Robin Sedlmaierů
Jsem snílek, který žije u Olomouce. Už od mala mě to vždycky táhlo víc ke knihám, než k mým vrstevníkům a tak nějak mi to zůstalo. Mé první povídky byly převážně pokusy o pohádky se zvířaty.
Ještě donedávna jsem trávil dny hraním GTA a teď občas hraju Simíky, tudíž jsem svůj společenský život kompletně pohřbil.
Momentálně se věnuju převážně věcem s LGBT tématikou, protože je mi to hodně blízké, vzhledem k tomu, že já sám zastávám T a B v LGBT zkratce. Mimo čtení rád poslouchám hudbu, sleduju zajímavé seriály, filmy a též se trochu zajímám o politické dění u nás.
Do budoucna mám hned několik plánu. Začít se víc usmívat, konečně dopsat knihu ( a snad ji jednou vydat), být oporou pro lidi, kteří to potřebují a dělat je šťastnými. Tak doufám, že mi alespoň něco z toho vyjde. :)
Líbat tě, hladit tě, milovat
Dokud nezačneš vrnět
Jako bílé koťátko
Které jsem viděl v dešti
Bořit tvář do jemných chloupků
se položíš na záda
Bezbranný, slabiny odhalené
Se spokojeným výrazem ve tváři
který můžu vidět jen já
Cítit tvé drápky na mých zádech
Když se boří do jemné kůže
S lehkostí Která přesto sladce bolí
Hýčkat tě jako koťátko
Které se ztratilo v dešti
A našlo domov
Bezpečné místo bez deště
Se škrabadlem na hraní
Občas si představuju
Jak asi chutnáš
Jakým tónem pálí tvá bílá kůže
Na jazyku
Když hoří
Ta barva značí nevinnost
A proto chci vědět
Jestli bys změnil barvu
Zda dokázal bych tu bílou slíbat
Až zbarvil by ses do vinna
V hrdle mě pálí pálenka
A tváře se barví do růžova
Jako cukrová vata kterou miluješ
Jako růže který nesnášíš
Růžová je naivní
A nedospělá
Příliš dětinská
A plná ideálu na to
Aby se s ní bílá chtěla sblížit
Je přesně jako já
Žárlím
Žárlím, i když nemusím.
Ta hezká dívka vedle tebe...
Říkáš, že ji sneslo nebe.
Usmát se už nezkusím.
Žárlím, i když nemůžu.
Na to, jak se na ní díváš.
A zda o ní taky sníváš?
Na pozdrav se nezmůžu.
Žárlím, i když vůbec nechci.
Prosím, měj mě taky rád,
i když není o co stát.
Skládám mu po nocích básně,
který křtí slaný slzy.
A možná mě to i mrzí,
že s ním je mi tak krásně.
Dávám mu přes den úsměvy,
i když se nechci radovat.
I když ho nechci milovat.
Nesnáší citový výlevy.
Dělá mi falešný naděje,
který mě drží na nohou.
O citech svých mlží.
A stejně se nic neděje.
Občas se mě dotkne lehce
a hladí má ramena.
Co to pro něj znamená?
Za chvíli mě zase nechce.
Chci líbat
Hříšníci
Chci přestat myslet na tebe
Na tvé krásné oči
Hlava se mi točí
Dostanu se do nebe?
Nejspíš v pekle budu
Ale tvůj smích
Tvoje ruce v mých
Zbav mne prosím studu
Tvoje vůně plave všude
Naplním ní plíce
Sfouknu rudé svíce
A tma náhle v srdci bude
Prsty tvoje dlouhé
Andělům křídla rozdrápou
Lidé nás nechápou
Pácháme prý hříchy pouhé
Modlitby tiché šeptám
Tvou klidnou tvář sleduji
Víš, asi tě miluji
Na lásku se zeptám
Ty na čelo mě políbíš
A všechno mi daruješ
Vím, že mě miluješ
Třeba se Bohu zalíbíš
Lze-li
Lze-li z očí slíbat žal
Lze-li z rukou slíbat krev
Svoji duši jsem ti dal
Že já jsem tě neposlech
Lze-li na tváři vykouzlit smích
Když ztratils smysl pro radost
Dotek chladný jako sníh
Lásky už prý bylo dost
A srdce se mrtvým stává
Bylo moje a já ti ho daroval
Tohle se ti občas stává
Vím, že jsi mě varoval
Jenže já miluju risk
Ty hoříš stejně jako já
I když vlastně chladnu
Byl to zisk? Nebo na dno tvrdě padnu?
Lípa
Kolik toho asi slyšel?
Křiky, vzlyky, mýlky..
Co to vlastně vykládám?
oči plné smutku
hebké rty k zulíbání
myslím na něj bez přestání
tlachám, však bez skutku
tiše se topím
ve smutném plamenu
jen na něj vzpomenu
snad se někdy vzchopím
rty přikládám
na hebké tmavé vlásky
srdce plné lásky
Co to vlastně vykládám?
Poslechněte si queer Záložku, která vznikla na festivalu Prague Pride. Jakub Pavlovský si pozval tři queer autory: Jenoféfu Betu, Kamila Marcela Hodáčka a Robina Sedlmaierů.
Robin