Tomáš Vrábel

30.04.2019

Tobě

Chtěl bych být vlnou
A celou Tě smáčet
Laskat obě ruce vonící
mořem

Spát u Tvých nohou
A snít o modrých očích

Chtěl bych Ti sebe
Na horkém písku
věnovat
Nikdy nebýt unaven
A líbat Tvoje tělo
Být slunce Tvých nocí
Osvítit Tvé srdce v pochybnostech

Abys přišel ke mně rozzářený
Vzal mě do náruče
A já Tě mohl navždy
milovat! 


Životní štěstí

Je to možná jenom hra
A smích k tomu patří
Jen tak od ucha k uchu
A lásek mít za tři

Láska mívá tisíc přívlastků
Ale jen jeden je pravdivý
Láska věrná a upřímná
A krása, ta je jen zdánlivá

Velkým snem každého
Je vidět svět
Umět žít naplno
A nepoznat hněv

Tisíce příběhů vypráví svět
Nechej se poučit z jeho vět
Nejsou to jen příběhy krásné
Ale také o životě, který hasne

Život je přece tak krásný
Je na nás jaký bude
Vždyť každý je strůjcem svého štěstí
Je třeba mít silné pěsti

Jakou tvář má láska


Jakou tvář má asi láska?
Je průzračná jak voda
V které se žena vidí
Jak v zrcadle
A muži dává sílu
Nebo se zašpiní
Pak zůstane zakalená
A začerní i obraz
Ve vodním zrcadle

Jakou tvář má asi láska
Má velká ústa?
Ne, myslím, že ne
Stačí malá ústa i rty
Vždyť láska - ta se nedá vyslovit
Vždyť láska - z očí se musí číst
Vždyť láska - z pohlazení
Z teplých dlaní
Z jednoho poupěte kopretiny
Ze mne
Z Tebe
Z nás se musí pochopit 

Jakou tvář má asi láska?
Muže, ženy, dítěte?
Má tvář jedině Tebe
Obličej Tebe
Který vídám
Když ležím nahý u moře
A poslouchám řeč mořských vln
Ano má tvář Tebe
Když Tě maluji uhlím
Na zeď u své postele
Ano, lásko poznávám Tě
Podle tváře
Hlasu
Pohledu
Jsi to Ty
Teď políbíš mě
Stiskem Tvých pevných rtů
"Lidé, pohleďte na mě
a oblečte mne do šatů lidé,
pohleďte na mě a pusťte mne domů,
ke kamnům
lidé, proboha vzpomeňte jsem to já
já láska - jediná na světě"

"Lidé, to ne, to není láska
to je nějaká špinavá poběhlice
láska je přece krásná,
čistá
jejím domovem je palác - nebe
ne chudoba a ulice
lidé vyžeňte ji
to není láska
to je podvodnice!" "

Odcházela jsem špinavá, nahá
nohy rozpraskané do krve
hlad, žízeň, zima
mí druzi šli o dům dále
z ulice do ulice
Já láska nechodím po nebi, po paláci
Lidé chodím mezi vámi
A vy mě vyháníte!
Lidé beze mne se utrápíte
Až hlady umřu, zimou nebo na infekci
Lidé, budete umět žít
bez lásky?