1995

Šestnáctiletý

ZDRAVÍM VÁS, PŘÁTELÉ

Tímto vás všechny zdravím,

mí drazí přátelé.

Zdravím a děkuji za ty sladké polibky,

za ty drahé dary,

za vaše nahá těla,

za ty milenecké vztahy,

za naše společné cesty,

za naše noční tahy.

Zdravím vás, moji přátelé,

co milujete mou duši.

Zdravím vás, moji přátelé,

co lžete mi,až z toho bolej´uši.

Děkuji za ty litry vína u mě vypitý,

děkuji za to broušený sklo rozbitý,

děkuji za ty koberce poblitý.

Zdravím vás, přátelé,

co milujete mé tělo.

Zdravím vás, přátelé,

s kolika s vás se mi spát chtělo?!

Zdravím vás, přátelé,

jen pojďte dál,

ať mohu poděkovat vám.

Děkuji za ty kafe,

co jste do mne lili,

děkuji za ty cigára,

co jste mi vykouřili,

děkuji za ta zrcadla spreji postříkaná,

děkuji z a ta prostěradla vámi
pomuchlaná.

Tak co, přátelé,

jsem moc upřímný?

Dík za ty výstupy dojemný,

dík za ty hádky nechutný,

dík za ty dávky perníku,

dík za ty zuby v kelímku,

dík za ten šedivý vlas.

Zdravím vás, mí rozkošní přátelé,

a někdy přijďte zas!

Dušan Palenčár
RUB A LÍC

Střídá se mi
něha a kamení
střídá se mi
polibek a pěst
střídá se mi
láska páření
střídá se mi
cherubín a běs.

Střídá se mi
světlo a mámení
střídá se mi
útěcha a strach
střídá se mi
radost a trápení
střídá se mi
milenec a vrah.

V. M.

... pokud někdy nadávám na život
je to totéž
jako bych nadával sám sobě
neboť asi jsem mu nedal
to - co po mně chtěl
Každý člověk má své sny
s nimiž nechodí na trh
Já taky
a proto Ti píšu
protože sny se mají sdílet s duší
která nám rozumí
A rozhodně ne pouze jednu noc...
Život je krátký
a my děláme tolik hloupostí.

M. T.

MODLITBA

I dnes se prochází oblohou

to nádherné zářící slunce

a nutí mě přemýšlet o nás dvou,

přemýšlet a držet tě za ruce.

A jak ti vtéká do očí,

vidím v nich snad celé nebe.

Mé rty, jež smutek si ochočil,

nepoví, že miluje tebe.

Já vím, to není prokletí,

ne pravého vždy milovat,

ale sil mi ubývá a je to tím,

že sám chodím v noci spát.

Objímám se s představou vysněnou,

dotýkám se jejího těla,

však ráno, když zašeptám: Krásný den...

mi odpovědí ozvěna zněla.

Uslyším zvony a modlím se,

ať skončí už tenhle zlý sen,

já nemám u koho sílu brát,

když se sebou sám jen smím prožít den.

Kostelní lavice žár v těle ochladí

a vůně kadidla a svěcená voda.

Ježíši na kříži, rány ti pohladím,

přetékám láskou, v očích krev bodá.

Smiluj se, Bože, buď laskavý,

nenech mě dále žít.

Krom tebe i jiného miluji,

mám život zaplnit lží?

Šin Šalom
ČLOVĚK

Šel jsem sám po horách
a hle, proti mně člověk.

Zvedl jsem oči, pohlédl na něho,
on se otočil a šel za mnou.

Otevřel jsem ústa, abych něco řekl -
jeho mlčení dusí můj hlas.

Spěchal jsem domů,
jeho kroky mě provázejí.

Uchopil jsem pero sedl si ke stolu,
jeho hlava spočinula na mé.

Zhasl jsem, přikryl se pokrývkou,
jeho srdce poskakuje ve tmě.

Pozoroval jsem ho skrze stíny,
hle, sedí na vinici, loubí mezi listy.

