T o m á š  V r á b e l


ŽIVOTNÍ ŠTĚSTÍ 

 Je to možná jenom hra 

 A smích k tomu patří 

 Jen tak od ucha k uchu 

 A lásek mít za tři 


 Láska mívá tisíc 

přívlastků 

Ale jen jeden je 

pravdivý

Láska věrná a upřímná 

A krása, ta je jen 

zdánlivá 



Velkým snem každého 

Je vidět svět 

Umět žít naplno 

A nepoznat hněv 


Tisíce příběhů vypráví 

svět 

Nechej se poučit z jeho 

vět 

Nejsou to jen příběhy 

krásné 

Ale také o životě, který 

hasne 


Život je přece tak 

krásný 

Je na nás jaký bude 

Vždyť každý je 

strůjcem svého štěstí 

Je třeba mít silné pěsti 

TOBĚ 

 Chtěl bych být vlnou 

A celou Tě smáčet 

Laskat obě ruce vonící 

mořem 


Spát u Tvých nohou 

A snít o modrých očích 


Chtěl bych Ti sebe 

Na horkém písku 

věnovat 

Nikdy nebýt unaven 

A líbat Tvoje tělo 


Být slunce Tvých nocí 

Osvítit Tvé srdce v 

pochybnostech 


Abys přišel ke mně rozzářený 

 Vzal mě do náruče 

A já Tě mohl navždy milovat! 

JAKOU TVÁŘ MÁ ASI LÁSKA?

Jakou tvář má láska?

Je průzračná jak voda

V které se žena vidí

Jak v zrcadle

A muži dává sílu

Nebo se zašpiní

Pak zůstane zakalená

A začerní i obraz

Ve vodním zrcadle


Jakou tvář má asi láska,

Má velká ústa?

Ne, myslím, že ne

Stačí malá ústa i rty 

Vždyť láska - ta se

nedá vyslovit

Vždyť láska - z očí se

musí číst

Vždyť láska - z pohlazení

Z teplých dlaní

Z jednoho poupěte

kopretiny

Ze mne

Z Tebe

Z nás se musí pochopit

Jakou tvář má asi láska?

Muže, ženy, dítěte?

Má tvář jedině Tebe

Obličej Tebe

Který vídám

Když ležím nahý u

moře

A poslouchám řeč

mořských vln

Ano má tvář Tebe

Když Tě maluji uhlím

Na zeď u své postele

Ano, lásko poznávám

Podle tváře

Hlasu

Pohledu

Jsi to Ty

Teď políbíš mě

Stiskem Tvých pevných rtů

"Lidé, pohleďte na mě

a oblečte mne do šatů

lidé, pohleďte na mě

a pusťte mne domů, ke

kamnům lidé, proboha

vzpomeňte

jsem to já já láska - jediná na

světě"

"Lidé, to ne, to není

láska

to je nějaká špinavá

poběhlice

láska je přece krásná,

čistá

jejím domovem je

palác - nebe

ne chudoba a ulice

lidé vyžeňte ji

to není láska

to je podvodnice!"

"Odcházela jsem

špinavá, nahá

nohy rozpraskané do

krve

hlad, žízeň, zima

mí druzi šli o dům dále

z ulice do ulice

Já láska nechodím po

nebi, po paláci

Lidé chodím mezi vámi

A vy mě vyháníte!

Lidé beze mne se

utrápíte Až hlady umřu, zimou

nebo na infekci

Lidé, budete umět žít

bez lásky?"

POPRVÉ

Přišlo to z nenadání,

jako blesky v  máji,

to naše první milování,

byli jsme oba v ráji.


Jaká to byla krása,

vidět tě vidět tě v rouše Adamově,

při svitu měsíce,

jsi jako dítě nevinné.


Stáli jsme tiše u sebe

a líbali se něžně po tvářích,

naše ruce vznášely se do nebe

a velký vůz se rozzářil.


Po něžnější předehře,

zmítala se naše těla,

ne jenom já to chtěl,

ale bylo i tvým přáním, lásko.


Po chvíli naplněné láskou a  citem,

křičíme nádherně vzrušením,

smějeme se na sebe

a slyšíme našich srdcí bušení.


Prohlížím si tu tvou nahou krásu,

po tom všem co bylo mezi námi,

s touhou budeme se těšit,

až budem zase sami!


NAVŽDY!?


Večer se nachýlil, nechce se spát,

V srdci mám úzkost,

V očích slzy, které stékají po tváři,

Jsi to ty, který mi spát nedáš.


Prohlížím si tvou fotku,

Počítám tvé něžné dopisy,

Každé slovo se mi vrývá do paměti,

Každé slovo stokrát pročítám.


Já pláču nad touto básní,

Pláču nad tím, že tu nejsi,

Pláču a toužím po tvé přítomnosti,

Pláču, protože tě miluji.


Ty jsi mi vším, má lásko,

Jsi písní, kterou tak rád zpívám,

Jsi mým krásným snem, co mívám,

Jsi mi prostě vším a já tě líbám.


Myslím na tebe, kudy chodím,

Jsem láskou opilí láskou, citem,

je důležité mít lásku,

bez lásky nejsi nic!


Slibme si jednu věc,

Ty budeš mou láskou

A já zase tvou, jen tvou,

Ty a já, půjdeme spolu světem -

navždy, lásko!


ODEŠELS!


Odešels,

zbyla jen vzpomínek pár,

pár nádherných chvil, 

prožitých ve tvé přítomnosti.


Odešels,

tvé něžnosti jsou vryté na  mém těle,

první polibek na mých lících stále hřeje

a mně se stýská víc a víc.


Odešels,

ty, s krásným jménem, milým úsměvem,

ty, s duší dítěte a srdcem velkého Boha,

ty, jenž upřímností celý záříš.


Odešels,

ano, nestydím se říci, že pro mne

mnoho znamenáš, i když jsi daleko,

ale dálka je pro mne nevelká.


Odešels,

ale prostě žiješ, jsi na tomto světě,

který moc neoplývá láskou,

tak zkusme spolu světu trochu lásky dát.


Odešels,

kdybys zůstal déle,

zamiloval bych se do tebe celého,

ale v srdci stejně cítím krásný pocit,

pocit něhy a lásky!


Sen:

Ty jsi neodešel,

všechni to byl jenom sen,

sedíš u mé postele a já se probouzím.

"Dobré ráno, miláčku!"

Díky, že to byl jen sen!!!