Pavlína A.
(Plným jménem Pavlína Antošová – se Svatavou máme shodné příjmení).
V přelomové době jsem studovala angličtinu a češtinu na pražské filozofické fakultě. Mou diplomovou práci vedl Radoslav Nenadál – pedagog a člověk, díky němuž jsem poprvé hloub nahlédla do LGBT+ tematiky (tehdy ještě bez povědomí o této zkratce). Sice následovala krátkodobá výuka na mimopražské vysoké škole, ale poté se můj život z vlastního rozhodnutí podřídil rodině. Jako samoživitelka jsem vychovala dceru a syna, teď už spolehlivě plnoleté.
Soukromě učím angličtinu, češtinu pro základní a střední školy, češtinu pro cizince. Těžiště vidím v přípravě studentů k různým typům zkoušek. Nesmírně si vážím zejména šafránovitých příležitostí vykládat a rozebírat angloamerickou literaturu v angličtině. Nárazově píšu pro Britské listy; zatím hledám paralelní spolupráci s dalším periodikem, které by za příspěvky mohlo platit. Vedu si deník, od roku 2021 naprosto pravidelně. Bavím se psaním epigramů – ale nemračila bych se, kdyby důvodů k nim poněkud ubylo.Vložte svůj text...
Prstýnky deště
Lijákem umývat
Všechny stíny nelze
Krutou ztrátu nenahradí nic
O tu vstřícnou bytost
Nikdo nechtěl přijít
Patron však ji chránit zapomněl
I mamince, která
Žila pouze pro ni
Zůstala jenom spleť otázek
Taky lásce mladé
Osud vazbu přerval
Kterou spolu chtěly prohloubit
Zákony přírodní
Čas někdy převrací:
K neunesení
Jsou prázdné dny
Když prstýnky deště
Hladina se krášlí
Rýsuje se tichý jejich sen
V úsilí teď znovu
Káže pokračovat
S pečetí životů vyhaslých
Jak pomněnky, které
V mokřadu se vzchopí
Jsou osudy těch, kdo půjdou dál
Ať jim duha svitne
Na trnitou cestu
I z nečekaných světových stran
(Pověvky k toulkám)
Na nejbližších metrech
Básník obrovských pláten světelných
Která někdy svou krví maloval
Pábitel – malíř vlaků, letadel
Smutky své štětcem zvířil jako kal
Profesor odkázaný na svůj byt
Navzdor zahraničnímu renomé
Tvůrce vyvřelé krásy, vědoucí
Že jej osudný morbus nedojme
Odbojář tu za tichem závěsů
Našel svou předposlední adresu
Nemusíme se snažit zachránit
Co zde utkvělo mezi spárami
Autor, jenž konfliktům chtěl předcházet
I tak byl mistrem vnitřní temnoty
Žena s dravým hlasem, co zazníval
Skrz její běsy jako přes ploty
S rodinou ukryvatel štěstí měl
Později však jej tíseň skolila
Ukryvatelku jinou za mříže
Poslala druhá doba zpozdilá
Světýlka u pomníčku s podpisem
K vyšším principům lidé chodí sem
Nemusíme se snažit zachránit
Co zde utkvělo mezi spárami
(Pověvky k toulkám)
Lermontov
Nad Finským zálivem pár století se bělá
Můj vzdorný emblém – tichá plachta osamělá
V některých kruzích snad po otálení jistém
Zní kalený můj kinžál satirickým svistem
Jenom ať carové dob všech s klidem si řeční
Pro mne víc mraky budou – ti tuláci věční
Ve vítr začarován, volně s nimi vanu
Na svahy polední údolím Dagestánu
Ne všichni krajané vyznání moje pojmou
Že lásku k rodné zemi nepodpořím vojnou
Na stébla s tíhou klasů, v polích rozesetá
Démon můj přísahá jak na první den světa
Nad říčkou krvavou, zaťaté pěsti, krátce
Svůj pozdrav poslal jsem bývalé velké lásce
Nad cestou křemenitou nehmotnému bohu
