Robin Sedlmaierů

Jsem snílek, který žije u Olomouce. Už od mala mě to vždycky táhlo víc ke knihám, než k mým vrstevníkům a tak nějak mi to zůstalo. Mé první povídky byly převážně pokusy o pohádky se zvířaty.

Ještě donedávna jsem trávil dny hraním GTA a teď občas hraju Simíky, tudíž jsem svůj společenský život kompletně pohřbil.

Momentálně se věnuju převážně věcem s LGBT tématikou, protože je mi to hodně blízké, vzhledem k tomu, že já sám zastávám T a B v LGBT zkratce. Mimo čtení rád poslouchám hudbu, sleduju zajímavé seriály, filmy a též se trochu zajímám o politické dění u nás.

Do budoucna mám hned několik plánu. Začít se víc usmívat, konečně dopsat knihu ( a snad ji jednou vydat), být oporou pro lidi, kteří to potřebují a dělat je šťastnými. Tak doufám, že mi alespoň něco z toho vyjde. :)

Líbat tě, hladit tě, milovat
Dokud nezačneš vrnět
Jako bílé koťátko
Které jsem viděl v dešti 

Bořit tvář do jemných chloupků
se položíš na záda
Bezbranný, slabiny odhalené
Se spokojeným výrazem ve tváři
který můžu vidět jen já 

Cítit tvé drápky na mých zádech
Když se boří do jemné kůže
S lehkostí Která přesto sladce bolí

Hýčkat tě jako koťátko
Které se ztratilo v dešti
A našlo domov
Bezpečné místo bez deště
Se škrabadlem na hraní
 


Občas si představuju
Jak asi chutnáš
Jakým tónem pálí tvá bílá kůže
Na jazyku
Když hoří
Ta barva značí nevinnost
A proto chci vědět
Jestli bys změnil barvu
Zda dokázal bych tu bílou slíbat
Až zbarvil by ses do vinna

V hrdle mě pálí pálenka
A tváře se barví do růžova
Jako cukrová vata kterou miluješ
Jako růže který nesnášíš
Růžová je naivní
A nedospělá
Příliš dětinská
A plná ideálu na to
Aby se s ní bílá chtěla sblížit
Je přesně jako já

Žárlím

Žárlím, i když nemusím.
Ta hezká dívka vedle tebe...
Říkáš, že ji sneslo nebe.
Usmát se už nezkusím.

Žárlím, i když nemůžu.
Na to, jak se na ní díváš.
A zda o ní taky sníváš?
Na pozdrav se nezmůžu.

Žárlím, i když vůbec nechci.
Prosím, měj mě taky rád,
i když není o co stát.

Skládám mu po nocích básně,
který křtí slaný slzy.
A možná mě to i mrzí,
že s ním je mi tak krásně.

Dávám mu přes den úsměvy,
i když se nechci radovat.
I když ho nechci milovat.
Nesnáší citový výlevy.

Dělá mi falešný naděje,
který mě drží na nohou.
O citech svých mlží.
A stejně se nic neděje.

Občas se mě dotkne lehce
a hladí má ramena.
Co to pro něj znamená?
Za chvíli mě zase nechce.

Chci líbat


Chci líbat tvoje vlahý ústa,
líbat, jako naposled.
Nechtěl bys tu chvíli zůstat?
Co kdybys mě neposlech?

Chci líbat tvoji krásnou kůži,
líbat, jako minule.
Jemnou, jako jarní růži,
hledět na ni strnule.

Chci líbat tvoje zlatý vlasy,
líbat, jako šílenec.

Střípky ze tvé vnitřní krásy,
jsi můj sladký milenec.

Chci líbat tvoje celý tělo,
líbat, jako hedvábí.
Líbit by se ti to mělo,
tebe to však nevábí...

Hříšníci

Chci přestat myslet na tebe

Na tvé krásné oči

Hlava se mi točí

Dostanu se do nebe?


Nejspíš v pekle budu

Ale tvůj smích

Tvoje ruce v mých

Zbav mne prosím studu


Tvoje vůně plave všude

Naplním ní plíce

Sfouknu rudé svíce

A tma náhle v srdci bude

Prsty tvoje dlouhé


Andělům křídla rozdrápou

Lidé nás nechápou

Pácháme prý hříchy pouhé

Modlitby tiché šeptám


Tvou klidnou tvář sleduji

Víš, asi tě miluji

Na lásku se zeptám

Ty na čelo mě políbíš


A všechno mi daruješ

Vím, že mě miluješ

Třeba se Bohu zalíbíš

Lze-li

Lze-li z očí slíbat žal
Lze-li z rukou slíbat krev
Svoji duši jsem ti dal
Že já jsem tě neposlech

Lze-li na tváři vykouzlit smích
Když ztratils smysl pro radost
Dotek chladný jako sníh
Lásky už prý bylo dost

A srdce se mrtvým stává
Bylo moje a já ti ho daroval
Tohle se ti občas stává
Vím, že jsi mě varoval

Jenže já miluju risk
Ty hoříš stejně jako já

I když vlastně chladnu

Byl to zisk? Nebo na dno tvrdě padnu? 

Lípa

V mé zahradě, u domu tvého,
stál tam starý strom.
V tvé zahradě, u domu mého,
uslyšel jsem hrom.

V půli tříští se ta lípa,
padá, krása nebeská.
Hrůzný pohled se mi skýtá,
mrtvý strom. Věc nehezká.

Kolik toho asi slyšel?

Křiky, vzlyky, mýlky..

Kolik toho asi viděl?
Muže, ženy, snílky.

Nikdy nevyroste pupen, 
list, či květ. 
Na smrt jeho zdarma lupen.
Jaký krutý svět.

Co to vlastně vykládám?


oči plné smutku

hebké rty k zulíbání

myslím na něj bez přestání

tlachám, však bez skutku

tiše se topím

ve smutném plamenu

jen na něj vzpomenu

snad se někdy vzchopím

rty přikládám

na hebké tmavé vlásky

srdce plné lásky

Co to vlastně vykládám?


Poslechněte si queer Záložku, která vznikla na festivalu Prague Pride. Jakub Pavlovský si pozval tři queer autory: Jenoféfu Betu, Kamila Marcela Hodáčka a Robina Sedlmaierů. 

Robin