Opotřeben láskou

Je na čase
Vytvořit rešerši
Soupis všech odžitých snů
Kdy došlo k porážce
Co bylo popravdě
A co pouhé lži
Skoro bych přehlédl
tu poznámku o lásce
____________________
Pod čarou malými písmeny

Pavle, uplynulo patnáct let od vydání tvojí básnické prvotiny Život je boy (2010), která zahrnuje tvůrčí období od puberty až na práh čtyřicítky. Druhá sbírka AMORtizace tedy navazuje na 40+?

Ano i ne. Většina věcí vznikla opravdu nově, ale jsou tam taky znovu nalezené nebo zapomenuté kousky. Třeba zrovna díky tobě v SOHO revue objevený Kluk z plakátu. Nejstarší na celé věci je asi samotný titul. Slovo AMORtizace jsem nosil v hlavě už v době, kdy jsem hledal název pro předešlou sbírku Život je BOY. Líbí se mi jeho skrytý význam, ve kterém se prolíná láska s opotřebením. Podobně by se dalo preparovat třeba i slovo jednoDUŠE, když si představíš dvě lidské duše, které splynou v jednu.

Řekni mi, jestli se mýlím… Některé básně jsi použil z první sbírky…

Ne(mýlíš) 😊 Použil a vytvořil jsem z nich hudební texty (Altán, Žena a muž); dostaly tím úplně jiný rozměr. Zatím jsou zhudebněné a nazpívané pouze za pomoci AI, ale rád bych, kdyby se jich ujal skutečný interpret a živý hudebník. Taky nesmím zapomenout na Jen déšť, text na song At Last od Etty James, psaný na verzi od Cyndi Lauper. Ten jsem jako báseň pod názvem NA KONEČNÉ použil v předešlé knize. Nová verze textu je rozšířena o "kurzívový" příběh. Zjistil jsem, že se do něj dá připsat další linka pro druhý hlas, klidně třeba i ten vnitřní, a stvořit tak dialog. No anebo kecám, a je to proto, že můj kamarád Vláďa nepochopil, o čem to je, a tak jsem mu to dovysvětlil tím druhým storíčkem 😊

Z majáku s výhledem na vlnolam
Slunce na obzoru topí se v moři
V kajaku vydám se na oceán
I když jsem na popel
Stále hořím

Kolik už jsi vlastně napsal hudebních textů?

Mraky! Byly jich plné "Á4kové" sešity. Začínal jsem někdy v pubertě a šlo o takové to domácí cvičení. Bohužel (bohudík) skončily ve sběru. Do knihy jsem vybral pouze deset ukázek, které jsou mému srdci nejblíž. Některé jsou napsané na zahraniční melodie. Vlnolam se právě točí ve studiu na hudbu Daniela Dobiáše, který mimochodem psal i pro Hanu Hegerovou a zpívá ho Dáša Zázvůrková. V příštím roce by ho měl vydat Tomáš Padevět na CD Československé šansony 2. Textem Není taková se splnilo mé dětské přání, napsat písničku Hance Zagorové. Je na jejím posledním albu Já nemám strach. Napsal jsem pro ni ještě šanson Jsme jenom klávesy, ale ten už bohužel nazpívat nestihla, a v knížce je rovněž. Celkově mi na CD vyšlo něco okolo dvaceti hudebních textů.

Píšeš pokaždé na hudební podkres?

Psal jsem, ale třeba Vlnolam vznikl zcela bez hudby. Autorovi to dává větší volnost, ale i tak si musí v duchu počítat slabiky a frázovat, takže zas taková výhra to není.

Kdyby raději šuměly stromy
Nebo řeky proud
Zpívali ptáci
A vítr honil po chodnících listí

Vím o tobě, že jsi na své texty docela přísný. Přepisuješ celé sloky, piluješ každý řádek a přemýšlíš nad každým slovem. Z čeho pramení tahle tvoje tvůrčí přísnost?

Považuji každý text za živý organismus, který lze přetvářet, měnit, vylepšovat až k úplné ryze subjektivní spokojenosti. Proto ta věčná sebecenzura. Ovšem v momentě, kdy vyjde tiskem, měl by už zůstat takový, jaký je. I když …😊

Nicméně, cenzuru a náhled bych občas potřeboval i od druhých, protože v jedné básni v minulé knize jsem napsal "…už tě nikdy nevyplením / zetlejí-li ve mně zbytky tvého listí…", no a malinko jsem si popletl slova vyplít a vyplenit. Krásné na tom je, že čtenář si svůj význam našel tak jako tak. Zkrátka už tvou duši, tvé tělo, tvé srdce nevydrancuji, nevyrabuji, nezpustoším… Boha, taková fůra krásných synonym! Nakonec jsem tedy po zamýšlené úpravě/opravě tuto verzi ponechal i v hudebním textu Altán ve své druhé knížce.

Kde hledáš a nakonec najdeš inspiraci?

