1996

Pavel Schránil
Anděl

V horečkách při angíně
přišel jsi za mnou jako anděl
černou koženou bundu přes bílou řízu
za hvězdou na čele účes na ježka
Padají ti vlasy povídáš
podívej máš jich plnej polštář
Ale já se snažil zahlédnout
jak ta vznešená křídla
procházejí tvou bundou
jestli ji nezničila
Vezmu tě pod svá křídla
a bude ti zas dobře
řekl jsi vskutku andělsky
A moje maminka vstoupila
protože najednou jsem byl zas malý
a smála se Tu znám
tuhle noční košili znám
A Mikuláš s čertem pili v kuchyni čaj
ty a maminka jste se usmívali
já vás oba držel za ruce
a věděl jsem
že umřít by bylo škoda

Pavel Schránil
Bylo by pošetilé

Bylo by pošetilé myslet si že
lehké holky mají lehký život
šlechtitelé jsou šlechetní
ochotníci ochotní
soudci soudní
sládci sladcí
ohledači mrtvol ohlední
důstojníci důstojní
nebo že poslanci dbají na poslání
a pohlaváři na pohlaví
Bylo by pošetilé myslet si
že ty miláčku
budeš ke mně milý

To já pošetilec se kvůli tobě
chovám jako lehká holka
šlechtím jako šlechtična
jsem ochota sama
soudný leda od sudu|
přeslazený pro tebe
bezohledný k jiným
bez důstojnosti
zato s jediným posláním
uspokojit tě hlavně pohlavně
Bylo by pošetilé myslet si
že tebe miláčku
nevezmu jednou mile po hlavě

Vilda
Přeju ti

Přeju ti:
NOC plnou červeného vína
VÁŠEŇ s někým, kdo nezhasíná,
když miluje se s tvojí nahotou.

Přeju ti:
RÁNO plné otisků jeho dlaní,
LOUČENÍ, které neporaní,
když nechává tě s tvojí samotou.

Přeju ti:
SÍLU zahodit klíč od zadních vrátek,
SCHOPNOST vrátit se na začátek
všech tvých snů a plánů.

Přeju ti:
TOUHU, dřímající na polštáři,
RZCE bloudící po tvé tváři,
až probudíš se k ránu.

Až probudíš se k ránu,
s úsměvem vstaň,
co stát se má, to se stane.
A možná, že brzy,
třeba už zítra,
snad najde se...
TEN, KOHO HLEDÁŠ.

... svátek nemusí být
jen jedenkrát v roce...

Lasker
Dedikace A. M.

Pláčeš
o samotě
Jenom psí štěkání zahřívá ti den
zpěněná krev růží dýchal vůni
možná jaru a už podzimu
Přes zahradu přešel rok
a druhý
a ty j si mi vyčinila
že do práce se chodí vždycky včas
Deka se líně převaluje k létu
a čeká sluneční natřásání
už zase s outěžkem těl
Pláčeš
o samotě
jenom psí zmařilý den
připomíná nedělní nudu a stín bez
sebe
Je poledne
za hodinu čekání k letošnímu
červenci
a zmařilému slovu
Je probuzení
ještě ne k závrati
ale už vlhko v patách chvíle
Ukazovali slovem i gestem
a říkali
podvojná samota vzbudila závist
a teď
čarodějná
kohouty plaší k stmívání
sama nedobdělý den
Prý psím štěknutím uhranula

Jiří Janíček
Nespavost

Moje nespoutanost  je mi věrná
Vždycky je v posteli dřív než já
Vyhřeje prostěradlo do červena
a pak mě obrací a šeptá
Ještě chvilku

V té hodině
která má stejně blízko k milování
jako ke zločinu
utíkám ven
počítám hvězdy a rozsvícená okna
vidím surrealisticky
a necítím bolest
i když mi toulavé kočky
běhají po tváři

Dvakrát už jsem našel desetikorunu
jednou sluneční brýle
a naposledy zobcovou flétnu
a psí známku
Viděl jsem padat meteory
a zívat pohřební AVII
když příliš dlouho čekala u dveří věžáku
jak velký černý pes se zlýma očima

Jiří Janíček

Málem jsem zakopl o dva mladíky
kteří se milovali  na trávě u silnice
Jeden z nich na mě křikl německy
Běž domů
a já šel

Jenže náš dům zatím někdo odvázal z kotvy
Už nestál na svém místě
ale houpal se kdesi uprostřed noci
ani světýlko na zádi
Trvalo mi až do rána
než jsem našel svoji postel

Lenka K.
Vyznání

Jak padá list
tak padám já
pod tíhou předsudků
a odmítavých gest.
Učím se nést
svůj osud dál,
byl bych tak šťastný
nebýt rozsudků
a nebýt lidské zloby.
Mám tě moc rád
a svět  je krásný,
dáváš mi sílu
jim všem říct:
No a co by ne!

Lenka K.
Šílím

Šílím po tobě
v hlavě mi hučí,
očima snídám tvé tělo a vím:
Až budeme v sobě,
chvilka mi stačí,
v té chvilce splyne
to moje já s tvým.

Šílím po slasti
je pro ne drogou,
je sluncem mých černých myšlenek
a tím jsem v pasti,
Mé touhy mohou
vypadat prazvláštně navenek.

Marek Pargač
Nechtěj, abych spal

když je měsíc na spadnutí
když vnucuje  mi noc
všech svých tisíc chutí
nechtěj, abych spal
když se oči stydí
za všechno, co pod košilí vidí
když do srdce mi míří rychlé vlaky
když chceš zrovna zmizet taky
nechtěj, abych spal
chtěj, abych tě miloval
když mě paže pálí
a voním jako nikdy
když mi síla bloudí v těle
když všechny cesty vedou do postele
nechtěj, abych spal
řekni, chci tě taky
řekni, chci abys mě miloval

Marek Pargač
Kdo ti dva jsou

řekni mi, kdo ti dva jsou
a kdo je bude chránit,
až je cizí oči napadnou,
řekni mi, kdo ti dva jsou,
odcházejí milovat svět
nebo mizí před zimou?
hrdí, když jsou spolu,
nebojí se cesty dolů,
znají, co my tušíme,
mají, po čem toužíme,
řekni, kam ti dva jdou,
co jim dává sílu kvést,
proč se věčně potřebují,
co na sobě obdivují,
řekni, kdo ti dva  jsou,
odcházejí milovat se
nebo mizí před zimou?