Václav Bauman 

vlastním jménem František Růžička (1961)


Ukázka z Baumanovy prózy Paci, paci, pacičky


Učitel Jičínský se mi velmi líbil, protože byl čistotný a šaramantní člověk. Krásně se uměl smát, také hrál volejbal a jako jediný z celého gymnázia měl lesklé trenýrky, po straně s rozparky. Ale když hrál proti výběru školy, tak se styděl a hrál jen v červených s bílým pruhem. .

Matka učila na gymnáziu český jazyk a literaturu a já jsem si moc přál, aby byla oblíbaná, protože jsem věděl, že má doma těžký život. Ale jednou mě potkala na cestě ze školy Králová a řekla mi, že je moje matka pokrytec. Že rozebírali Máchův Máj a ona že se zeptala, jak to věděl Hynek, že Jarmila je ještě panna? A že moje matka zrudla a odmítla se o tom bavit. Králová tomu nemohla rozumět. Já jsem však věděl, že má matka velké sexuální problémy a že se nemůže často uvolnit souloží.

V céčku jsme byli jen tři kluci: já a potom hned Jan Košnar, který měřil 142 cm. Chtěl jít pracovat do banky k přepážce, snad aby jen seděl a nebylo vidět, jak je malinký. Hrál výborně fotbal a když učitel tělocviku rozděloval áčko, béčko a céčko do dvou fotbalových družstev, tak se všichni prali a kříčeli: "My chceme Košnara! Ten umí dávat perfektní góly!" V. Mrskoš byl již tehdy vyhlášeným homosexuálem a říkalo se mu holčičkář. Přišel do Chomutova až z Prahy. Stále říkal, že má krásnou sestru, že nejlepší barva vlasů je oříšková a znal všechny krasobruslařky ze všech mistrovství světa, na což měl tlustý sešit. Krasobruslaře si vystříhával a k nim so psal umístění. Byla s ním legrace. To ano. Třeba recitoval celý telefonní seznam Ústí nad Labem a my jsme se vždycky smáli, až jsme už vůbec nemohli.

Máš ještě její fotografii?" Úplně jsem na ten portrét zapomněl, a tak jsem jen pokrčil rameny, ale matka pokračovala: "Nerada bych, abys podlehl nějakému módnímu směru a byl z toho potom celý život nešťastný. Úkolem muže je oženit se a založit rodinu, třeba tak, jak to dělá tvůj otec. Ještě bych ti chtěla říct, že musíš věnovat dostatečnou pozornost svému pohlavnímu ústrojí a mát si je ráno i večer.." Potom odešla dělat recenzi knihy Psychologie dítěte mladšího školního věku a Psychologie dítěte staršího školního věku (II.) , protože musila poslat posudek na ministerstvo školství.

Recenze z pera literárního publicisty Petra Nagyho.

Já jsem bydlel na jednom sídlišti, Mrskoš na druhém na konci města. Měli jsme kus společné cesty domů, a tak jsem s ním tudy chodil. Jednou mi matka řekla: "Soudružka učitelka martínková, která bydlí na stejném sídlišti jako Mrskoš, říkala, že jej doprovázíš domů. Co je na tom pravdy?" Odvětil jsem, že s ním ze školy nikdy nechodím, ale matka mi řekla: "Martínková vás viděla. Chtěla bych ti jenom říci, že se tím neprospěješ a naší rodině děláš jen ostudu. Mrskoš je úchylný. Tvůj otec by chtěl, aby sis dopisoval s nějakým děvčetem. Co ta Červenková z Plzně, kterou jsi poznal na pionýrském táboře Hvězda?  

Tehdy jsme si s Mrskošem vzpomněli, jak jsme ošahávali v lese Vízkovou, a tak jsme začali chodit do lesa sami bez Vízkové. Mrskoš mne stále různě provokoval, ale já jsem se vždy stahoval do ulity. Jednou mi řekl: "Čeho se pořád bojíš? Určitě nevíš, že je v Praze holanda, kde se scházejí... Hodně lidí z Prahy by tě rádo poznalo...!

Jednou se vrátil a v pondělí mi řekl u restaurace Kosmos: "Ani nevíš, jak jsem se bezvadně v Praze měl." A já jsem řekl: !Jak to v Praze? Vždyť jsi měl jet do Ústí za otcem!" Ale on odpověděl: "Ano, měl jsem jet za otcem, ale jel jsem do Prahy. Nechceš vědět proč?" "Proč?" zeptal jsem se a on mi řekl: "Byl jsem doma u jednoho muže. A tentokrát to bylo úplně se vším, poprvé jsem byl u něho celou noc. Nic na mně nepozoruješ? To člověka strašně změní. Víš, u toho se třeba i jí!" Strašně jsem Mrskošovi záviděl a rychle jsem se chtěl dozvědět, co všechno zažil. A on mi řekl: "Povím ti jen jedno! Už jsem jich viděl dost, ale něco takhle obrovskýho ještě nikdy! Bydlí v Blanické ulici, jmenuje se Ota a bylo to krásný. Tak krásný, že se mi pořád cjce spát." Potom šel večer do vinárny Obzor, kde jeho bratr zpíval a vystupoval s novým repertoárem. To nám bylo oběma už téměř sedmnáct a já jsem byl nešťastný, že on tohle už zažil a já ne. A musím si hostále jen honit a honit. A všechna ta kapalina, která se ve mně vzpíná, vystřikuje jen tak nazmar a nevidí to nikdo jiný, kdo by z toho měl radost.