Luštil jsem to ticho. Rozkvetla vinice?
On mi pak na srdce položil kámen.

Filip

Ať nad ránem zas nový úsvit zazpívá,
noc mrazivá se rozplývá jak sníh.
Ať poselství všech pierotů klokotá
hrou života, z níž vymotá váš smích.

EIWI

Rozhovor s EIWI

Václav M.

OSAMĚLÝ

Jsem sám
vězeň ve vlastním domě
chci ven
ale něco mi brání
mám chuť se rvát
ale s kým?
To, co mi schází
je na dosah
stačí natáhnout ruku
a dotknout se toho
v mžiku - jen malý záblesk
a mizí ti jak fata morgana.

Já nechci přelud
já chci skutečnost
jak ji ale z dálky rozeznat
a tak budu stále chodit
za mihotavými světýlky
a zkoušet, který je ten pravý.

Věra Vampolová

BÁSEŇ PRO NÁVRAT

Prší

Tančíš sólo uprostřed

postříkané noci

na ramenou opilého kouzelníka

a tento sen se neustále opakuje

přikusuji ho k snídani

a nechci už žít ze spotřebované lásky

V útulném bistru dopíjím pravdu

akrobata přítomnosti

a penál s líčidly házím pod stůl

Zatímco tma ucpává ulice

škrtám o těch deset let co tě znám

abych mohla znovu vytočit

tvoje telefonní číslo

Mário Fándl

J. V. Martová

OSUDOVÁ

Saxofón

hrá do tmy

svoj lenivý tón -

jeden druhý... osmy...

preniká

pod kožu, nechty,

do mozgu i srdca

kliesni cesty;

uniká v snách

a vynára sa znova

ako ty v spomienkach;

si "Osudová"...

(1992)

Mário Fándl

ODKLIATIE

(legenda o svetle)

po milióny chlapčenských liet
odlietavala moja duša
na juh...

_______

až raz...
(bolo to nedávno -
celé dlhé mesiace na evere nesvítalo
pastieri potme zaháňali stáda oviec
do košiarov v nádeji...
že slnca predsa len výjde)
z hor do údolia
v l´ahkom opare hmly zostupuje
mladý odvážny rytier...
pom jeho boku Enya
zavial vietor
a odrazu je všetko DANé: noc aj deň
teplo i chlad
bolesť i slasť
úsmavy aj únava
a farby... fialová
starorůžová
te(h)lová
láskyplné svetlo zaplavilo
celú śrku krajinu: rokliny - pahorky
priehlbiny - úbočia
dotyky v splne rúk...
("ventus boreás") až do zbláznenia

začiatok či koniec...
cninia?!

EIWI
XY V ČINOHERNÍM KLUBU

Věnováno S. A.

Bloumám
po jizvách velkoměsta
a přemýšlím
kde se v nás vzalo tolik vzteku
že trestáme i sochy

Vypadli jsme z historie
a budoucnost
se opakuje

Čí jsme
když nejsme jejich

Čekám
půl života je čekání
A každý plod je ještě málo planý!
(ochočte si své cíle
dříve než tomu bude naopak)

Čekám
a plakát hlásá velkodušní svátky
z masa a krve XY

Jsem krotká žaluzie
stažená v každém úsměvu
však je čas hlaholu
a mezi rty se cení
leda opovržení

Ještě že psaní zůstalo opiem alespoň pro pasáky hvězd!

A přesto
všichni
v jistém věku
sloužíme kráse
jak bohu
v gumových holínkách

Necháme si vyhnít nohy od čekání
zcepenět trpělivost
a vyluhovat krev

ŽIVOT
je prima škola

a každý

se přece honíme
nějakým tím vzděláním

Když jsem ji poprvé uviděla
zadívala se tak
až mě napadlo
Jestli umění přece jen nepatří k pohlavním znakům muže
protože žena
pláče
vždycky málo konstruktivně

Ještě XY se smála
zalomila se v pase
a rozpřáhla se
v imaginaci
(1991)