D a r i a  G o r d o v á

Než se odstěhovala do Prahy, narodila se v dalekém studeném a škrticím městě, do kterého se spíš ráda nevrací než naopak. Již odmalička psala do stejných, nepěkně zelených sešitů - začínala sentimentálními deníčky a párřádkovými nepravidelnými verši a pokročila k něčemu, co by se dalo popsat jako básně v próze. V současnosti se snaží pilně studovat germanistiku na FF UK v Praze, kterému předcházelo absolvování bakalářského studia z angličtiny a němčiny v severním Liberci. Zatím publikovala jen v Protimluvu - vydání 4/2018. Inspiruje se Marinou Cvětajevovou, Chuckem Palahniukem a hudbou, bez které se snaží nepřežívat, protože je jasné, že by nepřežila. Volný čas ráda věnuje kočičkám, čtení, hraní na kytaru a nekonečnému spaní ve své velké posteli na slunečné straně domu.

STĚNA

Strategie stát u stěny, vžít se do stěny, být živou stěnou, nástěnně poslouchat cizí rozhovory, jak se to sluší u těch správných stěn. Být nepozorovaně-neživou oporou a ohradou pro tvory, kteří nejsou v ten moment stejného původu (ze stejného materiálu). Všemi stěnonerovnostmi vdechovat vzduch a tisíci neviditelných uší se nezajímat o cizí příběhy. Strategie ve většině případů mnou používaná, fungující i jako teorie, abych si uvědomila: Být člověkem či jiným tvorem - vše by zůstalo stejné.


POZOROVÁNÍ

Za veškerými bolestmi hlavy anebo i za lahví piva, někdy za obojím najednou, vždycky se najde čas na sledování toho jediného (ano, jednoho!) rysu tvé tváře. Pokud by se to dalo - prsty pravé ruky si po něm vytvořit cestu od tajného zákoutí krku až k bradě, poranit se k neviditelné krvi o jeho ostrost. Poté si vzpomenout, jak jsem se prsty té ruky s lehkostí dotýkala místa, kde měly být moje rty, pociťujíc místo nich dvě krajně něžné vyvýšenosti a vzpomínajíc si na tvá ústa, ústa, jak psali někteří ruští spisovatelé: malá, krotká, připravující o rozum, s obtaženými konturami, tak, že se zdá, že existují či byla původně vytvořena pouze proto, aby si moje dvě vyvýšenosti uvědomily, že jsou rty, těmi jemnými rty, které můžeš políbit (ačkoli "políbit" - to je tady téměř sprosté slovo).


ZE STŘECHY

Na jakoby různých střechách - různí políbení, ačkoli je střecha v podstatě jedna, a já jsem také jedna a ta samá, jen na různých místech. S různými (políbenými) prožívat jednu a tu samou vůni léta: Teplý vzduch a cigaretový kouř, ačkoli léta jsou různá. S těmi různými v různý čas popíjet víno a zajídat to čokoládou. Jedno se nemění: Můj nynější život je cestování a zkoušení masek různých národností, a já už dávno zapomněla, která mi původně patřila.


OBSAH

Veliká, nekonečná šíře, jinými slovy nevměstnatelný nematematický obsah, který se ve mně roztahuje (díky Bohu, jinak by toho podle obecně přijatých stereotypů bylo egoisticky málo) a rozprostírá se do miliardy neexistujících vzdušných kilometrů. Představuje prázdno ve fyzickém i psychickém smyslu. Proměřuje se především vůněmi, trýzní, děsivými pozorováními a cizími příběhy, díky čemuž se víceméně zaplňuje, ovšem vytváří ve mně stále se zvětšující trhlinu. Ve mně, tedy i v celém mém těle, což znamená, že tu pobývám s celým tím vnitřním obsahem, jenž zaplňuje a prodlužuje mých sto šedesát tři centimetrů, a to takovým neuchopitelným způsobem, že ve mně bez přestání trne pusto, zanechávaje v mém živém, všemi biologickými součástkami podmíněném těle ozvěnu jako v prázdné keramické panence. Jinak než v lastuře, do které se zaposloucháš, abys uslyšel moře - tady je ticho, horší a delší než za zdmi opuštěných domů.