No, popravdě mě cvrnknou do nosu podobně jako Vincka v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Jednou jsem vymýšlel název pro webové stránky zabývající se symbiózou přírody a betonové džungle. Napadlo mě "dlažba a mech" a "bříza v okapu". To druhé spojení ve mně vybudilo vizi, na jejímž základě vznikla báseň a hudební text v jednom s názvem O BŘÍZCE, která roste z okapu a týpek, jemuž (Hle, je muž – jemuž. Vidíš a námět na další báseň je na světě!) cloní do oken, si do ní promítne veškerý vztek za svůj zpackaný život a popraví ji za to, že se mu svou vůlí a silou prosperovat na hraně existence vysmívá. Rád si hraju se slovy, jak jsi konečně sám poznamenal v předmluvě knihy, a tak se na ně snažím dívat z jiných úhlů, čímž vznikají slovohrátky typu Laskavě /Láska vie nebo Netancuju / Distancuju! Není to těžké, jen je potřeba se nebát a chtít si hrát. Kupříkladu báseň o pokojovce zvané rýmovník. Většinu lidí napadne, že pochází od slova rýma, k jejíž léčbě se mimochodem používá, no a mně se okamžitě vybavilo slovo rým. Jinej level je angličtina, kterou sice příliš nevládnu, ale baví mě z ní vybírat words/slůvka a kombinovat s češtinou. Např. stocky - v češtině chápáno jako panáky s alkoholem, v angličtině to znamená podsaditý. A výsledek je jasný, budu-li pít stocky, tak budu stocky (tlusťoch). 😊 Nebo networking (síťování – činnost na netu). Když to pajcneš v půli, tak je z toho najednou "král netvorů" – Networ / King. Já vím, že je to anglicko-česko-anglicky, ale v tom je právě ta hra, o které se zmiňuju výše.

Kolik je na nebi mraků?
Mraky!

Hrát sis zjevně nezapomněl. Důkazem budiž část tvé knížky nazvaná DĚDSKY DĚTSKY. Jak tě napadlo začít psát v tomto děd(kov)ském věku dětské básničky?

Na počátku byla narozeninová knížečka pro dcerku mé známé. Časem mě ale začaly napadat další rýmy. Ze všech těch forem, jako jsou hudební texty, volný verš atd. jsou dětské básně ten nejsvobodnější tvůrčí prostor, kde se můžeš vyřádit dosyta. Děti mají obrovskou fantazii, a tak může klidně pít fialová srnka asfalt z hrnka a nikdo neřeší, že u toho navíc mává křídly, má brusle na nohou a jmenuje se Karel.

Raději moře
Nežli slzí proud
Raději ležet
Nežli upadnout
Raději v noře|
Nežli umrznout
Raději běžet
Nežli ustrnout…

Existuje ještě nějaké pole literární působnosti, které bys rád prozkoumal?

Próza. Psával jsem kdysi fejetony do SOHO revue a Krásné paní a určitě by mě bavilo napsat celou knihu, příběh, román, co já vím. Jenže, s tím mým věčným vracením se, předěláváním, cizelováním a vylepšováním bych ji nikdy neodevzdal do tisku. To lze praktikovat u kratších útvarů, tento rozhovor nevyjímaje, ale sto a více stran bych asi nedal. Njn, to je holt ten živej organismus, kterej se stále proměňuje, jak jsem říkal.

Žil jsem pro cit
On chtěl pocit
Zůstal po něm
Lógr v srdci

Minulou knihu jsi věnoval textařce Jiřině Fikejzové. Tu současnou Haně Zagorové a tvé mamince. Mám to chápat tak, že AMOR do tvého života neposlal …?

Jak známo, múzy zpravidla neobcují u šťastně praskajících partnerských krbů. Vábí je spíše citová rozervanost, odér alkoholu a nikotinu, chandra a příchuť soli na rtech. Když mi někdy (obvykle jen jedenkrát v roce) vpraví do tepen emo-chemo a vidím, že se ta intoxikace týká pouze mě, druhého o tom ani nezpravím. Zalezu, potrápím se bolavým srdéčkem a napíšu třeba čtyři básně - HLAVNĚ , /C/HLAD, JEN POČKEJ, ROZTOPEN. Právě na ty stačil pouze jediný polibek a nic víc už nikdy nebylo, jen ty verše. A pak že se z polibku nedá otěhotnět 😊 Já rozhodně nechci věnovat něco, co tu po mně snad zůstane, něčemu či někomu tak pomíjivému. Láska k ženám, především k mamince je navždy. Má duše souzněla a souzní i s dvěma ženami, které jsi vzpomněl výše. Sex, touha a chemie s tím nemají co dělat. Jen čistá nepodmíněná láska.

Je na čase
Projít si bucket list
Proškrtat měsíce
Co se kdy událo
Moc toho nezbylo
Nejsem si jist
Bez větší ambice
Možná i pramálo

V roce 2010 jsi vydal první sbírku básní, v roce 2025 druhou. Bude někdy třetí?

Ne že by spousta materiálu nezbyla, ale něco by přece jen mělo zůstat navždy v šupleti. Já si vlastně ještě před rokem myslel, že už nikdy nic nevydám, že vlastně nemám nic, co by se nad tu první knížku povýšilo. Jenže aby to vůbec někdo slyšel, ("Vždyť to nikdo nikdy nečet'", příhodná hláška ze Slunce, seno, erotika 😊 ) napadlo mě načíst své verše na hudební podklad a umístit na Youtube. A najednou to z toho nějak vylezlo a lidi mi začali psát, že je to oslovuje. Audio, navíc s hudebním podkresem, bude pro mě vždycky o dvě emoce výš než potištěný papír. Ale já věřím, že se i v této AI-DIGI době najdou ti, jejichž naturelu bude tato "stará a původní" forma prezentace bližší.

Kde si mohou zájemci tvou knížku koupit?

Zatím jen přese mě (p.bunata@seznam.cz) , nebo mohou napsat na tyto stránky (www.odnaproti.cz) a ty mi dáš vědět. Nebo na křtu knížky, o kterém se lidi dozví rovněž tady, a na který všechny srdečně zvu.

František Baďura
leden 2026

Starší rozhovor s Pavlem Buňatou (Ad Meer) si můžete přečíst zde: Pavel Buňata