Robin Mayer

Jsem náctiletý snílek, který žije u Olomouce. Už od mala mě to vždycky táhlo víc ke knihám, než k mým vrstevníkům a tak nějak mi to zůstalo. Mé první povídky byly převážně pokusy o pohádky se zvířaty. Ještě donedávna jsem trávil dny hraním GTA a teď občas hraju Simíky, tudíž jsem svůj společenský život kompletně pohřbil. 

Momentálně se věnuju převážně věcem s LGBT tématikou, protože je mi to hodně blízké, vzhledem k tomu, že já sám zastávám T a B v LGBT zkratce. Mimo čtení rád poslouchám hudbu, sleduju zajímavé seriály, filmy a též se trochu zajímám o politické dění u nás. Do budoucna mám hned několik plánu. Začít se víc usmívat, konečně dopsat knihu ( a snad ji jednou vydat), být oporou pro lidi, kteří to potřebují a dělat je šťastnými. Tak doufám, že mi alespoň něco z toho vyjde. :)  

Chuť naděje

 

Do třídy gymnázia, na jejíž dveřích visela cedulka 1.B, vešel chlapec. Do očí mu spadaly kadeře fialových vlasů, které byly spěšně sestříhány do rádoby krátkého účesu. Zvedl oči k lavicím a jakmile našel jednu volnou, hned pohled sklopil zpět do země. Protože jakkoliv se snažil o to, aby jeho výraz ve tváři zůstával chladný, nemohl změnit to, co ostatní mohli vyčíst z jeho šedých očí, ve kterých byl vepsán výraz vystrašeného dítěte. 

Srdce mu splašeně bilo, ruce se třásly, ale on přes to dělal rozvážné pohyby, které na první pohled mohly působit klidně a úsporně. Posadil se na nepohodlnou židli, na klín si položil tašku a začal v ní hledat zápisník a propisku na důležité informace, které budou první den bezpochyby řečeny. 

Položil tyto věci na stůl, vrátil tašku vedle sebe a pohled zabodl dopředu, aniž by se doopravdy na něco díval. 

Lidé okolo něj buďto vysedávali osamocení jako on, nebo se váhavě pouštěli do řeči se svými novými spolužáky. To však v plánu rozhodně neměl. 

Přes všechny sliby, které si během prázdnin pokládal, se stále nedokázal přenést přes bolestivé rány, které mu poslední roky na základní škole a hlavně červnová noc nadělila. Tak moc si přál, aby střední škola byla místem, kde se jeho život změní. Kde začne od nuly, s čistým štítem. Místem, kde všechny vzpomínky na minulost zahodí do nejzazších koutů mysli a začne nanovo. 

Jenže o tom všem se možná krásně snilo, ale věděl, že se tak nestane. 

Věděl, že vzpomínky se jej budou držet jako koule přivázána trestancům k noze a při každém kroku zachrastí a připomenou tím, že jsou stále tady. 

Nevěnoval delší pohled jedinému člověku ve třídě, pouze přelétl rychle očima po všech okolo a narovnal se. Z myšlenek ho vytrhlo dosednutí na židli vedle sebe. 

Podíval se na nově příchozího, ale neopětoval mu úsměv, kterým ho obdaroval on. 

"Ahoj, já jsem David," zazubil se drobný kluk s kšticí světlých, blonďatých vlasů. Možná by mu jindy připadal sympatický. Ale ta barva v něm vyvolávala nepříjemný pocit. A to, že si vedle něj sedl chlapec, v něm vzbuzovalo úzkost a paniku. 

Jsi jenom zmatená holka, která neví, co chce, fialko. Já ti s tím pomůžu, hm? Co na to říkáš? 

Jakoby slyšel ten protivný hlas, nepříjemně vtíravý jako ledový vítr. Nedalo se před ním utéct. Odolával nutkání zatřást se. Odolával nutkání zvednout se a utéct. 

"René," pronesl co nejvíce bezvýrazně a stočil pohled před sebe. Byl si bolestivě vědom toho, jak žensky jeho hlas zněl. Vysoký, zpěvavý, dívčí. Stejně jako jeho celé tělo... 


