1995

CESTA NA ZVÍKOV

T. A. F

Šumění kol
mokravé dotýkání oblak
žito jak prsty
ukazující k parné záhlti slunce
ujíždím modrými stráněmi lupin
Opravdu nechce žádný z krásných chlapců
kousek svézt?
Celý svět schoulen
v pylovém zrnku sedmikvítku
v  jejich dlaních
ve dvířkách kredence
mezi rty umírajícího
jako v okamžiku
před velkým třeskem
kdesi uprostřed Mléčné dráhy
stopy aminokyseliny
nejsem tedy sám
hvízdání větru kolem uší
vůně dokvétajícího bezu
ach obávám se
že anihilace sňala všechny
půvabné sametové chlapce
z tváře světa
Opravdu nechce nikdo z nich
kousek svézt?

Míjím hbitá těla
temně modrých vozů
nožky střevlíků udupávají trávu
až jejich tykadlo se dotkne
hranice mého šílenství
vír hemžení veškerenstva
ústí do chomáčku pampeliškového chmýří
do smyček froté
do  zornic chlapeckých očí
do proudu jejich rozechvělého dechu
ach opravdu nechce nikdo
nikdo ze ztepilých vojáků
kousek svézt?
Vyhlížím jak sedmero Bystrozrakých
zkoumám terén tisíce kilometrů vpřed
myšími skulinami pročichávám hlínu
zrakem sokolím snímám nebesa
dlaněmi bez doteků vířím mlhu kolkolem
ach opravdu nikdo z hebkých opálových
sametových teplých dychtivých vřících
planoucích explodujících
a provždy mých chlapců
nechce kousek svézt?
mé ruce svírají dosud toliko
volant Š 120

-----
Když navrstvíš kamení
do stometrové výše
ptáci vzlétnou  zazpívají
schovám se do sebe i naopak

Dotkni se písku
prosij ho mezi prsty
zbydu tam já

Zvíkov, 4. 6. 94

Šestnáctiletý

ZDRAVÍM VÁS, PŘÁTELÉ

Tímto vás všechny zdravím,

mí drazí přátelé.

Zdravím a děkuji za ty sladké polibky,

za ty drahé dary,

za vaše nahá těla,

za ty milenecké vztahy,

za naše společné cesty,

za naše noční tahy.


Zdravím vás, moji přátelé,

co milujete mou duši.

Zdravím vás, moji přátelé,

co lžete mi,až z toho bolej´uši.

Děkuji za ty litry vína u mě vypitý,

děkuji za to broušený sklo rozbitý,

děkuji za ty koberce poblitý.

Zdravím vás, přátelé,

co milujete mé tělo.

Zdravím vás, přátelé,

s kolika s vás se mi spát chtělo?!

Zdravím vás, přátelé,

jen pojďte dál,

ať mohu poděkovat vám.


Děkuji za ty kafe,

co jste do mne lili,

děkuji za ty cigára,

co jste mi vykouřili,

děkuji za ta zrcadla spreji postříkaná,

děkuji z a ta prostěradla vámi
                                      pomuchlaná.


Tak co, přátelé,

jsem moc upřímný?

Dík za ty výstupy dojemný,

dík za ty hádky nechutný,

dík za ty dávky perníku,

dík za ty zuby v kelímku,

dík za ten šedivý vlas.


Zdravím vás, mí rozkošní přátelé,

a někdy přijďte zas! 

Foto: Peter Belanský


AD MEER
 ZASE NIC

M. K.

17. 9 .1994 antol


zahľadený do dažďa

opretý o jeho chladné sklíčka

za ktorými už od rána ktosi slzí


myslím

spomínám

na tvoj horći dych

a vrelú šiju


strácam sa v dave

som s ľudmi

som tu s niekým

a som tu opäť sám


niektoré kvapky sa pravidlene opakujú

a stékajú mi po tvári


a ja


krásny blázon

si namýšľam

že to plačem


ja sám

M. T.

MODLITBA


I dnes se prochází oblohou

to nádherné zářící slunce

a nutí mě přemýšlet o nás dvou,

přemýšlet a držet tě za ruce.

A jak ti vtéká do očí,

vidím v nich snad celé nebe.

Mé rty, jež smutek si ochočil,

nepoví, že miluje tebe.

Já vím, to není prokletí,

ne pravého vždy milovat,

ale sil mi ubývá a je to tím,

že sám chodím v noci spát.

