stvoření , které se netají tím, že žije dneškem, přestože váš život je souvislé trauma z minulosti a strachu z budoucnosti, tak snad raději NIC!!!. Jenže na druhou stranu vás jeho živočišnost, nezodpovědnost, svobodomyslnost a naprostá prvoplánovost něčím dráždila a přitahovala.
Domluvili jste si druhé rande, na které se dostavil tentokrát střízlivý. Nic moc se ale nezměnilo. Byl to stále on, jen s méně agresivními gesty. Tentokrát jste si náladu upravili společně. Rozhodl se, že vás doprovodí domů, a bylo zaděláno na malér. Zůstal přes noc, a i když nedošlo skoro k ničemu, rozhodně jste vedle sebe neleželi jako nebožtíci na krchově. Objímat hřejivou chlapskou hruď, položit na ni hlavu a slyšet tep pulsujícího srdce, nechat se hladit ve vlasech a posléze ucítit jemný dotek jeho rtů na svém spánku , to by po tolika letech "samotování" (rozumějte milování se sám se sebou) povalilo Máchu i s podstavcem. Dostal se vám pod kůži i přesto, že jste s ním počítat do budoucna rezolutně odmítali. O to více jste však pro něj byli přitažliví i vy, neboť, jak známo, nezájem budí zájem.
Uvědomovali jste si, že všechno, čím může váš život obohatit, je jen pořádná halda starostí navíc. Že mu nemůžete věřit ani pozdrav. Že nevíte dne ani hodiny, kdy zneužije vaší naivity. Jenže pak opětovně vstupoval do vašeho soukromí dveřmi, které jste mu sami otevírali, a působil jako ptáče, které spíš než vylétlo, bylo vypuzeno z hnízda. Chladem třesoucími se rty vám dal tu nejžhavější pusu na uvítanou. Podíval se na vás svýma hlubokýma mandlovýma očima , a když si konečně sundal tu frajerskou koženou bundičku, objal vás silnými pažemi a zabořil vám hlavu do ramene. V tu chvíli poztrácely všechny vaše destruktivní argumenty na síle.
Sedíte vedle něj a víte, že vaše oči jsou z něj paf. Přes uši k vašim mozkovým závitům pronikají jeho podivně formulované názory na svět, které se nezměnily od chvíle, kdy jste s ním debatovali poprvé. Neustále mu chodí nějaké zprávy na mobil. Mohli byste si je přečíst, až bude ve vaně, ale nechcete. Bojíte se, že byste v nich našli přesně to, co předpokládáte. Nevidíte s ním dál než do zítřejšího rána a jeho teorie: "Teď je nám spolu dobře, tak proč to měnit?" vám přijde zcestná. Jenže na druhou stranu, nikdo vám nezaručí, že bude ještě nějaké zítra, tak proč nežít právě a jen daným okamžikem?
Kdesi jsem četl, že motýl a ryba se mohou milovat. Kde spolu ale budou žít???
---
Ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude u mě doma!
Jen to srdce
Rozkoším na těle
Když je s kým
A mám na něj slinu
Když je po veselém
Srdce mi namíchá
Morální kocovinu
Ne že bych zapomněl
Na krásu ticha
Duše
I tvou cenu
Kdekdo by ale zpitoměl
Když mu NĚKDO míchá
Nad rozkrokem pěnu
Ty si bereš jen to srdce
Ale já jsem pořád jenom chlap
Od snů bolí mě už oči
A od sexu ruce
Když chce pak NĚKDO
Mám v trenýrkách rozum
A v palici zkrat
Silný kafe
Žil jsem pro cit
On chtěl pocit
Zůstal po něm
Lógr v srdci
Na jazyku
Na podšálku
Vyhlásil jsem
Kávě válku
Ode dneška
Piju líh
Po něm totiž zbývá smích
Á propos
Já už nechci žádnej vážnej vztah
Já
chci vztah veselej

Pod rouškou (autorská interpretace)
Život je boy
Není taková
(písňový text pro Hanu Zagorovou)
Jednou ji potkáš
Lidem se to stává
Zajisté ji poznáš
Že je to ta pravá
Na počátku chutná
Jako lžíce s medem
Časem bývá smutná
Neříká to předem (jó)
Není vždycky taková
Jakou mít ji chceš
Někdy dlouho netrvá
Jinou nenajdeš
Není vždycky taková
Jakou by sis přál
Když ji v sobě nechováš
Půjde zase klidně dál
Jednou ji potkáš
Spoustu tváří mívá
Zajisté ji poznáš
Nerada se skrývá
Přihořívá hoří
Málo co s tím svedem
Když ti mosty zboří
Lítá s tebou nebem (jó)
Není vždycky taková
Jakou mít ji chceš
Někdy dlouho netrvá
Jinou nenajdeš
Není vždycky taková
Jakou by sis přál
Když ji v sobě nechováš
Půjde zase klidně dál
Jednou ji potkáš
Srdce exploduje
Máš ji a nemáš
Zmizí a pak tu je
Jednou ji potkáš
Nebo potká tebe
Znáš ji a neznáš
Hřeje tě a zebe
Není vždycky taková
Jakou mít ji chceš
Někdy dlouho netrvá
Jinou nenajdeš
Není vždycky taková
Jakou by sis přál
Když ji v sobě nechováš
Půjde zase klidně dál
Bývá taková
Býváš taková
Lásko...