Lze-li

Lze-li:

Lze-li z očí slíbat žal
Lze-li z rukou slíbat krev
Svoji duši jsem ti dal
Že já jsem tě neposlech

Lze-li na tváři vykouzlit smích
Když ztratils smysl pro radost
Dotek chladný jako sníh
Lásky už prý bylo dost

A srdce se mrtvým stává
Bylo moje a já ti ho daroval
Tohle se ti občas stává
Vím, že jsi mě varoval

Jenže já miluju risk
Ty hoříš stejně jako já
I když vlastně chladnu
Byl to zisk? Nebo na dno tvrdě padnu?

Chci líbat

Chci líbat tvoje vlahý ústa,
líbat, jako naposled.
Nechtěl bys tu chvíli zůstat?
Co kdybys mě neposlech?

Chci líbat tvoji krásnou kůži,
líbat, jako minule.
Jemnou, jako jarní růži,
hledět na ni strnule.

Chci líbat tvoje zlatý vlasy,
líbat, jako šílenec.
Střípky ze tvé vnitřní krásy,
jsi můj sladký milenec.

Chci líbat tvoje celý tělo,
líbat, jako hedvábí.
Líbit by se ti to mělo,
tebe to však nevábí...

Hříšníci

 

Chci přestat myslet na tebe 

Na tvé krásné oči 

Hlava se mi točí 

Dostanu se do nebe? 


Nejspíš v pekle budu 

Ale tvůj smích 

Tvoje ruce v mých 

Zbav mne prosím studu 


Tvoje vůně plave všude 

Naplním ní plíce 

Sfouknu rudé svíce 

A tma náhle v srdci bude 


Prsty tvoje dlouhé 

Andělům křídla rozdrápou 

Lidé nás nechápou 

Pácháme prý hříchy pouhé 


Modlitby tiché šeptám 

Tvou klidnou tvář sleduji 

Víš, asi tě miluji 

Na lásku se zeptám 


Ty na čelo mě políbíš 

A všechno mi daruješ 

Vím, že mě miluješ 

Třeba se Bohu zalíbíš 

Brečím 

 

Na kolenou klečím 

Krčím se před tělem tvým

 brečím 

měl jsi být jen mým 


Prosím o odpuštění 

Za hříchy tvé 

Prosím o zapomnění 

Od teď jsou i mé 


Je to přece tvoje vina, říkáš 

Jen mě neopusť 

Očima mě svlíkáš 

Ničeho se nedopusť 


Říkáš že jsem lhář 

V ďábla se měníš 

Ztrácíš svatozář 

Srdce mé pleníš 


Slabý, v slzách klečím 

Nechci být už tvým 

Brečím 

Ty už nejsi mým 

Rudý sníh 


Černočerná tma 

a to, co v ní bdí. 

Mlha se snesla 

a koloušek spí. 


Tmavý, hustý les. 

Štěká, kvílí pes. 

Z tůní lesních, 

v lese tmavém, 

smrt počestných, 

jsem již znaven. 


Do mechu si lehám tiše, 

smrt už běží, 

tiše dýše. 

A krev sněží. 


Sněžní rudá vánice. 

Kytky jarní tiše zvadly. 

V lese nikdo nedýše... 

Všichni lidé krutě padli. 

Lípa

 

V mé zahradě, u domu tvého, 

stál tam starý strom. 

V tvé zahradě, u domu mého, 

uslyšel jsem hrom. 


V půli tříští se ta lípa, 

padá, krása nebeská. 

Hrůzný pohled se mi skýtá, 

mrtvý strom. Věc nehezká. 


Kolik toho asi slyšel? 

Křiky, vzlyky, mýlky.. 

Kolik toho asi viděl? 

Muže, ženy, snílky. 


Nikdy nevyroste pupen, 

list, či květ. 

Na smrt jeho zdarma lupen. 

Jaký krutý svět. 

Co to vlastně vykládám? 

oči plné smutku 

hebké rty k zulíbání 

myslím na něj bez přestání 

tlachám, však bez skutku 


tiše se topím 

ve smutném plamenu 

jen na něj vzpomenu 

snad se někdy vzchopím

 

rty přikládám 

na hebké tmavé vlásky 

srdce plné lásky 

Co to vlastně vykládám? 

Odkaz na další tvorbu Robina Mayera