Objímám se s představou vysněnou,

dotýkám se  jejího těla,

však ráno, když zašeptám: Krásný den...

mi odpovědí ozvěna zněla.

Uslyším zvony  a modlím se,

ať skončí už tenhle zlý sen,

já nemám u koho sílu brát,

když se sebou sám jen smím prožít den.

Kostelní lavice žár v těle ochladí

a vůně kadidla a svěcená voda.

Ježíši na kříži, rány ti pohladím,

přetékám láskou, v očích krev bodá.

Smiluj se, Bože, buď laskavý,

nenech mě dále žít.

Krom tebe i jiného miluji,

mám život zaplnit lží?


Jiří Janíček BÁSNÍK SE PSEM

Šin Šalom / ČLOVĚK

Šel jsem sám po horách
a hle, proti mně člověk.

Zvedl  jsem oči, pohlédl na něho,
on se otočil a šel za mnou.

Otevřel jsem ústa, abych něco řekl -
jeho mlčení dusí můj hlas.

Spěchal jsem domů,
jeho kroky mě provázejí.

Uchopil jsem pero sedl si ke stolu,
jeho hlava spočinula na mé.

Zhasl jsem, přikryl se pokrývkou,
jeho srdce poskakuje ve tmě.

Pozoroval jsem ho skrze stíny,
hle, sedí na vinici, loubí mezi listy.

Luštil jsem to ticho. Rozkvetla vinice?
On mi pak na srdce položil kámen.

V. M. 

... pokud někdy nadávám na život
je to totéž
jako bych nadával sám sobě
neboť asi jsem mu nedal
to - co po mně chtěl
Každý člověk má své sny
s nimiž nechodí na trh
Já taky
a proto Ti píšu
protože sny se mají sdílet s duší
která nám rozumí
A rozhodně ne pouze jednu noc...
Život je  krátký
a my děláme tolik hloupostí.


EIWI                    BUMERANG

ROZHOVOR  S  AUTORKOU  EIWI

Václav M.

OSAMĚLÝ

Jsem sám
vězeň ve vlastním domě
chci ven
ale něco mi brání
mám chuť se rvát
ale s kým?
To, co mi schází
je na dosah
stačí natáhnout ruku
a dotknout se toho
v mžiku - jen  malý záblesk
a mizí ti jak fata morgana.

Já nechci přelud
já chci skutečnost
jak ji ale z dálky rozeznat
a tak budu stále chodit
za mihotavými světýlky
a zkoušet, který je ten pravý.

Věra Vampolová

BÁSEŇ PRO NÁVRAT

Prší
Tančíš sólo uprostřed
postříkané noci
na ramenou opilého kouzelníka
a tento sen se neustále opakuje
přikusuji ho k snídani
a  nechci už žít ze spotřebované lásky
V útulném bistru dopíjím pravdu
akrobata přítomnosti
a penál s líčidly házím pod stůl
Zatímco tma ucpává ulice
škrtám o těch deset let co tě znám
abych mohla znovu vytočit 
tvoje telefonní číslo

Mário Fándl            AURINKO

J. V. Martová

OSUDOVÁ

Saxofón
hrá do tmy
svoj lenivý tón -

jeden druhý... osmy...

preniká
pod kožu, nechty,
do mozgu i srdca
kliesni cesty;

uniká v snách
a vynára sa znova
ako ty v spomienkach;
si "Osudová"...

(1992)

Ramon Gay
MILENCI Z ROKU DÁVNO

Stáli jsme spolu u Stalina
Bičíky pýchou povstaly nám
Na počest pana - issima
V mracích se pýchou nadýmal

Pak přišlo dlouhé pohlazení
Dvou ze tří pyšných pomníků
Pro chladný kámen ruky není
Visa se schoulil do vzlyků

Dělníci za ním těšili ho
Bohužel pouze ze zezadu
Plačící vůdce vynadal nám
Do sobců, chlípných neřádů

To už nám v hlavách křísly salvy!
Pomníčky, už je po pýše...
Ochraň vás pánbůh před posudkem
Co na nás Stalin napíše

Mário Fándl

ODKLIATIE

(legenda o svetle)

po milióny chlapčenských liet
odlietavala moja duša
na juh...

