Peter Belanský


  • Jeden nádherný zrzek u metra Nové Butovice. Ne tak dávno. Seděl na lavičce, podle zavazadel kolem sebe bezdomovec, ale nádherný. Vlasy, obočí, řasy a kožíšek na prsou ze zlatých a měděných špón, oči šedozelené, pleť nejbělejší bílá bez jediného kazu. Zíral jsem, polykal na sucho, zkracoval vzdálenost. A on? Všiml si, usmál se a pohladil si poklopec. A znova. Na levém stehně mu vyrostl velký had. Už jsem skoro promluvil, když se mezi nás vřítili lidé od nějakého busu. ZÍTRA VE DVĚ!, stačil jsem vykřiknout a na poslední chvíli naskočit do své stočtyřicet devítky. Bohu žel jsem musel za svými fotbalisty do masérny. Masáže to odpoledne nestály za nic, na všechno jsem se ptal pětkrát a stěží jsem skrýval vzrušení. V těsných bílých masérských kalhotách. A potom už tam nikdy nebyl. Ten krásný tulák. Musel ho malovat Rafael.

  • A pak v jedné večerce jeden Asiat. Jen kvůli němu jsem tam chodil pro tvarohového Míšu. Byl úžasný. Možná i on sbíral odvahu, protože vždycky, když jsem vešel do obchodu, vstal od počítače, ruku do kapsy a cosi tam usilovně hledal. V té kapse. A celou dobu se mi díval do očí, na rtech náznak úsměvu. Já hroudu v džínách a slabo v tříslech. Nebo se ke mně, jistě náhodou, přitiskl v těsném prostoru mezi dvěma regály, krásně. A docela dlouho na druhé straně cosi celkem zbytečně přerovnával. Já jsem skoro ejakuloval, dýchal jsem, že to museli slyšet chodci venku. Ale ani on, ani já nic víc. Kdybych se otočil a dal mu pusu na krk a na ucho.... Kdybych mu sáhl do té kapsy.... Nebo on mně. Kdyby zamkl krámek, vzal mě za ruku a odvedl do tmy za zeleným závěsem..... A tvarohový Míša nezadržitelně tál. Měl být krásným modelem nejlepších malířů a fotografů a ne prodávat v malém krámku. Ten krásný kluk. Zabil by mě, kdybych sebral kuráž a navrhl mu fotografování? Nevím. Třeba to chtělo jen víc odvahy a dostal bych daleko víc, než tvarohového Míšu.

  • A černoch.... Ente z Etiopie, lezl jsem za ním oknem od umýváren na koleje Větrník. Krátce před listopadem 89. A nevyšel jsem z jeho pokoje celý víkend. Krásný, krásný, krásný. Štíhlý, hladký, pod ebenem kůže pevné maso a kopí? No, byl z Etiopie, takže prostě africké. Však jsem se potom týden neposadil. Teď už to nejde, tím oknem, jsou tam mříže. Žije ještě? Nevím, jeho zemí zmítají války, zmatky a hladomory. Studoval zubařinu. Řekl mi to krásnou češtinou:"Až bude se mnou konec, to já budu doktor. Zuban." A krásný Tibor a všichni nádherní Romové, kteří mě sevřeli v objetí........To by bylo na knihu, ale kdo ji napíše?