Pavel Buňata

Jak se vlastně rodí verše?

Z vnitřní potřeby. Ať už lyrické, humorné nebo satirické, v první řadě si jimi uleví jejich autor. Vysloví, co v něm hárá, pomůže sám sobě získat nadhled nad životními problémy. Pavel je milovníkem slovních hříček. A je mu dáno, že touto zdánlivě dětskou hrou s veršíky se dovede trefit hlouběji, než byste čekali. Bez patosu, mnohdy drze. O to víc čtenáře zasáhne nečekaná citová upřímnost, pokud jí sem tam dovolí vyplout na povrch. Popisuje své specifické prožívání vztahu s muži, ale samozřejmě i se ženami - souputnicemi na cestě. Definuje vlastní místo ve světě, to vše hubatým způsobem člověka, který se ale občas nestydí i zaplakat. V básničkách se odráží jeho vidění světa, tak trochu hořkosladké, v časovém průletu životem .

Pavel ušel dlouhou cestu a i když se snaží mít své emoce pod kontrolou, snaží se naštěstí nerad a málo. 

Lucie Kaletová: z předmluvy  ze sbírky Život je boy

AD MEER

Vylétl z popela

Bylo to těsný

Praštil se do čela

O křídlo Cessny

Země se zachvěla

Dopadl na zobák

Suplovat anděla

Nemůže ani pták

Až se zas oklepe

A opráší peří

Procitne za slepé

I za ty co věří

Že láska je Ikaros

A okamžik věčností

Že padáme na kokos

Se zpětnou platností

Jak akcie na burze

Jak vládci a vlády

Je konec exkurze

PS: Quo vadis?

LÁSKA JE


Láska je hořká
Neslazená káva

Láska je božská

Zvláště

Je-li pravá

Láska je sladká

Jako lžíce medu

Láska je hladká

Jak hladina z ledu

Láska je hrubá

Jako mužské tváře

Láska je snubák

Dopis pod polštářem

Láska je něžná

Kapka deště na skle

Láska je běžná

Naroste a splaskne

Láska je krásná

Soumrak

Rozednění

Láska je vzácná

Zlato vzácné není

Láska je hloupá

Nevyřčená věta

Láska je skoupá

Krátká doba léta

Láska bývá taková

Jakou mít ji chceš

Tvarohová

Maková

Vem si

Jestli chceš

Kolik uneseš

O RYBĚ A MOTÝLOVI


Jeho tvář se mihla za okýnkem odjíždějícího autobusu. V posledním okamžiku jste o sebe stačili zavadit koutkem oka. V tom pohledu bylo všechno. Snažili jste se stát příští týden ve stejnou hodinu na stejném místě, ale marně. Už nikdy jste ho nepotkali, a tak jste na něj zapomněli. Nejlepší způsob, jak něčeho dosáhnout je - neusilovat o to. A tak se po delším čase stalo, že jste na něj zcela náhodou nečekaně narazili. Pak ať někdo tvrdí, že osud neordinuje.

Tentokrát už jste nenechali nic náhodě a vyšli mu v ústrety. Potěšilo vás, že totéž udělal i on. Že by konečně ten pravý??? Jenže sny jsou od toho, aby se snili, a realita je zkrátka realita. Domluvili jste si první rande. Přišel v náladě. Pomysleli jste si - dobrá, možná měl trému a posilnil se na kuráž. Lze to pochopit. Že pak celý večer mlel jedno a to samé, říhal nahlas, o dalších tělesných zvucích ani nemluvě, jste vnímali jako nehoráznou neomalenost. Nicméně to v globále působilo celkem roztomile. Po schůzkách s nedomrlými usrkávači zeleného čaje s upjatými gesty a hysterickým podtextem v hlase naproti vám seděl konečně chlap! Chlap se vším všudy! Jen místo potu voněl dráždivým parfémem, používal obhroublý slovník, měl tři dny neholenou tvář, za každým druhým slovem říkal "vole" a do toho všeho mu z očí jiskřila zranitelná něžnost. Po cestě domů vás zatáhl do nejbližšího tmavého kouta, aby vás vášnivě políbil. Tři hodiny před tím jste byli skálopevně přesvědčení, že než tohle animální stvoření , které se netají tím, že žije dneškem, přestože váš život je souvislé trauma z minulosti a strachu z budoucnosti, tak snad raději NIC!!!. Jenže na druhou stranu vás jeho živočišnost, nezodpovědnost, svobodomyslnost a naprostá prvoplánovost něčím dráždila a přitahovala.

