Mellanie Kašjak
Mellanie Kašjak (2005) je citlivě masochistická, mohutná něha.
Exhibice křehkosti s vypláznutým jazykem.
Tělo v nachu touhy.
Klubíčko obsese s druhou bradou.
Sukuba z Mečeříže nosící kočičí ouška.
A přízračná drobnost s astrálními krámy.
V roce 2025 jí vyšla sbírka Objev purpurové barvy spolu se zinem Nepojmenované části těla (nakladatelství adolescent)
requiem aeternam gender
nesuďte —
i v Tartaru si malovali nehty
eschatón — naše tajemství
konec genderu
není rozdíl rodu —
nýbrž stupně
jako bys byla nejzazším úlomkem letargie
který ve sprše vší silou smyješ
když počíná se exodus prokřehlých transek
čas přiznat barvu
a já se přiznávám
mám všechny barvy duhy
trans tělo vpíjející se do svého vlastního odcizení
máme potíže s naším zabezpečením
odličujeme se — odlidšťujeme se
leskneme se potem jako návnady
sálá z nás dočasná pospolitost
— už si jí všimli —
ale leskne se
i hakenkreuz
se stopovým množstvím třpytek
na nechráněných místech
kde jsme ponuré a bezmocné
bojíme se o své blízké
přesto nebo právě proto
že v každém náckovi je trochu kvíru
olízla jsem rty buzny
co stiskneš tak přitepleně měkce
začne drobně krvácet z kapilár
tím čím se korunuješ tím se i věšet
a ztvrdit prohru rozpáraným spánkem
co to je — tys mě kousla?
jak nahodile začlas měknout v mých uších
nikdy ten rozpad nezastavíš
nezašiješ rozpárané koleno
nepokoušeš mne svými rty
ale ucítím tě ve vlasech
ecce homosexuál
máš fetiš rovná se jsi dobrodružná
ale strčíš mi nehet
pod nehet
a odloupneš mi ho
příště bychom se měly zalíbit
vanilkové veřejnosti
olízla jsem rty bůžka
co stihneš tak náhle předkupit
už stejně jen dřív či později měkce rozpářeš
stehna musela být vynalezena
jako závistivá náhražka polštáře
co to je — to žárlíš?
byla jsi tedy víc sexy když jsi to nedělala
vždycky chci věc o kterou si neřeknu
dovršit doutnající ustálená spojení
umístění hlavy na stehně
podporuje ergonomické držení páteře
buzna k buzně sedá
mimo ženu a muže
předehra
pořád cítím ten kokos
příště bychom měly použít něco jiného
není-li láska radikální není vůbec
ucloumáváme jedna druhou
drmolím si drdol když vycházím ti z vany
a ty mě toleruješ ještě tenhle večer
měly bychom si sjednotit cykly
abychom mohly být nasrané na svět spolu
hážu molotov
z plechovky od monstru
němý vzdor s pachutí kovu
a co z něj zbylo?
gesto autenticity
bez pubického ochlupení
někde mezi tím hraničí naše intimita
zapomenutá buzna
před poslední chvílí a mlčením nahlas
nechám si pokapat tlustobokou šíji
vždy je snazší představit si konec světa
než konec patriarchátu
— najdeš mě večer v panice
v té levandulové s prokouslým jazykem —
a až nahé rameno
vyklouzne frázím o znamení doby
schoulené rameno
vskutku jsoucí
na hotelu v Olomouci
svého bůžka nepokousej
svojí buznu dle libosti
nezapomeň
na teplé příliš teplé
kladivo na patriarchát
když jsme se potkali při koupi podprsenky
cisko nehraj si na to že jsi něco víc než já
cisko obě jsme simulákrum stejného řádu
vytvořeného k zapadnutí
cisko ty která přijdeš po nás se zasni
obejmi to ticho
po nás
zhasni
až přijde děloha tmy
vnořená do sebe plodící kvíry
cisko transky se věší transky si řežou žíly
cisko to jste přeci celou dobu chtěli
dohnat nás
odlíčené
v boymodu
ačkoli byste se měli víc bát idiotské víry
ačkoli cisko vaše performance je stejně
nejistá jako ta naše
ačkoli jsme všichni éterické bytosti
neurčitého pohlaví
že dýchám přerývaně?
že někam dál přetékalo pivo?
že patriarchát zůstala proti nám znecitlivělá?
samy musíme odlíčit miasmata siluet
na závěsech našich intimních vertikál
oddělujících prvky
které se umísťují do míst
kde lze očekávat koncentraci napětí
zapomenutý bůžek
po poslední chvíli a zadržení mužských citů
vysvětlím ti to že drsnost mojí tváře
tři dny potom co se oholím
je demarkační pás mého genderu
— když už mě máš v celém mém objemu
tak ať se ti aspoň líbím —
a až při soumraku buzen
až bude podpory potvor přebytek
nikdo nebude mít pohlaví
a nikdo nebude soudit
na počest Dionýsa
v závanech za sebou zanechám
veselí
nezapomeň
jako jediný
dokáže vyvést duši z Hádu
protože na bezbranném se naučíme nejvíc
po tom všem není už možné nic
po mně samotné už ani já
— klubíčko obsese s druhou bradou
skupina nemající identitu —
dovoláváš se vnoření odchylek
bez porozumění
mezní situace jsou přízračné drobnosti
méně zdařilý projekt
— manifest
své tranzice vyhlašuji jako válku
— a jako válku jej ostatní přijímají