Za tichých nocí hvězdných naslouchat dál mohu
Mlhou se dráze mléčné zastřou smutné brvy
Národy malé platit dál musí svou krví
Čistá krev mého předchůdce však s ní se slila
Vždyť mnohé nechávají zde úchvatná díla
(Pověvky k toulkám)
Tváře smutku
Motýl, co neletí
A růže zlomená
I stébla vyschlá dlouhým suchem dusivým
Přervané sepětíSpolknutá ozvěna
Zem rozpraskaná, po které se valil dým
Kámen spadlý ke dnu
Marné pokusy
O slyšení, poté o dvojhlas
Ryby, co se v lednu
Někdy udusí
Nežli příkrov prolomí se zas
Mrak plný škodlivin
Teď místo nokturna
K ustrnutí mě, budoucnosti, nedoveď
Zjizvený podivín
Otázka pochmurná
Která se zvrtnout může v tichou předpověď
Nablýskaná herna
Co prý nahradí
Oázu, jíž proudil rozhovor
Vzduch, v němž rázem zčerná
Gejzír kapradí
Dálka, v které zmlkne píseň z hor
(Pověvky k toulkám)
Odtržení
Jsi racek osamělý na saharských dunách
Rorýs či vlaštovka nad sněhem Arktidy?
Takhle si připadáš v současnosti a u nás
Doba a místo – ty se sotva zastydí
Jenomže lidé by se stydět občas měli
Za to, jak někdy potrhají bezbranné...
Netušíš, kdy se rána, dlouho čerstvá, zcelí
Kdy zákeřné šlehnutí pálit přestane
Prastarému slovu
Tedy stále znovu
Významy dáš stokrát přehrané
Poťouchost vychutná si, co zde udělala:
Na cestě klikaté postavu schoulenou...
A ještě způsobí (nesčetných intrik znalá)
Že v čase nejbližším se prodáš pod cenou
Jednou snad pochopíš, jak málo někdy stačí
K prohlédnutí – ať člověk jakkoli je stár
Pak smůlu náhle budou mít za rohem štváči
A na prach rázem shoří všechen jejich škvár
I když není radno
Dosáhnout až na dno
Možná odtud zdvihneš jistot pár
Kdopak ví – třeba poklad čeká někde v skrýši
Na bytost, kterou jiní stokrát podupou...
Divů div: Právě ten, kdo výrazně se liší
Přesáhnout může vychýlenou dobu svou
(Pověvky k toulkám)
Překlady
Emily Dickinsonová
Apology for Her
Be rendered by the Bee –
Herself, without a Parliament
Apology for me –
K omluvám pro ni ať
Mě škály včelí zvou –
A ona ať bez rétorů
Je mojí omluvou –
Be mine the Doom
Sufficient Fame
To perish in Her Hand.
I pod klatbou
Slávu mám svou
Jí v dlani zahynout.
Her Grace is all she has –
And that, so least displays –
One Art to recognize, must be,
Another Art, to praise –
Má jenom půvab svůj –
Bezmála tají jej –
Tak jí k umění rozpoznat
Umění chvály dej –
My Heart opon a little Plate
Her Palate to delight
A Berry or a Bun, would be,
Might it an Apricot!
Zde na talířku srdce mé
Lahůdkou pro ni buď
Ať bochánek, či ovoce,
Kéž meruňky má chuť!
To own a Susan of my own
Is of itself a Bliss –
Whatever Realm I forfeit, Lord,
Continue me in this.
Mít Zuzanu svou, Pane můj
V tom jsi mi požehnal –
I království ať pozbudu,
Ji však mi dopřej dál!
I shall not murmur if at last
The ones I loved below
Permission have to understand
For what I shunned them so –
Divulging it would rest my Heart
But it would ravage their's –
Why, Katie, Treason has a Voice –
But mine – dispels – in Tears.
Už nešeptám, když pokoutné
Teď lásky z minula
Si s dovolením odvodí
Proč jsem se vyhnula –
Mé prozrazení úlevné
Ať srdce jim rve Hlas
Zněl, Kateřinko, zrady tvé –
Ten můj však – v slzách – zhas.