Tomáš Vrábel

TOBĚ 


Chtěl bych být vlnou 

 A celou Tě smáčet 

 Laskat obě ruce vonící 

mořem 


Spát u Tvých nohou 

A snít o modrých očích 


 Chtěl bych Ti sebe 

 Na horkém písku 

věnovat 

Nikdy nebýt unaven 

A líbat Tvoje tělo 

Být slunce Tvých nocí 

Osvítit Tvé srdce v pochybnostech

 

Abys přišel ke mně rozzářený 

Vzal mě do náruče 

A já Tě mohl navždy 

milovat! 

ŽIVOTNÍ ŠTĚSTÍ


Je to možná jenom hra 

A smích k tomu patří 

Jen tak od ucha k uchu 

A lásek mít za tři 


Láska mívá tisíc přívlastků 

Ale jen jeden je pravdivý 

Láska věrná a upřímná 

A krása, ta je jen zdánlivá 

Velkým snem každého 

Je vidět svět 

Umět žít naplno 

A nepoznat hněv 


Tisíce příběhů vypráví svět 

Nechej se poučit z jeho vět 

Nejsou to jen příběhy krásné 

Ale také o životě, který hasne 


Život je přece tak krásný 

Je na nás jaký bude 

Vždyť každý je strůjcem svého štěstí 

 Je třeba mít silné pěsti 


JAKOU TVÁŘ MÁ LÁSKA


Jakou tvář má asi láska? 

Je průzračná jak voda 

V které se žena vidí 

Jak v zrcadle 

A muži dává sílu

Nebo se zašpiní 

Pak zůstane zakalená 

A začerní i obraz 

Ve vodním zrcadle 


Jakou tvář má asi láska 

Má velká ústa? 

Ne, myslím, že ne 

Stačí malá ústa i rty 

Vždyť láska - ta se nedá vyslovit  

Vždyť láska - z očí se musí číst 

Vždyť láska - z pohlazení 

Z teplých dlaní 

Z jednoho poupěte kopretiny 

Ze mne 

Z Tebe 

Z nás se musí pochopit 


Jakou tvář má asi láska? 

Muže, ženy, dítěte? 

Má tvář jedině Tebe 

Obličej Tebe 

Který vídám 

Když ležím nahý u moře 

A poslouchám řeč mořských vln 

Ano má tvář Tebe 

Když Tě maluji uhlím 

Na zeď u své postele 

Ano, lásko poznávám Tě 

Podle tváře 

Hlasu 

Pohledu 

Jsi to Ty 

Teď políbíš mě 

Stiskem Tvých pevných rtů 

"Lidé, pohleďte na mě 

a oblečte mne do šatů lidé, 

pohleďte na mě a pusťte mne domů, 

ke kamnům 

lidé, proboha vzpomeňte jsem to já 

já láska - jediná na světě" 


"Lidé, to ne, to není láska 

to je nějaká špinavá poběhlice 

láska je přece krásná, 

čistá 

jejím domovem je palác - nebe 

ne chudoba a ulice 

lidé vyžeňte ji 

to není láska 

to je podvodnice!" "


Odcházela jsem špinavá, nahá 

nohy rozpraskané do krve 

hlad, žízeň, zima 

mí druzi šli o dům dále 

z ulice do ulice 

Já láska nechodím po nebi, po paláci 

Lidé chodím mezi vámi 

A vy mě vyháníte! 

Lidé beze mne se utrápíte 

Až hlady umřu, zimou nebo na infekci 

Lidé, budete umět žít 

bez lásky?