Luz
Narozen 1998 v Ostravě, psát začal na gymnáziu do šuplíku, studoval v Brně na FF a FSS MUNI. Publikoval v revue DNO, v Psím víně, A2 a antologii Toto je moj coming-out od nakladatelství adolescent, je na longlistu Básne CZ/SK 2025. V současnosti žije v Ostravě, občas se objeví na nějakém autorském čtení.

bosonohy 96
až budete starší tak se nastojíte dost
pohnut jejich mládím
nebo svou bederní páteří
hnul se
povstává
jako tři geologické věky
asi má taky ženu
večer ji láskyplně zavalí
masou sebe
jako zemětřesení na haiti
200 000 lidí
nebo je mrtvá
a on brzo půjde za ní
na prázdném gauči
co vypadá jako kabát ze zary
nebo záchodový kobereček tvojí babičky
si otevře poslední pivo
víš, chlapi to pak nevydrží
říkala
drobná, šedovlasá
béžový trenčkot
vydržela to
ještě si doma vaří
víš, chlapi to nevydrží
říká kamarádce vedle ní
s hrncema z jídelny
(nevydrží to)
(už nemá komu vařit)
přemýšlím jak bych
vydržela já
představuju si tě
pořád malou, šedé vlasy
vrásky od smíchu
a chce se mi brečet
bojím se té myšlenky
známe se ani ne rok
pokud to vydrží
myslím že spolu budem spát
tak do pětašedesáti
(1.11.2018; vyšlo v antologii toto je moj coming-out)
6:27
a to víte jak smrdíte, takhle po ránu?
vyštěkne přímo za mou hlavou
v poloprázdné tramvaji
blondýna s růžovou gumičkou
na paní s taškou
asi bez domova
to si musíte dát plínku když čuráte
já mám
vrůstá do sedačky v tramvaji
jako by se chtěla stát stínem
nebo pařezem
smrdí fest
ale co s tím
celou cestu do práce visí ve vzduchu
hlas blondýny s růžovou gumičkou
i poté co smrad dávno vyvětral
hned za svinovem
(30.4.2026, ze šuplíku)
11:24
já v bílém mundúru
doběla vztekem z ostrých hochů co dnes
kurtovali
a zítra budou zas
ona v bílých kozačkách
klapou na dlažbě nemocnice
(podpatky i nohy do nebe)
trenčkot a čelenka se vzorem tygra
prochází džunglí pohledů
z chodby je runway
slečno, pokud zvažujete úřední změnu jména
rád bych doporučil
andělka
(tentýž den, ze šuplíku)
moje tělo není moje chtěla bych
být bříza kořeny v zemi oči v kmeni
pít vodu dýchat pomalu
růst na kameni skoro ani
nebýt
chtěl bych být tvor který jí strach
dejte mi ho rozemelu ho mezi dvěma kameny
přidám vodu špetku studu
upeču placku hutnou jako bouřkový mrak
pomalu a pečlivě ji budu
ukusovat
jenže co když mám v kostech zkušenost
toho že mám pravdu
znovu
a znovu
naděje bolí
pokaždé trochu víc
(ze sbírky Nenávrat, někdy circa 2025)
opilá katamarán
rozeber rody ve své hlavě na stavební díly jak
poličku z ikei
zkus se dobrat podstaty
nenajdeš nic
myšlenka nahrazuje myšlenku
za chvíli budeš ona ne jako žena ale
jako loď
později ještě stěžeň a kus ráhnoví
on jako koráb, ze stejných prken
po téže hladině
nad hlubinou
(ze sbírky Nenávrat)
chtěl bych poslouchat blues a jazz, září je na to jako dělané
ale některé myšlenky jsou pevně žánrově
ukotveny
a když se poddám improvizaci
nelze se bránit
mckenzie píše že se musíš nechat ojet beatem
a mužům to obvykle moc nejde
a že rave je skulina kde se dá žít
bojím se nechat políbit saxofonem
vždycky jsem byl spíš stone top
(to je lež)
(září 2025, ze šuplíku)
le pli
tento svetr nemá švy a není jasné
kde se struktur astává identitou a vnějšek
vnitřkem
oscar říká že autenticita je ta nejnáročnější
póza
skutečnosti jsou argumenty
pozor čím se snažíš zdát
stávání-se-filipem
je třeba připustit plénum
realita je plisovaná sukně
bez zipu
(2026)
navzdory jejím zkušenostem ze školství
kdy mladí chtějí jenom být zajímaví
má dnes ranní obloha nad ostravou barvy
trans vlajky
okraje oblaků se rozplývají
nad všema buznama v tramvajích a podchodech
to nejvíc poznání cos mi dala bylo poznání
studu
jako dlouhá nit bolesti
(a co s ní zašiješ?)
pojmenovat něco je
moc
stud
na
(ze sbírky Nenávrat, 2025)
návrat je vůl a myslí si že se
dá znovu vrátit do stejných rukou řek
návrat je kanárek a vyklove ti oči
housenky z ostružin a piercing do obočí
pro oči nevidí slova
pro oči nevidí věci
chci se setkat
jako když chodíš po srnčí stezce
bez pušky a bez foťáku
(ze sbírky Nenávrat, 2025)
postupem času je z tebe lepší
lhář, protože naučil ses
vidět kousky pravdy a
já se stále vzpírám komukoli
kdo má svatozář a
nemám slova -
hledám empirický důkaz
pravdu nejen srdce
ale možná je tu jenom
tohle -
sloupořadí
obsypané květy jabloní
a slunce nízko nad obzorem
v dálce tušené žalmy
a možná to stačí
když nebudou zpívat o dantem
sedím na slunci
a na osiřelý úl se slétají cizí včely
je večer - a všechno z dálky slyšet
(vřískot dětí, psi, kostelní zvony
ticho od lesa jak mráz)
to ticho kdybys slyšela -
jako když zemře za vteřinu
deset tisíc ryb
a najednou nemá
kdo polykat prázdno
(2017)
zdálo se mi o babičce a kostele
je jasný a chladný den jako čerstvě spadlé
zelené jablko
vítr ze strnišť
v hlavě zameteno
do posledního zrnka prachu
vracet se je moje česká verze zenu
teď
na chvíli postojím
zdvořile počkám
než dovrká hrdlička
(ze sbírky Nenávrat, 2025)