Domluvili jste si druhé rande, na které se dostavil tentokrát střízlivý. Nic moc se ale nezměnilo. Byl to stále on, jen s méně agresivními gesty. Tentokrát jste si náladu upravili společně. Rozhodl se, že vás doprovodí domů, a bylo zaděláno na malér. Zůstal přes noc, a i když nedošlo skoro k ničemu, rozhodně jste vedle sebe neleželi jako nebožtíci na krchově. Objímat hřejivou chlapskou hruď, položit na ni hlavu a slyšet tep pulsujícího srdce, nechat se hladit ve vlasech a posléze ucítit jemný dotek jeho rtů na svém spánku , to by po tolika letech "samotování" (rozumějte milování se sám se sebou) povalilo Máchu i s podstavcem. Dostal se vám pod kůži i přesto, že jste s ním počítat do budoucna rezolutně odmítali. O to více jste však pro něj byli přitažliví i vy, neboť, jak známo, nezájem budí zájem.

Uvědomovali jste si, že všechno, čím může váš život obohatit, je jen pořádná halda starostí navíc. Že mu nemůžete věřit ani pozdrav. Že nevíte dne ani hodiny, kdy zneužije vaší naivity. Jenže pak opětovně vstupoval do vašeho soukromí dveřmi, které jste mu sami otevírali, a působil jako ptáče, které spíš než vylétlo, bylo vypuzeno z hnízda. Chladem třesoucími se rty vám dal tu nejžhavější pusu na uvítanou. Podíval se na vás svýma hlubokýma mandlovýma očima , a když si konečně sundal tu frajerskou koženou bundičku, objal vás silnými pažemi a zabořil vám hlavu do ramene. V tu chvíli poztrácely všechny vaše destruktivní argumenty na síle.

Sedíte vedle něj a víte, že vaše oči jsou z něj paf. Přes uši k vašim mozkovým závitům pronikají jeho podivně formulované názory na svět, které se nezměnily od chvíle, kdy jste s ním debatovali poprvé. Neustále mu chodí nějaké zprávy na mobil. Mohli byste si je přečíst, až bude ve vaně, ale nechcete. Bojíte se, že byste v nich našli přesně to, co předpokládáte. Nevidíte s ním dál než do zítřejšího rána a jeho teorie: "Teď je nám spolu dobře, tak proč to měnit?" vám přijde zcestná. Jenže na druhou stranu, nikdo vám nezaručí, že bude ještě nějaké zítra, tak proč nežít právě a jen daným okamžikem?

Kdesi jsem četl, že motýl a ryba se mohou milovat. Kde spolu ale budou žít???

---

Ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude u mě doma!

JEN TO SRDCE

Rozkoším na těle

Když je s kým

A mám na něj slinu

Když je po veselém

Srdce mi namíchá

Morální kocovinu

Ne že bych zapomněl

Na krásu ticha

Duše

I tvou cenu

Kdekdo by ale zpitoměl

Když mu NĚKDO míchá

Nad rozkrokem pěnu

Ty si bereš jen to srdce

Ale já jsem pořád jenom chlap

Od snů bolí mě už oči

A od sexu ruce

Když chce pak NĚKDO

Mám v trenýrkách rozum

A v palici zkrat

SILNÝ KAFE


Žil jsem pro cit

On chtěl pocit

Zůstal po něm

Lógr v srdci

Na jazyku

Na podšálku

Vyhlásil jsem

Kávě válku

Ode dneška

Piju líh

Po něm totiž zbývá smích

Á propos

Já už nechci žádnej vážnej vztah

Já chci vztah veselej 


NENÍ TAKOVÁ

(písňový text pro Hanu Zagorovou-vyšel albu Já nemám strach)


Jednou ji potkáš
Lidem se to stává
Zajisté ji poznáš
Že je to ta pravá
Na počátku chutná
Jako lžíce s medem
Časem bývá smutná
Neříká to předem (jó)
Není vždycky taková
Jakou mít ji chceš
Někdy dlouho netrvá
Jinou nenajdeš
Není vždycky taková
Jakou by sis přál
Když ji v sobě nechováš
Půjde zase klidně dál
Jednou ji potkáš
Spoustu tváří mívá
Zajisté ji poznáš
Nerada se skrývá
Přihořívá hoří
Málo co s tím svedem
Když ti mosty zboří
Lítá s tebou nebem (jó)
Není vždycky taková
Jakou mít ji chceš
Někdy dlouho netrvá
Jinou nenajdeš
Není vždycky taková
Jakou by sis přál
Když ji v sobě nechováš
Půjde zase klidně dál
Jednou ji potkáš
Srdce exploduje
Máš ji a nemáš
Zmizí a pak tu je
Jednou ji potkáš
Nebo potká tebe
Znáš ji a neznáš
Hřeje tě a zebe
Není vždycky taková
Jakou mít ji chceš
Někdy dlouho netrvá
Jinou nenajdeš
Není vždycky taková
Jakou by sis přál
Když ji v sobě nechováš
Půjde zase klidně dál
Bývá taková
Býváš taková
Lásko...