Ivana Vinklárková
Básnířka, byť žijící v Kanadě, věrna českému slovu, českému černému humoru a rohlíkům.
"Jsem a píšu.."
Nemorální
Nemorální, abnormální
povrch lidského těla
zakřiknutá touha anděla
krčící se v koutě
pomalu se houpe
s něhou sněhobílá tvář
sama se mi zdáš
jen pod výhrůžkou biče
Intimita
Zvětralá kůže
za nic nemůže
přišla o čas
naráz s vlakovým zpožděním
řád se změnil
Mužíček s cylindrem
vzmužil poslední vzpomínku
a prosil kolemjdoucí
aby přivírali oči
jedná se o počin
závažných rozměrů
a do toho nesmí cizí oko vstoupit
Cit pro nezdravé
Zvedly se ruce
začaly lámat okno
jako by to byl plast
obruč srážela dech na minimum
ocel se nesla stále výš
studila jako ona
podstata postavená do středu místnosti
zřejmě musí vyniknout
pro pocit
cit; lidem vzdálen
ale to jen pro to, že to tak sami chtějí
aby mohli přežít život
Sbohem a Palestina
Chodila jsem prázdnotou
i když jiní v tom spatřovali nebe
kryla se před vlastní nahotou
i když mužům se chvěly bezesné noci
procitám dolů
ostatní směry šedí zakryté
hanebný, ostudný smysl
lidský smysl žít
Pověz mi povrchní člověče
a kam tvé kroky směřují?
směřují domů
s notnou dávkou zlata na hřbetě
s umrlčím zpěvem v patách po odvetě toužícím
to zpívám já, tati
takhle jsi mě vychoval
takhle jsi mě stvořil
předem mrtvou dceru
chodila jsem prázdnotou
s napěchovanou nenávistí v krvi
hlasy vyzní v pravém slova smyslu
v dojetí umíráčku
zvony a bol
sbohem a Palestina
Bolest
Jsem teď v krizi
po devátý hodině ráno
ryzí povzdechnutí a venku bahno slepené s krví
jsem bolest a další bolest
a prý první dva měsíce bez prášků a alkoholu
odzvonilo Rivotrilům
snadné vzít
ale z čeho?
když vůle na chodníku škemrá jen o další únik
pomník z betonu
jsem bolest
a další a další dva měsíce na lůžkovým
s jehlou na dosah
ale ne pro mě
jedu na stacionář
a chci teď být chvíli důležitá
než zase půjdou po mně a vezmou mi mé léky
sestřičky jsou někdy vzteklý
a svoboda na dosah
shora volá a prosí usni
a já pokorně poslouchám
stacionář, můj stacionář
Iveto, omluv mě
musím na VZP
to se teď tak říká
K ničemu
Jani, mohla bys mi přinést hračku na hraní
mám ztuhlou páteř
a víc neprozradím
po domě se totiž zhoupla stěna
a na mě se sesypalo celé lidské trápení
pozdě bycha honit
na stín zapření spadla myšlenka o útěku
celá šťastná
že po letech vyšla najevo
ale prošlá vinou
že už je k ničemu
Chemtrails
Omlouvám se za to, že jsem byla zlá
ale na chemtrails mi nesahejte
nemíním usínat s pocitem blázna
a polykat nechuť čistého nebe v růžových brýlích
nesahejte mi na snídani plnou povzbuzujících látek
nesahejte mi ani na léky a dekadentní zmatek v duši
jenž úzkostlivě svírám
točím v kruhu a on?
zbabělec s nastraženým palcem ven
obchází bolest zadem
a oni?
stejní jsou
protože tak rádi přebírají příklad silnějšího
klonovaní
občas k nim patřím
ale to si nemůžu ani ublížit
kurvy, nesahejte mi na chemtrails
patří mně!
Vlasy
Chránila jsi
moje vlasy
před slunečním svitem
s příslibem destrukční zóny
pletla sis tóny
chvíli hrála kytara
a pak struny roztančila spirála smutku
kroky jedné ženy na míle vzdáleny krokům druhých
pozdě mluvit
můžu jen psát
byl to Američan a přišel o hodně
cítila jeho slzy
tekly proudem na opačnou stranu
hrdlo zkrvavené lihem
smýt i to poslední
poslechni
noc je ještě mladá a ďábla vzbudit
je hračka na hraní
a nejsi poslední ani zdaleka a ani zblízka
věrná, vztyčná místa, zakotvení
domov za zataženými závěsy
ještě chvíli věřit na posteli s nebesy
ještě chvíli spát
... A život jde dál
Už se za smrt neschovávej
nejsi na dně
nebuď blázen
na dně byla jen tvá víra
naděje a díla
ale vše jde zpátky zvednout
vždyť stojíš na zemi
dýcháš souznění s ostatními lidmi
s Američany, s židy a samozřejmě
nepodváděj
český lid je stejně bodrej
jen v terminologii ega spadl až na místo poslední
všichni jsme si souzeni
v kosmickém podzemí
břímě spolu táhneme
občas horečně, občas bolestně, občas spadneme
s ústy bolavými
pějeme nostalgii
kterou slyší jen naše vnitřní dítě
ale to už je starý příběh
jsem teď ženou a vycházející hlas patří mně
žiju tady a žiju teď
vnímám úzkost, ale vraždím smrt
pochovávám bývalou lásku
depresivní masku
sbohem buď
život jde dál i bez tebe
Slušní a slušní
Chtěla bys sát klitoris
ale to bys nejdřív musela sníst hlavní jídlo
a pak si ještě uvařit kafe
plaché řeči nadhodit
nafetovat, pomodlit
.. a než se ke mně přiblížíš
odejdu v tvých polobotkách
tak jako každý den znovu
a kdo se na tu scenérii vydrží dívat
pocítí pálení v očích
a na jazyku
než si všimne, že se mu tělo zmítá v plamenech
poslední dech
patřící vdově
jak ušlechtilé
Oči vzhůru
Zakrnělá představa v odumřelých očích
poletíme na měsíc
zadními vratky
vrazi a jatky
nenápadná zkratka
kusy mas
s postranními úmysly
nás pohřbili
jen povrch vábil zvučné
pružné ztopoření
Žena s knírem
Ahoj lásko
má krásná s knírem
trčící mírumilovná věta
zanechaná pod nosem
proneseme zbytek doznívajících slov
spolu (navždy)
v jedné tónině proplouvajících dní
na hrbolku ňader podvádím
čirou panenskou duši
miluji tě
ozvěna předchozích mileneckých pout
miluji tě ... nahou