_______

až raz...
(bolo to nedávno - 
celé dlhé mesiace na evere nesvítalo
pastieri potme zaháňali stáda oviec
do košiarov v nádeji...
že slnca predsa len výjde)
z hor do údolia
v l´ahkom opare hmly zostupuje
mladý odvážny rytier...
pom jeho boku Enya
zavial vietor
a odrazu je všetko DANé: noc aj deň
teplo i chlad
bolesť i slasť
úsmavy aj únava
a farby... fialová
starorůžová
te(h)lová
láskyplné svetlo zaplavilo
celú śrku krajinu: rokliny - pahorky
priehlbiny - úbočia
dotyky v splne rúk...
("ventus boreás") až do zbláznenia

začiatok či koniec...
cninia?!


EIWI                MÁ LITERATUA

EIWI
XY V ČINOHERNÍM KLUBU

Věnováno S. A.

Bloumám
                 po jizvách velkoměsta
a přemýšlím
                     kde se v nás vzalo tolik vzteku
že trestáme i sochy

Vypadli jsme z historie
a budoucnost 
                        se opakuje

Čí jsme
když nejsme jejich

Čekám
půl života je čekání
A každý plod je ještě málo planý!
                                                          (ochočte si své cíle
                                                           dříve než tomu bude naopak)

Čekám
a plakát hlásá velkodušní svátky
z masa a krve XY

Jsem krotká žaluzie
                                  stažená v každém úsměvu
však je čas hlaholu
a mezi rty se cení
leda opovržení

Ještě že psaní zůstalo opiem alespoň pro pasáky hvězd!

A přesto
             všichni
                          v jistém věku
                                                 sloužíme kráse
                                                                            jak bohu
                                                                                           v gumových holínkách

Necháme si vyhnít nohy od čekání
zcepenět trpělivost
a vyluhovat krev

                               ŽIVOT
                               je prima škola

                                                       a každý

                                                                    se přece honíme
                                                                     nějakým tím vzděláním

Když jsem ji poprvé uviděla
                                               zadívala se tak
                                                                         až mě napadlo
Jestli umění přece jen nepatří k pohlavním znakům muže
protože žena
                      pláče
                                vždycky málo konstruktivně 

Ještě XY se smála
zalomila se v pase
a rozpřáhla se
                        v imaginaci
(1991)



EIWI  
NUDA NA MALOMĚSTĚ

Ramon Gay

ROŠTĚNÁ V ROŠTU

Roštěná v Roštu za pět pětek
Vystydla za čtvrt hodiny
Pad´ jsi k nohám
Kdo tě smete?
Můj sladký jede jediný...

Ovíjíš, hádě ovíněné,
Lýtka má prsty břečťanu
Plazí se vzhůru
Křičím Ne! - ne...
Teď ani za nic nevstanu

Roštěná na mě chladně civí
Chápu, že pranic nechápe
Normálně měl bych -
Když mě živí -
Dámě dát přednost před chlapem 

Teplej jsem, děvče, a ty chladná
Někdo nám role vyměnil
Ohřát tě v troubě
Je věc snadná
Se mnou by těžší proces byl!

( Rošt, neboli Bar Rostov v někdejším obchodním domě Družba na Václavském náměstí)

Dušan Palenčár
RUB A LÍC

Střídá se mi
něha a kamení
střídá se mi
polibek a pěst
střídá se mi
láska páření
střídá se mi
cherubín a běs.

Střídá se mi
světlo a mámení
střídá se mi
útěcha a strach
střídá se mi
radost a trápení
střídá se mi
milenec a vrah.


EVA RYSOVÁ

Filip

Ať nad ránem zas nový úsvit zazpívá,
noc mrazivá se rozplývá jak sníh.
Ať poselství všech pie
rotů klokotá
hrou života, z níž vymotá váš smích.

Dušan Palenčár
NIC VÍC

Miluju,
není, kdy ti to říkat,
stýská se mi?
snad začneme si vykat.

Chybí mi dotyk tvojí kůže
i to tvý vobarvený břicho
a ty kupuješ rudý růže
pro cizí dlaň, mně zbývá jenom ticho.

Miluju
a vytrácí se kouzlo,
stýská se mi
a smutno do mě vklouzlo.

Jen prázdný ruce, když se loučí,
doufaj a čekaj bůhví na co,
v baru tvý těkající voči
už svlíkaj další nový maso.

Miluju
a nemám, proč to říct,
stýská se mi,
zvykám si, nic víc.



Alžběta Alsterová   
HOĎTE KAMENEM