Pech

Když jsem se narodil,
svět dlouze marodil,
posléze, zdálo se,chytal druhý dech..

Byl to klid před bouří,
kdy mnozí zatouží,
zabalit svačinu,
vyrazit na výlet..

Svět však bral placebo,
tři plata za sebou,
ta iluze trvala
jenom pár let..

Nemoc se vrátila,
na zem ho skolila,
tak jsme se dostali
na začátek..

Když jsem se narodil,
svět pouze marodil,
teď ale umírá
No,není to pech?...

2022

Pod zámkem

V nechuti
Zamknuti doma
Vězeň
Já i žalářník
V záchytné síti
Bdí černá vdova
Nulová šance na únik
":-("
Přes křížovku duše
Mžourám okem na chodník
Suše vzrušen
Hrotem tuše
Tetuji černý otazník
"?"
Kdy nás ON AIR pustí
K podzimním dešťům do krajin
"?"
Snad si rovnou odpovím
":"
Až králové nedopustí
Vydávat život za zločin
"!"
Bez chuti
A uzamknuti
Vězeň
Já a věznitel
Schizofrenní spočinutí
Sám sobě dráb i trpitel
"!?"

O RYBĚ A MOTÝLOVI

Jeho tvář se mihla za okýnkem odjíždějícího autobusu. V posledním okamžiku jste o sebe stačili zavadit koutkem oka. V tom pohledu bylo všechno. Snažili jste se stát příští týden ve stejnou hodinu na stejném místě, ale marně. Už nikdy jste ho nepotkali, a tak jste na něj zapomněli. Nejlepší způsob, jak něčeho dosáhnout je - neusilovat o to. A tak se po delším čase stalo, že jste na něj zcela náhodou nečekaně narazili. Pak ať někdo tvrdí, že osud neordinuje.

Tentokrát už jste nenechali nic náhodě a vyšli mu v ústrety. Potěšilo vás, že totéž udělal i on. Že by konečně ten pravý??? Jenže sny jsou od toho, aby se snili, a realita je zkrátka realita. Domluvili jste si první rande. Přišel v náladě. Pomysleli jste si - dobrá, možná měl trému a posilnil se na kuráž. Lze to pochopit. Že pak celý večer mlel jedno a to samé, říhal nahlas, o dalších tělesných zvucích ani nemluvě, jste vnímali jako nehoráznou neomalenost. Nicméně to v globále působilo celkem roztomile. Po schůzkách s nedomrlými usrkávači zeleného čaje s upjatými gesty a hysterickým podtextem v hlase naproti vám seděl konečně chlap! Chlap se vším všudy! Jen místo potu voněl dráždivým parfémem, používal obhroublý slovník, měl tři dny neholenou tvář, za každým druhým slovem říkal "vole" a do toho všeho mu z očí jiskřila zranitelná něžnost. Po cestě domů vás zatáhl do nejbližšího tmavého kouta, aby vás vášnivě políbil. Tři hodiny před tím jste byli skálopevně přesvědčení, že než tohle animální stvoření , které se netají tím, že žije dneškem, přestože váš život je souvislé trauma z minulosti a strachu z budoucnosti, tak snad raději NIC!!!. Jenže na druhou stranu vás jeho živočišnost, nezodpovědnost, svobodomyslnost a naprostá prvoplánovost něčím dráždila a přitahovala.

Domluvili jste si druhé rande, na které se dostavil tentokrát střízlivý. Nic moc se ale nezměnilo. Byl to stále on, jen s méně agresivními gesty. Tentokrát jste si náladu upravili společně. Rozhodl se, že vás doprovodí domů, a bylo zaděláno na malér. Zůstal přes noc, a i když nedošlo skoro k ničemu, rozhodně jste vedle sebe neleželi jako nebožtíci na krchově. Objímat hřejivou chlapskou hruď, položit na ni hlavu a slyšet tep pulsujícího srdce, nechat se hladit ve vlasech a posléze ucítit jemný dotek jeho rtů na svém spánku , to by po tolika letech "samotování" (rozumějte milování se sám se sebou) povalilo Máchu i s podstavcem. Dostal se vám pod kůži i přesto, že jste s ním počítat do budoucna rezolutně odmítali. O to více jste však pro něj byli přitažliví i vy, neboť, jak známo, nezájem budí zájem.

Uvědomovali jste si, že všechno, čím může váš život obohatit, je jen pořádná halda starostí navíc. Že mu nemůžete věřit ani pozdrav. Že nevíte dne ani hodiny, kdy zneužije vaší naivity. Jenže pak opětovně vstupoval do vašeho soukromí dveřmi, které jste mu sami otevírali, a působil jako ptáče, které spíš než vylétlo, bylo vypuzeno z hnízda. Chladem třesoucími se rty vám dal tu nejžhavější pusu na uvítanou. Podíval se na vás svýma hlubokýma mandlovýma očima , a když si konečně sundal tu frajerskou koženou bundičku, objal vás silnými pažemi a zabořil vám hlavu do ramene. V tu chvíli poztrácely všechny vaše destruktivní argumenty na síle.

Sedíte vedle něj a víte, že vaše oči jsou z něj paf. Přes uši k vašim mozkovým závitům pronikají jeho podivně formulované názory na svět, které se nezměnily od chvíle, kdy jste s ním debatovali poprvé. Neustále mu chodí nějaké zprávy na mobil. Mohli byste si je přečíst, až bude ve vaně, ale nechcete. Bojíte se, že byste v nich našli přesně to, co předpokládáte. Nevidíte s ním dál než do zítřejšího rána a jeho teorie: "Teď je nám spolu dobře, tak proč to měnit?" vám přijde zcestná. Jenže na druhou stranu, nikdo vám nezaručí, že bude ještě nějaké zítra, tak proč nežít právě a jen daným okamžikem?

Kdesi jsem četl, že motýl a ryba se mohou milovat. Kde spolu ale budou žít???

---

Ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude u mě doma!