Jakub Strouhal
Narodil se 28. dubna 1992 v Brně. Vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy university v Brně, kde v současné době žije. Publikoval v časopisech Host, Psí víno, Tvar ad. Jeho tvorba byla oceněna v literární soutěži Ortenova Kutná Hora jeho básně byly rovněž otištěny v antologii Nejlepší české básně.
Vydal sbírky Podzimov (nakladatelství petra Štangla, 2017) a Haloklina (JT´s nakladatelství, 2o23)
Party
Po jednom schodu po jedné noze
okolo kluka co si klek
a pláče
nad rozlitým pivem
někdo zadkem probod party balónek
poslední hodina queer filmového festivalu
zády podpírám padající zeď
studená omítka do sucha saje
pot
z mé pravé dlaně
hypnotizuju nebinární osobu
v černým tílku
s čůrky chlupů v podpaží
nedbalým culíkem
a ladnými pohyby
někoho
z dobré rodiny
myslím na lindu
řekla by konejšivě
jak sou ostatní zkurveně blbí a mladí
našla by způsob
jak mi dát pít
a zachránila mě
před sebou samým.
Haloklina
Haloklina
V některých cenotech lze narazit na zvláštní jev. Pradávno vyhloubeným podzemním labyrintem chodeb tady u dna proudí mořská voda. Nad ní se naopak drží voda dešťová. Ty se díky hustotě nemísí, ale zůstávají oddělené. Toto ostré rozhraní sladké a slané vody se nazývá haloklina...
Neposeb
Jednou sem se snažil oběsit se
v oku svýho koženýho pásku
co sme vybírali s mámou
do tanečních
po škole
u vietnamců
všem holkám jsme tehdy lhal
že sem si zlámal nohy na snowboardu
a každej můj úkrok stranou
měl v očích fixkama počmáranou sádru
a jak jsem visel
sklouzávalo tělo z mojí duše
bílá rukavice na vyzáblý ruce
její lůno štěkalo
chraplavě
vzteklinou
řetězy praskaly
čím víc se mi přeska ryla
do krku
až se mi to nepovedlo
dva dny později
sestřičce na příjmu
přezdívané černá mamba
dopsala poslední propiska
karmínovou lihovkou
velkým tiskacím
poznačila si
NE. P. O. SEB. k mýmu jménu
(do závorky)
Haloklina
Přítelkyně z pavilonu 3
Když se poprvé
probrala z bezvědomí
našla v kotnících
do komínků vyžehlené
špinavé prádlo
bylo výhodnější
když ji zmlátil
ráno
to nemusela
stlát
podle jeho představ
a kolikrát ještě
stihla skočit do sámošky
pro vajíčka z volného chovu
čerstvé pečivo
z mrazeného polotovaru
a něco na
vyviklaný
zub.
Haloklina
Splynout
Tvoje hmota ohýbá
můj prostor lehce
doleva
je to po všech těch stránkách
užitečný směr pohybu
nehroutím se
a nepíšu epitaf
to jen z něčeho musím zaplatit nájem
parket pod chladnoucím lustrem
spíš v jiném městě
a nechci tě otravovat
zatměním černého trpaslíka
zaznamenávám nárůst
entropie jinými slovy
splývám teplotně s okolím
na opačném konci
přirozeného výběru
na marsu právě přistáli první bohatí lidé
čas tady dole
běží pomaleji
a některé věci
nestihne zhojit.
Haloklina
Zaťukávání
Kolikrát v noci
nejde mi usnout
čekávám proto
v odrazu oken
na zaťukání
maličké lišky
třeba je mrtvá
a s dírou v bříšku
přijde a ví
že neotevřu
opře si čenich
o studené sklo
a na ocase
nechá se hladit
a moc bych si přál
aby mě vedla
k rudé pohovce
uprostřed lesa
tam bychom to
spolu snad zvládli
s dírami v bříšku
na rudém gauči
(2013)
Podzimov
Před zrcadlem
Jakoubku chci tě hladit u zdi
a líbat protože to nikdo nedělá
chtěl bys mi podat ruce
ale jsou moc těžké pojď
hodíme je švihem přes plot
a ponesu tě jak jsi drobný
mohl bych tě položit ve křoví
a krásně ti dupnout do ksichtu
svině ale ponesu tě
neplač ochráním tě
nakojím tě
jsi krásný myslím to vážně
vezmu si tě za ženu pojď
chci ti vzdychat na záda
a vařit protože to nikdo nedělá
chtěl by ses ke mně rozběhnout
ale nohy máš moc tenké pojď
necháme je krysám na dvorku
a ponesu tě jak jsi drobný
mohl bych tě obléknout jak nemluvňátko
a krásně ti zatlouct hřeby do tlamy
buzno ale ponesu tě
neplač ochráním tě
nakojím tě
jsi krásný myslím to vážně
vezmu si tě za ženu pojď
Podzimov
Láska
Láska je růže růže ze střelnice
co voní voní a nevadne
láska je slovo slovo z pohlednice
na něj neodpovídá se ne
láska je palác palác na nebesích
co letí letí a nespadne
láska je peří peří fénixovo
žhnoucí v nás na sklonku dne
láska je slza slza na polštáři
tak měkkém měkkém od soli
láska je samo samo ve žaláři
kde ani smrt tak nebolí
Podzimov
___
Dědeček co vypadá jak já
o padesát sedm let pravdy navíc
nad ubrusem z igelitu říká
že odvaha je líbat
a neprodat vinohrad
jak to udělal tvůj táta
prý zase bude válka
Panelák
Ševa se chtěla zabít
a nikomu o tom neřekla
jen se rozběhla k balkónu
ve čtrnáctým patře
Vítek ji chňapl po vlasech
a držel je oběma rukama
i když už nemohl
i když tak plakala
a držel je u sebe
jen aby nespadly
z takové výšky
Podzimov
Únor
A třeba se i letos
v mikulovském lomu
narodí dvacet sumečků
aspoň kvůli nim se vrať
ze druhé strany moře
chtěl bych ti něco říct
ale zima je tu hlasitá
únor mi nikdy nešel
Podzimov